Jednu z nejpopulárnějších oper všech dob převedl španělský skladatel Pablo de Sarasate do kratší koncertní podoby.
„Carmen“ Georgese Bizeta patří k nejtrvalejším dílům světového operního repertoáru. Průkopnická opera zachycující tragickou smrt svůdné Romky Carmen šokovala při své premiéře publikum realismem i námětem z prostředí obyčejných lidí.
Počáteční chladné přijetí Bizeta zdrtilo. Skladatel zemřel pouhé tři měsíce poté v přesvědčení, že jeho vrcholné dílo neuspělo. „Carmen“ se však později stala jeho nejslavnější operou. Když Petr Iljič Čajkovskij vyslechl její partituru, pronesl známou předpověď: „Za deset let bude Carmen nejpopulárnější operou na světě.“
Čtyři dějství spojují působivý příběh s brilantní orchestrací a jsou plná nezapomenutelných okamžiků. Bizet se inspiroval kulturou Španělska a Kuby a jeho hudba je prodchnuta iberským koloritem. Od smyslné Carmeniny „Habanery“ až po bouřlivou „Toreadorovu píseň“ zápasníka s býky Escamilla podněcují melodie této opéry comique představivost posluchačů. Jedním z těch, které uchvátily, byl i slavný houslový virtuos Pablo de Sarasate.
Pablo de Sarasate
Pablo de Sarasate patřil k nejvýznamnějším houslistům a skladatelům druhé poloviny 19. století. Narodil se ve španělské Navaře a studoval na pařížské konzervatoři u Jeana-Delphina Alarda. Jeho tvorbu tvořily především virtuózní koncertní skladby pro housle, často založené na úpravách jiných populárních děl – jako právě v případě „Carmen“.
Sarasate vybral melodie z několika dějství opery a spojil je do „Fantazie na motivy Carmen“. Nejprve skladbu vytvořil pro housle a orchestr, později připravil také verzi pro housle a klavír. Témata z „Carmen“ v ní bohatě ozdobil přidáváním dalších tónů a rychlých běhů kolem původních melodií. Sarasate proslul zdánlivě nenucenou technikou a do skladby zahrnul řady pasáží, které vyžadují naprostou přesnost, aby mohly plně vyniknout.
Fantazie na motivy Carmen
Sarasateho „Fantazii na motivy Carmen“ hraje Augustin Hadelich za klavírního doprovodu Joyce Yangové. (Poslechněte si)
Skladba začíná mohutnými klavírními akordy se španělským nádechem. Housle vstupují tématem ze čtvrtého dějství – Aragonským tancem z orchestrální mezihry. Houslista si zde pohrává s technikami, jako jsou glissando a pizzicato, tedy klouzání po strunách a jejich rozeznívání drnkáním.
V čase 2:57 zazní citace slavné árie „L’amour est un oiseau rebelle“ neboli „Habanery“. Název znamená „Láska je vzpurný pták“ a jde o vstupní árii Carmen, kterou zpívá mezzosoprán. Její melodii zde přebírají housle a využívají kontrastu mezi vyššími a nižšími polohami nástroje, čímž rozšiřují její zvukovou barevnost.
Po zadumané pasáži začíná skutečný ohňostroj houslové virtuozity. V čase 8:38 Sarasate uvádí téma z prvního dějství – seguidillu, která otevírá druhou polovinu skladby. Seguidilla je starobylá kastilská lidová píseň a tanec v třídobém taktu. Houslový part je zde energický a oslnivý a navzdory náročným dvojhmatům lehce přechází z jedné pasáže do druhé. Napětí postupně narůstá, až celé temperamentní koncertní číslo zakončí příval rychlých běhů.
O kterých tématech z oblasti umění a kultury byste si chtěli přečíst? O své náměty a připomínky se s námí můžete podělit na adrese náměty@epochtimes.cz.
–ete–
