Pulitzerův příběh cesty z chudoby k bohatství ztělesňuje štěstí i odhodlání, které provázely první generace přistěhovalců.
Jen málokteré jméno má v americké žurnalistice takovou váhu a prestiž jako Joseph Pulitzer. Pulitzerova cena dnes představuje mimořádné ocenění v oblasti zpravodajství, literatury, historie, biografie, hudby i služby veřejnosti. Muž, po němž byla slavná cena pojmenována, však začínal svůj život daleko od amerických redakcí.
Pulitzer se narodil v Evropě a do Spojených států dorazil s nevelkým obnosem peněz a jen omezenou znalostí angličtiny. Díky odhodlání, inteligenci a ctižádosti se však vypracoval na jednoho z nejvlivnějších vydavatelů novin v amerických dějinách.
Touha po dobrodružství
Joseph Pulitzer se narodil 10. dubna 1847 ve městě Makó, které tehdy patřilo k Uherskému království v rámci Rakouského císařství a dnes leží v Maďarsku. Jeho otec Fülöp Pulitzer byl zámožným obchodníkem s obilím z maďarské židovské rodiny. Matka Elize Bergerová pocházela z rodiny se středoevropskými kořeny. Pulitzerovi si cenili vzdělání a mladý Joseph vyrůstal v prostředí několika jazyků a kultur. Jeho dětství připadlo na období politických otřesů ve střední Evropě, včetně revoluční vlny, která se kontinentem přehnala v polovině 19. století.
Jako dospívající chlapec snil Pulitzer o vojenské službě a dobrodružství. Několik evropských armád jej kvůli drobné tělesné stavbě a slabému zraku odmítlo, příležitost však nalezl ve Spojených státech během občanské války. V roce 1864, ve věku 17 let, se přistěhoval do Ameriky a vstoupil do armády Unie. V posledním roce konfliktu sloužil u 1. newyorského jezdeckého pluku, známého jako Lincolnova kavalerie.
Návrat do civilního života pro něj nebyl snadný. Podobně jako mnozí jiní přistěhovalci čelil Pulitzer nejistotě a nouzi. Vystřídal řadu zaměstnání – pracoval na přívozu, staral se o muly a řídil drožku taženou koňmi. Nakonec se usadil v St. Louis ve státě Missouri, kde žila početná německy mluvící komunita. Jazykové schopnosti a téměř neukojitelná touha po četbě mu tam pomohly navázat kontakty a začít si budovat budoucnost.
Pulitzerova cesta k žurnalistice vedla přes sebevzdělávání, vytrvalost a mimořádný smysl pro detail. Krátce po příjezdu do Ameriky údajně sepsal svědectví o tom, jak jej náboráři pracovních sil podvedli a zneužili. Text zaujal redakci listu Westliche Post, významných a hojně čtených německy psaných novin v St. Louis, a pomohl mu otevřít dveře k práci v tisku.
Pulitzer záhy prokázal pozoruhodný talent pro reportážní práci, redigování i rozpoznávání příběhů, které dokázaly oslovit čtenáře. Především však pochopil, že noviny mohou získat široké publikum spojením důsledného zpravodajství, poutavého vyprávění a výrazného redakčního názoru.
Žurnalistika Pulitzerovi zároveň otevřela cestu do veřejného života. Jako reportér informoval o politických shromážděních a veřejných záležitostech, díky čemuž získal bezprostřední přehled o fungování státní správy a občanských institucí. Jeho mladistvé nadšení, reformní postoje a energické vedení kampaně mu vynesly podporu, která překvapila nejednoho zkušeného politika. V roce 1869, ve věku pouhých 22 let, byl za Republikánskou stranu zvolen do zákonodárného sboru státu Missouri. Tato zkušenost prohloubila his poruzumění veřejným záležitostem a utvrdila jej v přesvědčení, že noviny mohou být mocným nástrojem občanské angažovanosti.
V roce 1878 Pulitzer v dražbě získal list St. Louis Dispatch a sloučil jej s novinami St. Louis Post, čímž vznikl St. Louis Post-Dispatch. Noviny odrážely mnohé zásady, které později určovaly celou jeho kariéru. Pulitzer podporoval vyšetřování korupce, odhaloval zneužívání moci a prosazoval názor, že tisk má hájit veřejný zájem. Jeho listy se často stavěly proti politickým klikám a mocným zájmovým skupinám, čímž si vysloužily obdiv i kritiku.
Největšího úspěchu Pulitzer dosáhl po zakoupení deníku New York World v roce 1883. Noviny se tehdy potýkaly s finančními problémy, pod jeho vedením však jejich náklad prudce vzrostl. Rozšířil zpravodajství o politice, kriminalitě, podnikání, společenských otázkách i příbězích ze života obyčejných lidí. Výrazně investoval do schopných reportérů a redaktorů a zaváděl novinky, které přispěly k proměně moderního novinářství.
World se stal jedním z nejčtenějších deníků ve Spojených státech. Pulitzer ve velkém využíval ilustrace, poutavé titulky a investigativní žurnalistiku – v rozsahu, o jaký se před ním pokusil jen málokterý vydavatel.
K Pulitzerovým nejslavnějším počinům patřila podpora veřejně prospěšných iniciativ. Když se v roce 1885 zastavila sbírka na podstavec Sochy svobody, jeho noviny zahájily kampaň, která vyzývala obyčejné Američany, aby přispěli. Zareagovalo přibližně 160 000 lidí, z nichž mnozí poslali jen několik centů nebo jeden dolar. Kampaň ukázala Pulitzerův cit pro sjednocení obyčejných občanů kolem společného cíle i jeho přesvědčení, že veřejné projekty nemají být závislé pouze na bohatých mecenáších. Dokončený památník se stal jedním z nejtrvalejších symbolů svobody a příležitostí ve Spojených státech.
Úspěch si však vybral osobní daň. V pozdějších letech Pulitzer trpěl vážnými zdravotními obtížemi, včetně zhoršujícího se zraku a mimořádné citlivosti na hluk. Přestože se jeho tělesný stav zhoršoval, nadále se intenzivně věnoval žurnalistice. Zůstával v kontaktu s redaktory a utvářel redakční politiku, často z odloučených míst uzpůsobených his zdravotním potřebám.
Snad nejtrvalejší část Pulitzerova odkazu vzešla z jeho představ o budoucnosti žurnalistiky. Tvrdil, že zpravodajství má být považováno za profesi, která vyžaduje důkladné vzdělání, disciplínu a odpovědnost vůči veřejnosti. Ve své závěti vyčlenil prostředky, jež později pomohly založit novinářskou fakultu Kolumbijské univerzity. Ta zahájila činnost krátce po jeho smrti. Zároveň vytvořil rámec pro udělování cen za vynikající výsledky v žurnalistice a literatuře.
Pulitzer zemřel 29. října 1911 na palubě své jachty v přístavu u Charlestonu v Jižní Karolíně. Jeho plány se poté postupně začaly uskutečňovat. První Pulitzerovy ceny byly uděleny v roce 1917. Během následujících desetiletí se zařadily mezi nejuznávanější ocenění amerického kulturního a intelektuálního života. V rámci systému, který Pulitzer navrhl, byli oceněni novináři, spisovatelé, historici, dramatici, básníci i skladatelé.
Mnoho Američanů si Pulitzera spojuje především s cenou nesoucí jeho jméno. Toto ocenění však vzniklo díky ctižádostivému přistěhovalci a vydavateli, který věřil, že noviny mohou posilovat veřejný život. Technologie i média se od jeho doby zásadně proměnily, jeho důraz na informované občanství a novinářskou kvalitu však neztratil nic ze své síly. Instituce nesoucí jeho jméno zůstává trvalou připomínkou toho, čeho mohl v Americe dosáhnout jediný ambiciózní nově příchozí.
O kterých tématech z oblasti umění a kultury byste si chtěli přečíst? Své náměty a připomínky nám posílejte na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
