Jan, zvaný Křtitel, náleží ke světcům, kteří zemřeli násilnou smrtí. Většina historiků se shoduje, že Jan Křtitel byl skutečnou historickou osobností. Jeho veřejné působení i násilná smrt patří k poměrně dobře doloženým událostem spojeným s náboženským prostředím Palestiny 1. století.
O svatém Janu Křtiteli se dozvídáme nejen z evangelií. Na rozdíl od mnoha jiných biblických postav je zmiňován také v mimokřesťanských historických pramenech, což z něj činí jednu z nejvýrazněji doložených postav Nového zákona.
Z historického hlediska je velmi pravděpodobné, že Jan žil v Judeji v první polovině 1. století. Podle evangelií se narodil rodičům Zachariášovi a Alžbětě. Jeho otec byl knězem.
Jan nebyl o mnoho starší než Ježíš a podle biblické tradice byli příbuzní. Ačkoli pocházel z dobré židovské rodiny, v dospělém věku odešel na poušť, kde žil asketickým způsobem života. Podle evangelií nosil oděv z velbloudí srsti a živil se kobylkami a medem divokých včel.
Působil jako náboženský kazatel a prorok u řeky Jordán. Nebál se mluvit o ohni, trestu, očistě, ctnosti a pokání.
Jeho výzvy k pokání a mravní obnově tehdy vzbudily respekt. Je také možné, že někteří z jeho posluchačů či učedníků se později stali Ježíšovými učedníky.
Janovo působení zmiňuje také židovský historik Flavius Josephus ve svém díle Židovské starožitnosti. Josephus popisuje Jana jako váženého muže, který nabádal k ctnostnému životu, spravedlnosti, zbožnosti a křtu.
Historikové považují jeho působení za samostatné náboženské hnutí své doby, které mělo značný vliv. Někteří se domnívají, že Jan byl popraven právě kvůli své popularitě a velkému počtu následovníků.
Příkaz k jeho stětí vydal král Herodes Antipa. Podle evangelijního podání sehrála při Janově smrti roli Herodova nevlastní dcera, tradičně označovaná jako Salome, která si na přání své matky Herodiady vyžádala Janovu hlavu. Flavius Josephus však zdůrazňuje spíše politický důvod: Herodes Antipa se obával Janovy popularity a možného povstání.
Hlas volajícího na poušti
Příslovečným se stal výrok „hlas volajícího na poušti“, který pochází už ze Starého zákona a v Novém zákoně je spojován s Janem Křtitelem jako tím, kdo připravuje cestu příchodu Ježíše.
V evangeliu podle Marka stojí: „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky.“
Židé věřili, že příchod Mesiáše ohlásí prorok Eliáš, jenž podle biblické tradice nezemřel běžnou smrtí, ale byl vzat do nebe. Evangelia představují Jana Křtitele jako prorockou postavu, která příchod Mesiáše ohlašuje. Zároveň opakovaně zdůrazňují, že Ježíš je větší než Jan. V Matoušově evangeliu se praví, že Ježíš přišel za Janem k Jordánu, aby se od něj nechal pokřtít.
Ponoření do vody bylo chápáno jako znamení očisty a pokání. V křesťanství se křest později stal jednou ze základních svátostí a používá se dodnes.
Křest Ježíše Krista Janem Křtitelem. (autoři: Andrea del Verrocchio / Leonardo da Vinci – Volné dílo)
Hledání pravdy
Křesťané vidí Jana jako velikou postavu dějin spásy, která přijala úlohu svěřenou Bohem. Jak pravila sv. Terezie Benedikta od Kříže: „Kdo hledá pravdu, hledá Boha, ať už si to uvědomuje, nebo ne.“
Během dějin se prorokům, kteří mluvili pravdu a stáli za ní, opakovaně stávalo, že za ni zaplatili životem. Jan Křtitel patřil mezi ně.
Svatojánská noc
Svátek Jana Křtitele připadá na 24. června. Podle evangelia se Jan narodil přibližně o šest měsíců dříve než Ježíš, proto jeho svátek připadá na konec června, zatímco Vánoce na 25. prosince. Janův svátek tedy nepřipomíná den jeho smrti, ale den jeho narození.
Jeho svátek přichází krátce po letním slunovratu, kdy se po nejdelších dnech začíná den opět zkracovat, zatímco skutečné letní horko teprve přichází. Lidová zkušenost zároveň spojovala konec června s bouřkami, vláhou a stavem úrody.
V českých zemích byla svatojánská noc po staletí jednou z nejvýznamnějších letních lidových slavností. Lidé se scházeli k pálení ohňů a sběru bylin, protože podle lidové tradice měly byliny nasbírané o svatojánské noci mimořádnou sílu.
Mnohé zvyky, zejména pálení ohňů a sběr bylin, se v různých podobách udržely až do současnosti.
Atmosféra svatojánské noci s planoucími ohni, sběrem bylin a mystickou energií inspirovala po staletí řadu umělců. V české kultuře se tyto motivy objevují v lidových zvycích, literatuře i výtvarném umění. Podobnou inspiraci najdeme i v zahraničí – nejslavnějším příkladem je Shakespearova komedie Sen noci svatojánské.
Jan Křtitel v architektuře a umění
Jan Křtitel patří k nejoblíbenějším a nejčastěji uctívaným světcům, proto mu bylo po celém křesťanském světě zasvěceno množství významných kostelů a klášterů.
V České republice patří k nejpozoruhodnějším Klášter Svatý Jan pod Skalou s kostelem Narození sv. Jana Křtitele – místo spojené s legendou o poustevníku Ivanovi a dodnes působivé svou polohou i historií.
