Věže kláštera v bavorské vesnici s názvem Irsee upoutávají pozornost v příjemné krajině. Klášter (Kloster Irsee) leží nedaleko Kaufbeurenu v bavorském Švábsku. Velkolepě opravený klášter v současnosti slouží jako hotel a kongresové centrum.
Historie kláštera počíná ve 12. století, kdy se v nedalekém Eiberském lese vytvořilo společenství kolem poustevníka Heinricha. Pro nedostatek vody se mnichové přesunuli z kopce dolů, do místa dnešního kláštera. Benediktinský klášter pomohl založit markrabě Heinrich von Ronsberg-Ursin, za rok založení je tradičně považován rok 1182.
Věhlas kláštera se postupně rozrůstal – stal se významnou benediktinskou abbatií. V 18. století se mnichové v klášterní řeholi zabývali přírodními vědami, filozofií, teologií, hudbou i divadlem. Na přelomu 17. a 18. století zde přibyl dnešní barokní klášterní kostel.
Tragédie 20. století
Během sekularizace byl r. 1802 klášter zrušen, jeho majetek převzal bavorský stát a klášterní knihovna a vědecké sbírky byly následně rozptýleny.
Jeho budova posléze sloužila jako psychiatrická léčebna: roku 1849 zde byla otevřena „Kreis-Irren-Anstalt Irsee“, tedy okresní ústav pro duševně nemocné.
Podle materiálu Bezirk Schwaben šlo o první lůžkové psychiatrické zařízení ve Švábsku. Od roku 1876 byl Irsee spojen s léčebnou v Kaufbeurenu a později fungoval jako její pobočka.
Služba duševně nemocným byla poskytována bezmála téměř sto let. Dnes pomníček na boku kláštera připomíná smutný konec léčby místních pacientů.
V letech nacismu a jeho touze po „čisté rase“ se psychiatrická zařízení Kaufbeuren-Irsee zapojila do vraždění duševně nemocných a postižených lidí v rámci nacistické „eutanazie“. V Irsee zemřelo v letech 1933–1945 celkem přibližně 1 218 lidí. Podle materiálů Bezirk Schwaben byla naprostá většina z nich oběťmi nacistického programu „eutanazie“.
Kniha a film o Ernstovi
S pomníčkem zavražděných je spojeno i jméno neposedného chlapce, jehož skutečný příběh vypráví film Mlha v srpnu. Jeho podobizna na nás hledí z informační desky, která vypovídá o „eutanazii“, jež postihla i Ernsta Lossu.
Ernst byl vzpurný a těžko přizpůsobivý chlapec, sirotek z jenišské rodiny, a všechny náhradní rodiny a nápravná zařízení, kterými doposud prošel, jej označily jako nenapravitelného. Kvůli tomu se ocitl v psychiatrickém sanatoriu. Oficiální materiál Bezirk Schwaben věnovaný Ernstu Lossovi popisuje právě historii psychiatrie v Irsee a jeho osud.
Podle archivních materiálů kláštera a s pomocí výpovědi svědků německý novinář Robert Domes sepsal knihu Mlha v srpnu (Nebel im August), jež posloužila jako předloha ke stejnojmennému filmu z roku 2016. Domes několik let studoval archivní materiály psychiatrické léčebny Kaufbeuren-Irsee, soudní spisy, zdravotnickou dokumentaci i svědectví pamětníků. Historicky doložen je základ příběhu, neboť zápisky Ernsta Lossy se bohužel nedochovaly.
Dialogy ve filmu, některé vztahy a část děje se musely dotvořit. Hlavní postavou je skutečný Ernst Lossa (1929–1944), který byl nacistickými úřady označen za „nevychovatelného“ a převezen do psychiatrické léčebny Kaufbeuren-Irsee. Chlapec zde byl 9. srpna 1944 ve věku 14 let usmrcen smrtící injekcí.
Kritika v německém Weltu tehdy film přímo obvinila, že ukazuje jen „polovinu pravdy“ o Ernstově osamělosti. Skutečný příběh Ernsta byl v jednom ohledu ještě smutnější než film.
V rámci nacistického programu „eutanazie“, zejména od roku 1940 zde probíhalo cílené vraždění pacientů z léčebny Kaufbeuren-Irsee. Z obou částí ústavu bylo až 1 600 žen, mužů a dětí deportováno do vyhlazovacích zařízení, nebo zemřelo v důsledku nařízené beztučné hladové diety (tzv. E-Kost) nebo bylo přímo usmrceno předávkováním léky.
V roce 1944 byl kvůli vysokému počtu obětí severně od klášterního kostela zřízen vlastní hřbitov ústavu.
Putování po Irsee a okolí
Po válce ústav fungoval v klášterních budovách až do roku 1972. V roce 1974 rozhodl Bezirk Schwaben o obnově silně chátrajícího areálu. Téměř odepsaný areál byl nákladně opraven a roku 1981 zde bylo otevřeno vzdělávací, konferenční a kulturní centrum.
Dějiny kláštera tak zahrnují tři výrazná období: benediktinský klášter, psychiatrickou léčebnu a dnešní vzdělávací a kulturní centrum. Součástí současné identity Irsee je i pietní připomínání obětí nacistické „eutanazie“.
Přesto dnes místo dýchá klidem a novým životem. Návštěvníci sem přicházejí nejen za historií, ale i za klidnou atmosférou, krásnou přírodou a tradičními bavorskými specialitami.
Nejen klášterní chrám, zasvěcený Petru a Pavlovi, láká k návštěvě (klášter se sice hlásil k benediktinské řeholi, zatímco kostel nesl zasvěcení významným apoštolům, světcům, sv. Petrovi a Pavlovi).
Přilehlý kostel navštěvují věřící, kterým na odchodu ze mše někdy v neděli na místě před chrámem vyhrává dechová kapela složená z místních obyvatel v tradičních oděvech.
Ve vsi najdete také tradiční Irseer Klosterbräu, soukromý pivovar a restauraci v historických prostorách kláštera. Můžete zde ochutnat tradiční nepasterizované klášterní pivo (např. Urtrunk) a vychutnat si bavorské speciality. U pivovaru můžete navštívit malé muzeum Brauereimuseum, které mapuje historii vaření piva v regionu.
Okolí je vhodné pro pěší turistiku, oplývá cyklotrasami a nacházejí se tam čistá jezera k letnímu koupání. Na obzoru se rýsuje předhůří Alp.
