PAŘÍŽ – Francouzské Národní shromáždění 21. července odhlasovalo zavedení doživotního trestu za opakované znásilnění dětí mladších 15 let. Zvrátilo tak hlasování ze čtyř dnů předtím, kdy levicoví poslanci toto opatření odstranili z vládního návrhu zákona na ochranu dětí.
Impulzem k návrhu se stala vražda jedenáctileté Lyhanny, která ve Francii otevřela debatu o postupu justice v případech sexuálního násilí na dětech. Zásadní článek č. 11 v návrhu odmítlo levicové hnutí Nepoddajná Francie (LFI) Jeana-Luca Mélenchona, Zelení i Socialistická strana.
Naopak podporu získalo od konzervativních Republikánů (LR) a pravicového Národního sdružení (RN) Marine Le Penové.
Článek zavádí nový trest doživotního odnětí svobody za znásilnění osoby mladší 15 let v případech, kdy je tento čin spojen s jedním či více dalšími znásilněními jiných obětí. Zároveň stanovuje trest odnětí svobody na 30 let, pokud je jednou z obětí opakovaných znásilnění osoba ve věku od 15 do 18 let.
Poslanci nakonec sporný článek schválili poměrem 258 hlasů ku 84 a následně přijali celý návrh zákona v poměru 378 ku 7.
Střet levice a pravice
V pátek 17. července levicoví poslanci, kteří byli v jednacím sále početnější než jejich oponenti, prosadili vyškrtnutí tohoto článku poměrem 41 ku 37. Opatření označili za represivní a tvrdili, že pouze zakrývá nedostatečné financování vyšetřování, prevence a podpory obětí.
Ministryně pro rovnost žen a mužů Aurore Bergéová následně požádala o opakované hlasování. Odkázala přitom na případ Joëla Le Scouarneca, bývalého chirurga odsouzeného v roce 2025 za sexuální trestné činy spáchané na stovkách pacientů, z nichž většinu tvořily děti. Uvedla, že v takovém případě nebylo možné požadovat doživotní trest a maximální možný trest činil 20 let odnětí svobody.
Ve svém pozměňovacím návrhu na vypuštění ustanovení poslanci LFI napsali, že tento návrh patří „spíše do oblasti trestního populismu než skutečné politiky“ boje proti sexuálnímu násilí páchanému na dětech.
Podle nich francouzské trestní právo již nyní přísně postihuje kvalifikované případy znásilnění a skutečným skandálem není „nedostatečnost hrozících trestů“, ale „beztrestnost“ sexuálního násilí páchaného na dětech a ženách. Přednost by podle nich mělo dostat přijímání nových soudců, vyšetřovatelů a soudních úředníků.
Druhý pozměňovací návrh na vypuštění ustanovení, který předložil Arnaud Bonnet za skupinu Ekologů a socialistů, označil opatření za „eskalaci trestní represe“, která „nemá žádný odrazující účinek“ a hrozí, že povede k tomu, co francouzské právo označuje jako „suché propuštění“, tedy propuštění vězňů po odpykání trestu bez následné podpory či soudního dohledu. Skupina místo toho vyzvala k investicím do prevence. Oba návrhy však byly již dříve téhož dne zamítnuty.
Aude Mirkovicová, francouzská odborná asistentka v oboru soukromého práva na Univerzitě v Évry a mluvčí organizace Advokáti pro děti, řekla deníku Epoch Times, že nedostatek kapacit v justici je skutečný, ale nevysvětluje rozhodnutí, s nimiž se podle svých zkušeností setkává.
„Argument o nedostatku zdrojů neobstojí,“ uvedla a poukazuje na případy nahlášených znásilnění nezletilých, která nevedla k žádnému soudnímu řízení, jako tomu bylo v případu Lyhanny, zatímco jiná trestní stíhání podle ní postupují s mimořádnou razancí.
Národní sdružení na síti X obvinilo Nepoddajnou Francii a Zelené z toho, že odmítají doživotní trest pro pachatele znásilnění dětí. Uvedlo, že oba pozměňovací návrhy hovoří samy za sebe.
„Vaší prioritou je připravit predátory na propuštění. Naší prioritou je zajistit, aby už žádné dítě nikdy nepřišlo do kontaktu s žádným z nich,“ prohlásila poslankyně RN Sophie Blancová směrem k levici.
Poslankyně LFI Marianne Maximiová mezitím odmítla obvinění, že levicové strany jsou „podporovateli pedokriminálníků“.
„Zákon nedokáže vyřešit všechno“
Pierre-Marie Sève, ředitel francouzského think tanku Institut pro spravedlnost, říká pro Epoch Times, že přijetí tohoto opatření je důležité jako signál francouzské společnosti, že trestné činy páchané na nezletilých „jsou mimořádně závažné“ a stojí na samotném vrcholu žebříčku nejzávažnější kriminality.
„Levice se v této otázce za posledních 50 let nijak neposunula,“ konstatuje. Její přístup, který podle něj spočívá v tom, že prosazuje „stále méně trestů a stále více resocializace“, označil za „zcela odtrženou ideologickou pozici“.
Současně upozorňuje na omezení navrhovaného zákona. Zdůrazňuje, že stanovuje pouze maximální možný trest, který porota není povinna uložit.
Mirkovicová dle svých slov pochybuje o odrazujícím účinku tohoto opatření. Připomíná také, že evropské právo vyžaduje pravidelný přezkum takových trestů po uplynutí stanovené doby, takže neodvolatelný doživotní trest v praxi neexistuje.
–ete–
