Redakční rada
Facebook a Twitter podnikly mimořádné kroky proti listu New York Post ve spojitosti s článkem o synovi bývalého viceprezidenta Joe Bidena.
Je to poprvé, co společnosti v oblasti sociálních médií přímo zasáhly proti novinovému článku významného amerického vydavatele (New York Post je mezi prvními pěti vydávanými novinami).
Akce Facebooku a Twitteru se jeví jako svévolná, nekonzistentní a bez dobrého důvodu.
Zaměstnanec společnosti Facebook pro komunikaci Andy Stone ve svém prohlášení uvedl, že platforma „omezuje distribuci“ článku New York Postu, přičemž poznamenal, že k akci došlo dříve, než byla ověřována faktická správnost obsahu článku (jakkoli mohou být samotní „ověřovatelé faktů“ pochybní). To vyvolává otázky, na jakém základě Facebook přikročil k omezování dosahu článku a účinně jej cenzuroval?
Twitter zašel dále než Facebook, přiřadil na tweety varovné štítky a zakázal uživatelům zveřejňovat odkaz na článek New York Postu – veřejně i v přímých zprávách – a zablokoval některé uživatele, kteří to udělali, včetně samotného New York Postu a tiskové mluvčí Bílého domu Kayleigh McEnany.
Poté se Twitter pokusil o urychlené poskytnutí důvodu pro prováděnou cenzuru a argumentoval tím, že článek příspěvku porušil jeho zásady týkající se „osobních a soukromých informací“ a porušil jeho „zásady pro hackované materiály“.
V samostatném prohlášení společnost Twitter uvedla, že platforma „zakazuje používání naší služby k distribuci obsahu získaného bez povolení“.
Znamená to, že od nynějška budou všechny mediální články obsahující uniklé dokumenty Twitterem zakázány? A bude tento standard rovnoměrně aplikován na všechny mediální organizace?
Podle vlastních standardů Twitteru by některé z nejdůležitějších žurnalistických článků, jaké kdy vznikly – které často spoléhaly na uniklé dokumenty – neměly na této platformě místo.
Pravidla Twitteru a Facebooku jsou tak nebezpečně vágní, že se platformy mohou rozhodnout cenzurovat obsah, jak uznají za vhodné.
Není žádným tajemstvím, že s rostoucím objemem a vlivem obou společností v posledních letech vzrostla i jejich kontrola nad veřejným diskurzem.
Bylo by jejich právem, aby tak činili jako vydavatelé. Místo toho však Twitter a Facebook vehementně popírají, že jsou vydavateli, a namítají, že jsou otevřenými platformami, což jim poskytuje ochranu podle článku 230 Zákona o slušné komunikaci (Communications Decency Act).
Facebook a Twitter nyní překročily tuto hranici tak veřejně a očividně, že se stejně jako média, která cenzurují, skutečně staly vydavateli a měly by se na ně vztahovat stejné standardy odpovědnosti.
Z anglického originálu vyjádření redakční rady deníku The Epoch Times přeložil M. K.
