Ti z nás, kdo jsme zažili dětství před masovým nástupem počítačů a digitálních technologií, si vzpomínáme, že dny jsme trávili od rána do večera venku ve společnosti kamarádů. Dnešní doba je naopak definována nedostatkem pohybu, slabším přímým kontaktem s vrstevníky a trávením času vevnitř.
Výsledkem je, že dnešní děti jsou méně odolné jak fyzicky, tak psychicky. Joel Warsh, dětský lékař z Los Angeles, který je zakladatelem integrativní pediatrie a autorem několika knih o výchově, ve zdravotním pořadu EpochTV s názvem Vital Signs vysvětluje, že současní rodiče kladou na odolnost svých dětí malý důraz. Místo toho si přejí, aby jejich děti nikdy neměly trápení a nebyly nemocné. „To není realistické. Děti jsou nemocné a není možné je před tím úplně ochránit. Když jdou do školky, chytnou rýmu, tak to je,“ říká otec dvou dětí.
Odolnost je podle něj schopnost vypořádat se se vším, s čím se člověk setká, a je to opak dokonalosti symbolizované absencí chorob a problémů. Rodiče mají za úkol podporovat své děti tak, aby dokázali problémy překonat a posílilo je to.
Důležitost intuice
Pediatr se v pořadu zamýšlí, jak učit děti těžké situace zvládnout, a radí, že spoustu z toho se dá vyřešit intuicí, neboť žádný moudrý z nebe nespadl a chybami se člověk učí. „Žádná dokonalá rodičovská výchova neexistuje. Máme pocit, že musíme všechno vědět, že existuje jen jeden způsob, ale to rozhodně není pravda,“ říká dr. Warsh s tím, že i děti jsou každé jiné, a co funguje u jednoho, nemusí u druhého.
Co je podle něj důležité, je využít vlastní intuici při výchově, starat se o děti a být tu pro ně. Záplavy rad na internetu se nemusí vždy hodit právě na vaši situaci a právě tehdy přichází ten vnitřní pocit rodiče, že to nějak zvládne. „Rodiče dřív neměli Google a také na to přišli. Opravdu velmi málo věci je akutních,“ uvádí v pořadu.
Radí rodičům pozorovat své dítě, zkoušet různé přístupy, z nichž pochopí, co na ně zabírá a co ne, a podle toho si postupně vytříbí nejvhodnější postupy. „Je skoro nemožné vědět, co je pro vaše dítě správné, pokud se nezahloubáte do sebe a neřeknete si: ,Dobrá, cítím, že tohle je pro mé dítě to správné. Já znám své dítě nejlíp.‘ Možná nebudete mít pravdu vždy, ale většinou ano,“ míní dětský lékař.
Dostaňte děti ven
Vzhledem k nedostatku pohybu dnešních dětí a sníženému kontaktu s přírodou klade dr. Warsh důraz na to, aby rodiče vědomě nastavovali dětem program tak, aby čas trávily venku. Jako klíčové to vidí zejména u mladších dětí. „Musíme pochopit, že dotýkat se přírody, dotýkat se špíny, být venku na sluníčku, to je všechno součástí zdraví našich dětí, a my jim to musíme denně dopřát,“ říká.
Přinejmenším by rodiče ve městech měli brát své děti ven na hřiště nebo do parku a pravidelně jezdit ven do přírody na výšlapy a procházky, míní. „Myslím si, že tohle prostě musíme zapracovat do svého rozvrhu, musí to být součástí našeho uvažování… naše děti musí být venku, musí si hrát a já musím přijít na to, jak to udělat,“ poznamenal s tím, že naši rodiče a prarodiče nad těmito věcmi přemítat nemuseli, protože to byla přirozená součást jejich života, o kterou jsme v moderní době přišli.
Podle dr. Warshe neuškodí ohlédnout se sto let do minulosti a zvážit, co jsme jako civilizace udělali lépe a co hůře. Rozhodně se zvýšila průměrná délka života, úmrtnost na některé choroby, ale na druhou stranu tu máme epidemii chronických onemocnění, líčí odborník.
Jako jeden z nejlepších protiléků na chronické potíže proto doporučuje pohyb venku. „Vyměnili jsme pohyb za obrazovky, čas venku za čas strávený uvnitř, a chůzi za jízdu autem,“ poukazuje. Dodává, že opomíjíme i další podstatné věci.
„Všechno má své klady i zápory, ale posunuli jsme se tak daleko k pohodlí, že jsme ztratili potřebu pohybu, pocení a detoxikace, což jsou věci, které jsou důležité. Sluneční světlo je důležité pro naše zdraví, vitamín D je důležitý, jenže už to pro nás není prioritou. Takže si myslím, že vzhledem k tomu, co vidíme, je důležité o těchto věcech mluvit, aby si rodiče připomněli, že to je důležité, a zařadili to do svého života,“ doporučuje.
Buďte dítěti příkladem
Dr. Warsh je přesvědčený, že nejlepší způsob, jak své dítě vést k větší odolnosti je jít mu sám příkladem. „Nemůžete očekávat, že vaše osmileté dítě půjde do přírody a na túry bez vás, že? To se nestane. Musíte to dělat taky. Musíte jim ukázat, že čtete etikety (na potravinách). Když nejíte zdravě, myslím, že byste měli jíst zdravě. Musíte jít v těchto věcech vzorem. Musíte jim ukázat, že vám záleží na duševním zdraví,“ říká.
To vše si vyžaduje práci na sobě, takže je to náročnější, i kvůli tomu, že to je dlouhodobý projekt, upozorňuje. Návyky si dítě nevytvoří za jeden den, ale v průběhu času, zdůrazňuje pediatr a dodává, že výhodou je, že dětem nic nenutíte, prostě jen okopírují chování rodičů.
„Myslím, že v rodině lze změny provést mnohem rychleji, například společnými aktivitami, pobytem venku, procházkami a změnou stravovacích návyků. To vás posune daleko,“ konstatuje dr. Warsh.
Očkování
V rozhovoru americký pediatr ocenil důraz současného ministerstva zdravotnictví pod vedením R. F. Kennedyho na zdravotní prevenci. Dotýká se i otázky očkování dětí. Sám netvrdí, že by očkování bylo špatné nebo dobré, vadí mu však absence debaty kolem vakcín, kdy existují dva nesmiřitelné tábory, které nejsou schopny rozumné výměny názorů.
„V moderním lékařském paradigmatu a léčbě se zdánlivě strašně soustředíme na vakcíny a léky, namísto toho, abychom se zaměřili na prevenci, životní styl, zdraví a wellness. Nejste zdraví proto, že jste se nechali očkovat. Jste zdraví proto, že žijete zdravě,“ říká s tím, že očkování může zabránit infekci, ale zdravým člověka neučiní. Podle něj to bylo vidět v „době covidové“.
„Myslím si, že se musíme soustředit stejně tak na prevenci jako na léčbu,“ uvádí lékař a dodává: „Můžete dát rybám 10 tisíc vakcín, ale když je voda znečištěná, nebudou žít, že ano? Když dostanete 10 tisíc vakcín, ale nebudete zdravě jíst, moc vám to nepomůže.“
Mobil – ano nebo ne?
Co se týče času stráveného u televize, na mobilech a jiných digitálních zařízeních, dr. Warsh není zastáncem úplné abstinence. „Myslím, že v dnešní společnosti je to nemožné. Pokud je používáte minimálně, používáte je jako vzdělávací nástroje, používáte je na cestách, při dlouhých jízdách autem, tak to mě zase tolik neznepokojuje. Když jsme byli malí, všichni jsme koukali na nějaké pohádky,“ říká.
Problém vidí v délce. Tráví-li dítě na mobilu hodiny a hodiny denně, vytváří si tím závislost, a to je podle něj znepokojující zejména u starších dětí. Kdežto ty malé mnoho času u obrazovky nepotřebují, vypráví v rozhovoru pro EpochTV.
Nejhorší podle něj není samotný čas u obrazovek, ale ztráta všech těch hodin denně, které dítě mohlo využít smysluplně. „Pokud trávíte devět hodin denně u obrazovky, nejste venku, nesocializujete se, nehýbete se, a to je obrovský problém pro vaše zdraví. A samozřejmě bychom se mohli dostat k aspektu duševního zdraví spojenému s trávením času u počítače, ale to je úplně jiná věc,“ uvádí.
„Pokud chcete dělat domácí úkoly na počítači, v pořádku. Chcete se podívat na půl hodiny na televizi? OK, ale devět hodin je absurdní, a musíme začít to vracet zpět,“ upozorňuje.
Který styl výchovy je lepší?
Na otázku, který styl výchovy je lepší, zda tradiční přísný s pohlavky a příkazy, nebo laskavý bez hranic, kde si děti dělají, co chtějí, dr. Warsh podotýká, že vhodný není ani jeden z těchto přístupů. „Extrémy bývají téměř vždy špatné. Je to tak nějak uprostřed, kdy nejste přehnaně autoritativní, ale máte hranice. Děti potřebují hranice… skutečně prosperují mnohem více, pokud mají rozumné a podpůrné hranice,“ vysvětluje.
Místo bití a vykazování z pokoje radí rodičům vysvětlit dítěti, proč a v čem udělalo chybu. Hranice by se podle něj měly určovat podle situace a věku a v čase se mění s tím, jak děti rostou. „Musíte jim dát prostor, aby udělaly chyby. Hranice neznamenají, že nechcete, aby dělaly chyby. Musíme chyby oslavovat jako lekce. Musíme je učit věci.“
Jako příklad uvádí, když chce malé dítě běhat po silnici. Běhání je pro něj dobré, ale ne po silnici, kde ho mohou srazit auta. Proto rodič určí hranici, kdy dítěti povolí běhat, ale při okraji anebo jen po chodníku. „Naším úkolem je kolem nich takříkajíc postavit lešení, zjistit, kde leží ta hranice, abychom jim poskytli tu nejlepší podporu s co nejmenšími zásahy, ale také je udrželi v bezpečí,“ líčí.
Zdůrazňuje také důležitost podpory dětí ve věcech, které nejsou tak důležité pro nás, ale jsou podstatné pro ně. „Myslím, že bychom měli být otevření tomu, že to, co považujeme za úspěch, nemusí být úspěchem pro naše děti,“ říká s odkazem na tlak některých rodičů, kteří své potomky tlačí na prestižní školy a k nejlepším známkám.
Dr. Warsh poznamenává, že vnímání toho, co je v životě podstatné, doznalo oproti minulosti změn. „Myslím, že to se hodně změnilo. Ne že by akademické vzdělání zmizelo nebo že by to nebylo důležité, ale myslím, že dnes to lidé považují za méně důležité a životní dovednosti získávají možná větší hodnotu. Nejde jen o to, dostat se na Harvard. Myslím tím, že je v pořádku, pokud chcete jít na Harvard, je to skvělá škola, ale už to není konečný cíl pro každého,“ říká.
Podotýká, že děti je třeba chválit za jejich snahu. Ne za dokonalost, ale za úsilí, které vyvinou. „Nemusí být dokonalí, ale pokud je chválíte za to, že se tvrdě snaží, místo zaměřování se na to, že něco pokaždé udělají správně, to jim opravdu pomáhá posunout se vpřed. Nestarat se jen o známky, ale o úsilí, které do něčeho vloží,“ konstatuje.
Nezapomínat na sebe
Rodiče by při vší té péči o děti neměli zapomínat ani na sebe, připomíná dr. Warsh. Jen tak mohou být odolní i oni. „Je skvělé, že se hodně soustředíte na své děti, ale nemůže to být na úkor vašeho vlastního zdraví a duševní pohody,“ říká v rozhovoru a dodává, že když se nebude dospělým vést dobře, nedokáží být ani co nejlepšími rodiči.
Uklidňuje proto, že je v pořádku, udělat si tu a tam čas na sebe, zajít si posedět s přáteli, přečíst si knihu, v klidu se osprchovat, odskočit si na toaletu. Tyto věci jsou podle něj důležité pro duševní zdraví, díky kterému můžete být více nápomocní svým potomkům.
Na závěr přidává radu, aby rodiče měli víru v sebe. „Důvěřujte si, že to zvládnete. Snažte se trochu snížit úroveň stresu, že musíte být dokonalí, nebo že existuje něco jako dokonalý rodič. Neexistuje,“ říká a doplňuje, že výchova je o neustálém učení se za chodu.
