Dvě děti Alexx Seippové se neustále nudily, praly se o hračky a chovaly se agresivně – dokud rodina nepřesunula hraní ven.
Seippová za posledních pět let dělala pěstounku 15 dětem, a proto pro ni bylo důležité najít způsob, jak dětem pomoci. Zapojila se do výzvy „1000 hodin venku“ a prodloužila venkovní hry se svými „dětmi“ na tři až čtyři hodiny. Pozorovala, jak se tím rozpouští jejich neustálá potřeba pozornosti a neschopnost hrát si samostatně, což jsou následky raného traumatu.
„Když jste v přírodě, je tam neomezené množství kamenů a klacků. Nemusíte se o materiál prát. Doma jsem měla co dělat, abych je zaměstnala, zabavila a vyhnula se problémům. Ale venku by si s radostí hrály hodinu i déle jen s korytem potoka, klacíky a kameny.
„Měla jsem pocit, že mám také možnost si vydechnout a přečíst si knížku. Stala se z toho péče o sebe, které jsem se mohla věnovat i při dětech, protože možnost najmout si na chvíli chůvu byla omezená.“
Odborníci tvrdí, že nestrukturovaná imaginativní hra, která se organicky odehrává venku, zvyšuje sociální, emocionální a kognitivní vývoj a pomáhá tak dětem vyrůst ve zralé a všestranné členy společnosti.
Zvídavost má velký význam pro celkové zdraví – a nejen pro děti. I starší dospělí, kteří zůstávají zvídaví, žijí déle a spokojeněji.
Ginny Yurichová, zakladatelka hnutí 1000 hodin venku a autorka stejnojmenné knihy, před 11 lety zjistila, že potřebuje přírodu stejně jako její děti. Jedna kamarádka jí navrhla, aby vzala své tři děti, kterým ještě nebyly tři roky, na několik hodin ven.
„Myslela jsem, že to bude katastrofa, ale místo toho se z toho vyklubal jeden z nejvýznamnějších dnů mého života. Byl to první dobrý den, který jsem jako máma zažila,“ vzpomíná.
„Matka příroda udržela zájem mých dětí a já jsem si poprvé oprávněně odpočinula od věčně naléhavých potřeb našich dětí. Bylo to, jako by v tu chvíli matka příroda byla matkou nejen jim, ale i mně.“
Yurichová založila o dva roky později blog, inspirována dílem britské reformátorky školství Charlotte Masonové, která prosazovala čtyři až šest hodin denně strávených venku. Od té doby se z něj stalo celosvětové hnutí rodin z různých prostředí, které se snaží být s dětmi co nejvíce venku.
„Když jsme měli doma problémy s chováním a já byla vystresovaná, šli jsme ven a stres se rozplynul. Příroda je dost velká na to, aby pohltila jejich hyperaktivitu, hluk a energii,“ svěřuje se Seippová.
Příroda versus hluk
Digitální obrazovky jsou v našem každodenním životě všudypřítomné a téměř pohltily běžné dětské zážitky. Aby rodiče osvobodili své děti z návykového sevření videoher a sociálních médií, snaží se v nich vypěstovat lásku k něčemu zdravějšímu v reálném světě. Pokud je tou věcí krásná příroda, je to pro mozek jedině bonus.
Psycholog Nicholas Kardaras je kritikem technické příručky ze Silicon Valley, jejímž cílem je udržet děti zaujaté a závislé na aplikacích a hrách co nejdéle. Ve své knize Glow Kids: How Screen Addiction is Hijacking Our Kids-and How to Break the Trance (Zářící děti: Jak nám závislost na obrazovce krade děti – a jak se z toho transu dostat) poukazuje na studie, které ukazují, že ztrácíme smyslové vnímání rychlostí 1 % ročně.
„Kromě vlivu času stráveného u obrazovky na rozsah pozornosti existují také klíčové vývojové zkušenosti, o které děti přicházejí, když tráví příliš mnoho času ve dvourozměrném světě. Komplexní pohyby a smyslové zážitky, které se odehrávají v přírodě, pomáhají zlepšit samotné fungování mozku,“ poznamenává Yurichová.
Jane Gloverová, matka čtyř dětí z oblasti San Franciska, uvedla, že stejně jako mnoho dalších lidí, i ona má nejhezčí vzpomínky na dětství, kdy chytala pulce v nedalekém potoce a sjížděla kopce na lepence. Stále má ráda přírodu a snaží se přerušit trans, který na ni a její děti mohou přivolat média.
Gloverová je fotografka a spisovatelka a vede blog o pěších túrách v okrese Marin s názvem Marinside Out, na kterém nabízí zdroje informací o tom, jak vést děti k pěší turistice, co si dát do turistického batohu a odkazy na doporučené vybavení. Tady je pár tipů na výšlapy:
- Přibalte si svačinu.
- Dělejte si dostatek přestávek.
- Vyberte stezku, která odpovídá jejich úrovni dovedností.
- Udělejte si čas na prozkoumání drobných detailů na cestě.
- Po skončení stezky děti odměňte.
- Nechte je pořídit si fotografie nebo vést deník.
- Dovolte jim, aby se staly vedoucími.
- Během cesty hrajte hry.
- Vybírejte stezky s prvky vhodnými pro děti, jako jsou vodopády nebo lanové houpačky.
- Nechte je vzít si s sebou kamaráda.
Soupeření s obrazovkou
S tím, jak se rodina vydávala čím dál častěji do přírody, Gloverová byla svědkem proměny svých dětí.
Její patnáctiletá dcera si s sebou na túry brávala telefon a reptala, že musí chodit, ale nakonec vyjádřila úlevu, když si díky absenci telefonního signálu odpočinula od všech těch online dramat. Absolvovala také několik složitých túr, které jí zvedly sebevědomí a staly se předmětem školních referátů a zároveň ji motivovaly k další turistice.
Třináctiletý syn si za vlastní peníze koupil herní systém, na kterém se později stal závislým. Přišel za rodiči s přiznáním, že se mu nelíbí, co s ním hraní her dělá, pak systém prodal a koupil si horské kolo.
„Místo hraní her si teď užívá horské kolo a nelituje toho. Od té doby, co prodal Xbox, zase kreslí, je kreativní a tráví čas venku na horském kole – to jsou věci, které mu dělají dobře a na které může být opravdu hrdý,“ říká Gloverová.
Největší proměnu však zaznamenal její devítiletý syn, který lhal o tom, jak dlouho hraje videohry, ignoroval časové hranice, opakovaně se kvůli tomu hádal a míval destruktivní záchvaty vzteku.
„Tak jsem se bála, že jsem dokonce oslovila naši pediatričku, aby mi poradila, co s jeho záchvaty vzteku a poruchami regulace nálad dělat. Byla jsem přesvědčená, že potřebuje psychiatrickou pomoc nebo případně léky,“ svěřuje se matka.
Jakmile jsme však z domova odstranili herní systémy, začal více chodit ven, navštěvovat místní skatepark a zvládat triky na koloběžce a zhruba po týdnu se přestal dožadovat videoher.
„Jeho záchvaty vzteku ustaly a je z něj mnohem šťastnější chlapec. Je také mnohem soustředěnější ve škole. Opravdu věřím, že zrušit obrazovky a trávit čas venku pro něj bylo lékem, a mám velké štěstí, že nepotřebuje léky na kontrolu nálady,“ říká Gloverová.
Léky na duševní zdraví omezují zvídavost
Manželé Gloverovi patří k rostoucímu počtu rodin, které dětem podávají nebo zvažují léky na psychické potíže. Antipsychotika jsou však spojena se znepokojivým kompromisem.
Podle jedné studie údajů z programu Medicaid ve 13 státech USA dostávalo antipsychotika 12,4 procenta dětí v pěstounské péči. Podle Dr. Bessela van der Kolka, který ve své knize The Body Keeps the Score uvádí, že tyto léky se používají k tomu, aby děti byly méně agresivní a lépe zvladatelné, mají však vysokou daň v podobě omezení motivace, hry a zvídavosti.
Yurichová, která je ponořena do výzkumu pro svou vlastní knihu, jež má vyjít koncem tohoto roku, uvedla, že návykovost technologií nepochybně zatěžuje rodinné vztahy, zvyšuje sekýrování, zkracuje dobu pozornosti a podněcuje k hádkám.
„Děti mají menší schopnost zvládat nudu a stále obtížněji se obracejí dovnitř, aby se vypořádaly s nečinností i stresovými situacemi. Nejsme hnutí proti obrazovkám, ale snažíme se obnovit rovnováhu v našich životech, které se stále více vychylují směrem k využívání technologií pro naplnění, zábavu a kontakt,“ objasňuje Yurichová.
Dva roky poté, co začala do týdenního režimu své rodiny strategicky zavádět dlouhé pobyty v přírodě, vypočítala si, kolik času tráví venku, a vyšlo jí, že to je asi 1 200 hodin ročně – což odpovídá průměrnému času, který americké děti tráví u obrazovek. Tento okamžik jí otevřel oči a přiměl ji zveřejnit životní styl své rodiny.
Řekla, že děti jsou motivovány k další hře, když jsou s kamarády, učí se kreativitě, spolupráci a kooperaci. Příroda jim k tomu poskytuje veškeré zdroje a dostatek příležitostí, aby se naučily umění vycházet s ostatními.
„Existují studie za studií, které poukazují na emocionální úlevu, která přichází s pobytem venku. Výhledy, zvuky, vůně a struktura přírody přispívají ke snížení krevního tlaku a pomáhají nám prožívat chvíle velkého klidu a spokojenosti,“ dodává Yurichová.
Dospělí potřebují přírodu také
Pro Gloverovou je každá chvíle strávená venku cenná a její stres klesá, když se vzdálí od neustálého proudu e-mailů a textových zpráv. Podle údajů společnosti Neilsen z roku 2016 stráví dospělí za obrazovkou více než 10 hodin denně.
Dnes terapeuti předepisují pobyt na čerstvém vzduchu jako řešení kognitivních a emocionálních potíží. Kolik času je potřeba? Studie z června 2019 v časopise Scientific Reports zjistila, že pouhé dvě hodiny týdně, ať už v kratších intervalech, nebo v jednom kuse, mají značný přínos pro celkovou psychickou pohodu jedince.
K podpoře zvídavosti v dospělosti možná nepotřebujete pobyt venku, ale přínosy přírody i zvídavosti mohou být dostatečnou motivací k objevení venkovních zážitků.
Podle studie z roku 1996 publikované v časopise Psychology and Aging je zvídavost u starších lidí spojena s dlouhověkostí. I po zohlednění věku, kouření, rakoviny a srdečních onemocnění měli ti, kteří se na začátku pětileté studie hodnotili jako zvídavější, větší pravděpodobnost, že budou na jejím konci naživu.
Touha objevovat nové hraje roli i při progresi onemocnění. Vedle naděje byla zvídavost zkoumána po dobu dvou let u více než tisícovky pacientů. U těch, kteří měli vyšší úroveň zvídavosti a naděje, se snížila pravděpodobnost vzniku vysokého tlaku, cukrovky a respiračních infekcí. Výsledky byly zveřejněny v roce 2005 v časopise Health Psychology.
Z anglického originálu přeložil a upravil O. H.
