V roce 2019 byl možná nalezen dávno ztracený kousek ze slavné sady Lewisových šachových figurek.
Kořeny mezinárodně oblíbené hry šachy sahají podle historiků až do Indie 6. století. Odtud se desková hra rozšířila na Blízký východ a postupně také do Evropy, kde se dál vyvíjela. Ve středověké Evropě byly šachy nejen oblíbenou zábavou společenské elity, ale nesly i hlubší význam: jejich hraní bylo projevem dvornosti, rytířských ctností a zároveň příležitostí k rozvoji i předvádění strategických schopností.
Právě v tomto období se také začala ustalovat podoba figurek, jak je známe dnes. Indický slon se proměnil ve střelce a vezír, králův rádce, v královnu. Její zádumčivý výraz byl inspirován dobovými vyobrazeními Panny Marie oplakávající svého syna.
K nejstarším dochovaným šachovým sadám, kde už najdeme střelce i královnu, patří právě Lewisovy figurky – dnes nejslavnější šachové kameny světa. Prosluly svým detailním řemeslným zpracováním a výraznými tvářemi. Zároveň připomínají historické obchodní cesty a jejich původ dodnes zůstává záhadou. Figurky pronikly i do popkultury: repliky patří k těm nejprodávanějším sadám figurek a objevily se dokonce v prvním filmu o Harrym Potterovi.
Poklad z ostrova Lewis
Šachové figurky dostaly jméno podle ostrova Lewis, který je součástí Vnějších Hebrid ve Skotsku. Objeveny byly jako součást většího pokladu někdy před 11. dubnem 1831. Právě toho dne je vystavila Skotská archeologická společnost v Edinburghu. Okolnosti nálezu ale zůstávají nejasné a různé verze si protiřečí. Pravděpodobně byly nalezeny v písku na pláži Uig Strand na severozápadě ostrova, ale kdo přesně je našel, se dodnes neví.
Poklad tvoří celkem 93 předmětů, většinou ze slonoviny z mrožích klů, několik je i ze zubů vorvaně. Obsahuje 59 šachových figurek (osm králů, osm královen, 12 strážců – obdoba věží, 15 jezdců a 16 střelců), 19 pěšců, 14 plochých kruhových herních kamenů a jednu sponu k opasku. Tyto figurky by dohromady tvořily čtyři kompletní šachové sady – chybí jen jeden jezdec, čtyři strážci a 44 pěšců. Rozdíly ve velikosti a provedení naznačují, že je mohlo vyřezat více řemeslníků ve stejné dílně.
Každá drobná soška působí okouzlujícím dojmem a má osobitý výraz. Například rytíři v brnění drží originálně zdobené štíty a sedí na konících, kteří připomínají dnešní islandské poníky. Králové trůní se zkříženým mečem na klíně. Někteří jsou hladce oholení, jiní mají vousy a dlouhé vlasy. Střelci drží berly, ale někteří mají i knihy nebo zvedají ruku k požehnání.
V roce 1831 poklad rozprodal edinburský obchodník s uměním T. A. Forrest. Britské muzeum tehdy i následující rok získalo dohromady 82 kusů. Zbývajících 11 známých figurek putovalo přes různé soukromé sbírky, než je roku 1888 získalo Skotské národní muzeum.
Skandinávský původ
Ačkoliv byly Lewisovy figurky nalezeny na skotském ostrově, podle všeho vznikly jinde a možná ani nebyly určeny pro místní obyvatele. Nejrozšířenější teorie říká, že pocházejí z Norska, konkrétně ze západního města Trondheimu, a byly vyrobeny mezi lety 1150 a 1200, nebo na počátku 13. století. Trondheim byl tehdy uměleckým centrem pro řezbu herních figurek ze slonoviny z mrožích klů. Tento materiál se do Norska pravděpodobně dovážel z Grónska. Trůny králů a královen připomínají vyřezávanou výzdobu středověkých norských kostelů.
Skandinávský původ dokládají i některé figurky strážců, které byly zpodobněny jako berserkové – bojovníci ze severské mytologie. Tito pěšáci se zakusují do horní části štítu, protože je zachytili v bojovém transu. Patří k nejvýraznějším figurám celé sady.
V době, kdy figurky vznikly, měla nad ostrovem Lewis politickou i církevní moc právě norská koruna (ostrov připadl Skotsku až roku 1266). Obchodní cesty mezi Norskem a Irskem navíc procházely kolem Vnějších Hebrid. To vede některé odborníky k domněnce, že poklad mohl patřit kupci, jehož zboží se ztratilo nebo bylo na ostrově ukryto. Jiná teorie předpokládá, že figurky byly určeny místním vůdcům, i když většina z nich nenese stopy používání.
Moderní šachové sady se odlišují kontrastními barvami – obvykle černou a bílou –, aby bylo možné snadno rozeznat soupeřovy kameny. Lewisovy figurky dnes působí jako bledá slonovina, ale Skotské národní muzeum uvádí: „Vědecké analýzy některých figurek odhalily stopy rtuti. To naznačuje, že některé mohly být kdysi zbarveny načerveno pomocí rumělky (sulfid rtuti).“
Nalezený chybějící strážce
V roce 2019 se objevila senzační novinka v historickém příběhu Lewisova pokladu. Londýnská aukční síň Sotheby’s nabídla figurku strážce, připisovanou dílně Lewisových šachových figurek, která se prodala za 927 423 dolarů. Pocházela z rodiny edinburského obchodníka se starožitnostmi. Ten ji v roce 1964 koupil za 5 liber (dnes asi 173 dolarů). Figurka byla dlouhá léta uložená v zásuvce a její majitelé netušili, jaký má význam, dokud ji nepřinesli do aukční síně k ocenění.
Tento strážce vysoký 8,9 cm byl první šachovou figurkou, která se objevila s možnou vazbou na poklad od jeho veřejného představení v roce 1831. Protože z původní sady údajně chybí čtyři strážci, posiluje tento objev teorii, že dražený kus mohl patřit k jedné z původních souprav. Stylové podobnosti mezi figurkou a zbytkem sady to jen potvrzují.
Katalog Sotheby’s uvádí, že „pozorování ukazují jasné paralely mezi nově objeveným strážcem a těmi z pokladu, ačkoli všechny figurky se od sebe liší“. Srovnávací analýzu komplikoval fakt, že tato figurka byla poškozenější než většina ostatních známých kusů.
Tmavší tón strážce mohl působit nezvykle vedle ostatních figurek, ale na rozdíl od těch v Britském muzeu či Skotském národním muzeu nebyl při aukci očištěn. Všechny Lewisovy figurky nesou jemnou síť drobných kanálků, která podle vědců vzniká při dlouhodobém uložení slonoviny v pobřežním prostředí. I tato figurka vykazuje stejný znak, což její spojení s pokladem dále podporuje.
To, že Lewisovy šachové figurky – staré zhruba 800 let a vyrobené z křehkého materiálu – přežily staletí pohřbené v odlehlé části Skotska, je samo o sobě výjimečné. Tajemný původ a okolnosti jejich objevu jim dodávají na fascinaci. Působí tak živě, že vybízejí diváka, aby si v duchu vyprávěl příběhy ze středověké Evropy. A nález jedné ztracené figurky nutí k zamyšlení, co všechno ještě může dřímat v písku nebo v zapomenuté zásuvce.
Vyjádřené názory patří autorovi a nemusejí odrážet stanovisko Epoch Times. Naše redakce uvítá vaše podněty a příspěvky k tématu. Pište nám na adresu: namety@epochtimes.cz
–ete–
