Analýza zpráv
Americké a izraelské vojenské údery na Írán zasáhly globální energetické trhy a vyvolaly narušení lodní dopravy a dodávek ropy, což by mohlo obzvlášť tvrdě dopadnout na Čínu jako největšího světového dovozce ropy.
Během uplynulého týdne napětí v oblasti Hormuzského průlivu – klíčové brány pro energetický export z Blízkého východu a významného úzkého místa světové námořní dopravy – zvýšilo ceny ropy, přimělo některé pojišťovny stáhnout pojistné krytí pro válečná rizika a donutilo rejdaře přehodnotit, zda je bezpečné plout Perským zálivem.
Analytici sdělili deníku Epoch Times, že závažnost dopadů závisí na délce trvání konfliktu. Pokud napětí poleví a lodní trasy se stabilizují, ekonomické důsledky mohou zůstat omezené. Pokud se však konflikt protáhne – nebo zůstane přístup do průlivu omezen – silná závislost Číny na ropě od producentů z Perského zálivu situaci pro tuto zemi dále komplikuje.
Hormuzský průliv je úzký koridor mezi Íránem a Ománem, který spojuje Perský záliv s Indickým oceánem. Prochází jím přibližně pětina světových dodávek ropy a zemního plynu, což z něj činí jedno z nejdůležitějších energetických úzkých míst na světě.
Od americko-izraelských úderů hrozí Íránské revoluční gardy útoky na lodě vstupující do Hormuzského průlivu a zároveň vysílají námořní dopravě zprávy, že průjezd nebude tolerován.
I bez formální blokády se může lodní doprava zastavit, pokud pojišťovny neposkytnou pojistné krytí. Námořní pojišťovny zrušily nebo výrazně zpřísnily pojištění proti válečným rizikům pro části Perského zálivu a mnoho lodí se rozhodlo čekat mimo průliv, místo aby vstoupily do vysoce rizikové zóny.
Trhy reagovaly rychle. Cena ropy Brent se 6. března obchodovala kolem 92 dolarů za barel, což jsou úrovně nevídané od září 2022, a to kvůli obavám z širšího konfliktu na Blízkém východě.
Vzrostly také náklady na přepravu.
Údaje o lodní dopravě společnosti London Stock Exchange Group ukazují, že referenční sazba za přepravu pro tankery Very Large Crude Carriers (VLCC) z oblasti Perského zálivu na trase do Číny dosáhla 2. března rekordních 424 000 dolarů denně. Oproti 27. únoru, kdy činila přibližně 218 000 dolarů, vzrostla o 94 procent a je více než čtyřnásobkem loňského průměru kolem 100 000 dolarů denně.
Několik velkých přepravních společností, například Hapag-Lloyd a MSC, začalo pozastavovat průjezdy, odkládat plavby nebo přesměrovávat lodě obsluhující přístavy v Perském zálivu, protože bezpečnostní rizika rostou.
Čínská společnost COSCO Shipping Lines například vydala zákazníkům upozornění, že lodní služby v oblasti Perského zálivu mohou čelit omezením a narušením souvisejícím se současnou situací.
Proč je Čína obzvlášť zranitelná
Čína se již řadu let snaží diverzifikovat své energetické zdroje, její závislost na trasách z Blízkého východu však zůstává značná.
Výzkum Centra pro globální energetickou politiku při Kolumbijské univerzitě odhaduje, že přibližně polovina čínského dovozu ropy prochází Hormuzským průlivem.
Podobné riziko se týká i dodávek zemního plynu. Stejná analýza Kolumbijské univerzity uvádí, že přibližně třetina čínského dovozu zkapalněného zemního plynu (LNG) pochází z Kataru a Spojených arabských emirátů – náklady, které obvykle procházejí tímto průlivem.
Společnost QatarEnergy 4. března oznámila, že po útocích na zařízení v Ras Laffanu zastavila výrobu LNG a souvisejících produktů a později vyhlásila vyšší moc u dodávek.
Výzkum Kolumbijské univerzity již dříve odhadl, že samotný Katar dodává přibližně 28 procent čínského dovozu LNG.
Sun Kuo-hsiang, profesor mezinárodních vztahů na taiwanské univerzitě Nanhua, řekl pro Epoch Times, že jakékoli narušení přístupu Číny k energetickým zdrojům z Blízkého východu by rychle zvýšilo náklady na dovoz energie a vyvinulo silný tlak na čínskou výrobní základnu.
Závislost na zlevněné ropě ze sankcionovaných zemí
Současná krize také odhaluje méně nápadnou zranitelnost: rozsáhlé využívání zlevněné ropy ze sankcionovaných zemí Čínou.
Kvůli americkým sankcím vůči Íránu se velká část íránské ropy prodává prostřednictvím neprůhledných kanálů – často za využití „stínové“ námořní dopravy, přečerpávání ropy z lodi na loď a přeprav přes třetí země, které zakrývají původ suroviny. Čínská celní data neukazují přímé dovozy íránské ropy od roku 2022, přestože sledování tankerů naznačuje, že tyto toky pokračovaly.
Centrum pro globální energetickou politiku při Kolumbijské univerzitě s odkazem na data společnosti Kpler odhadlo, že v roce 2025 Čína dovážela přibližně 1,38 milionu barelů íránské ropy denně, dále 389 000 barelů z Venezuely a nejméně 800 000 barelů z Ruska.
Na základě rekordního celkového dovozu ropy do Číny ve výši 11,6 milionu barelů denně v roce 2025 by íránská ropa představovala přibližně 12 procent celku.
Hlavním lákadlem je cena.
Analytik čínských záležitostí Wang He působící ve Spojených státech sdělil deníku Epoch Times, že ropa ze sankcionovaných zemí se často prodává s výraznou slevou oproti globálním referenčním cenám kvůli právním a logistickým rizikům.
Dodává, že sankce a tzv. „stínová flotila“ mohou tyto slevy ještě prohlubovat a současně zvyšovat náklady na přepravu – což znamená, že kupující tlačí na ještě nižší ceny, zatímco prostředníci si účtují poplatky za převzetí rizika.
Podle Wanga má tato sleva největší význam pro čínské „teapot refineries“ – malé nezávislé rafinerie soustředěné především v provincii Shandong. Tyto závody jsou významnými odběrateli zlevněné ropy a společně představují přibližně čtvrtinu čínské rafinérské kapacity.
„Oficiální čínská data ukazují, že Venezuela tvoří méně než jedno procento čínského dovozu ropy a Írán se dokonce neobjevuje mezi deseti největšími dodavateli,“ vysvětluje Wang. „Západní odhady však naznačují, že íránská ropa může ve skutečnosti představovat přibližně 12 až 13 procent čínského dovozu, přičemž velká část se přesouvá prostřednictvím pašeráckých sítí a ‚stínových‘ obchodních kanálů.“
Podle něj samotný nedostatek transparentnosti vytváří pro čínský režim politická rizika.
„Důvěryhodnost dat přímo ovlivňuje, jak přesně lze situaci vyhodnotit a jak jsou formulovány politické kroky,“ konstatuje.
Ekonomika pod tlakem
Wang uvádí, že vyšší ceny energie by zvýšily tlak na ekonomiku, která již nyní bojuje s nedostatkem schopnosti zvyšovat ceny.
Index cen průmyslových výrobců v Číně (PPI) – klíčový ukazatel cen na úrovni továren – na začátku roku 2026 podle údajů Čínského národního statistického úřadu meziročně stále klesal.
„Pokud se růst cen ropy promítne do domácí ekonomiky, může přinést importovanou inflaci a potenciálně pomoci Číně vystoupit z deflace – je to však dvousečná zbraň,“ poznamenává Wang.
Sun odhaduje, že narušení dodávek souvisejících s Íránem by mohlo Čínu krátkodobě vystavit výpadku přibližně 1,3 milionu barelů denně, což by zvýšilo náklady na dovoz ropy dodané do Číny o 20 až 30 procent.
Dodává, že Čína by se mohla pokusit část těchto objemů nahradit většími dodávkami z Ruska, Brazílie, Iráku a Kanady, upozorňuje však, že tyto dodávky by obecně byly dražší a musely by urazit delší vzdálenost – což by v případě dlouhodobější krize zmenšilo čínskou rezervu.
Sun rovněž zmiňuje, že dlouhodobý prudký růst cen ropy, k němuž by se přidal pokles čínského realitního sektoru a slabá domácí poptávka, by mohl vytvořit stagflační podmínky. „Čínský index spotřebitelských cen by mohl vzrůst na 0,5 až 1 procento, zatímco růst HDP by za těchto podmínek mohl klesnout pod 4,5 procenta,“ říká.
Qiu Wanjun, profesor financí na Northeastern University v Bostonu, sdělil pro Epoch Times, že Čína dlouhodobě spoléhá na zlevněnou ropu ze sankcionovaných zemí – například z Íránu, Venezuely a Ruska – aby pomohla udržet konkurenceschopnost svého exportně orientovaného výrobního sektoru.
Upozorňuje, že pokud ceny ropy prudce vzrostou a lodní doprava přes Hormuzský průliv zůstane po delší dobu výrazně omezená, Čína by mohla čelit silnějším stagflačním tlakům.
Qiu popisuje známý řetězec dopadů: vyšší ceny ropy zvyšují logistické náklady, což může zdražit doručovací služby, námořní přepravu i maloobchodní zboží. Vyšší náklady na energii mohou také prodražit hnojiva, zemědělské stroje a chlazenou přepravu potravin – náklady, které se často později projeví v cenách potravin.
Současně mohou nižší marže ve výrobě a v dopravě vést k pozastavení náboru nových zaměstnanců nebo k propouštění, podotýká Qiu.
Xie Tian, profesor na Aiken School of Business při University of South Carolina, řekl, že mezi nejvíce ohrožené skupiny by patřili nízkopříjmoví pracovníci, zemědělci a pracovníci v tzv. gig ekonomice, například kurýři rozvážející jídlo.
„Pokud se konflikt protáhne, mohou následovat širší cenové nárůsty, které vyvinou tlak jak na čínské podniky, tak na domácnosti,“ konstatuje Xie pro Epoch Times.
Omezený prostor k manévrování
Wang sdělil, že Peking má určité možnosti – strategické zásoby, administrativní regulaci a určitou flexibilitu při přesměrování dovozu – ale pokud Hormuzský průliv zůstane pro lodní dopravu vysoce rizikový, neexistuje rychlé řešení.
I producenti v regionu mají jen omezené možnosti, jak se průlivu vyhnout. Analýza amerického Úřadu pro energetické informace uvádí, že Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty provozují ropovody, které dokážou část ropy přepravit mimo Hormuzský průliv, jejich společná kapacita je však jen zlomkem objemu, který průlivem běžně prochází.
Krize podle Wanga zároveň zdůrazňuje geopolitická rizika strategie Pekingu na Blízkém východě.
Čína a Írán podepsaly v roce 2021 dohodu o komplexním strategickém partnerství na 25 let, která podle dostupných informací počítá s čínskými investicemi až ve výši 400 miliard dolarů během 25 let, přičemž velká část z nich je spojena s energetickou spoluprací – včetně dlouhodobého přístupu k ropě se slevou – i když úplné podmínky dohody nebyly zveřejněny.
Wang doplňuje, že pokud se konflikt protáhne, čínské projekty v Íránu by mohly čelit pozastavení, poškození nebo úplné ztrátě.
Na straně Spojených států Washington signalizuje, že chce udržet energetický obchod v chodu.
Americký prezident Donald Trump 3. března prohlásil, že Spojené státy nabídnou státem garantované pojištění a finanční záruky pro námořní obchod v Perském zálivu a naznačil, že americké námořnictvo by v případě potřeby mohlo doprovázet tankery.
Na této zprávě se podílely také Cheng Mulan a Yi Ru.
–ete–
