Analýza vědecké práce
Jak velké množství lidí zasahují nepravdivé informace, jak velká je jejich důvěra ve zpravodajství nebo co udělat pro zlepšení situace? Nad těmito otázkami se zamýšlí švýcarský výzkumník Sacha Altay ve své práci nazvané Rethinking the problem of misinformation and its solutions (Nové pojetí problému nepravdivých/zavádějících informací a jeho řešení).
Altay působí jako experimentální psycholog zabývající se oblastí informací a sociálních médií. Pracuje coby post‑doktorand v Digital Democracy Lab na Fakultě politických věd Curyšské univerzity.
Obecně slabý zájem o informace
První věc, které bych se rád v Altayově práci věnoval, je dosah informací a následně také dosah dezinformací ale i misinformací. Misinformace definuje Altay jako informace zahrnující nepravdivý nebo zavádějící obsah, který není nutně sdílený se zlým úmyslem. Ve své práci, kterou financovala univerzita, se opírá převážně o důkazy ze západních demokratických zemí.
Podle jeho vlastních výzkumů či výzkumů svých kolegů, na jejichž výsledky se odvolává, je dosah informací mezi lidmi poměrně omezený a zájem o zpravodajství klesá. „Ve většině zemí je důvěra ve zpravodajství nízká a stále klesá. Na celém světě roste vyhýbání se zprávám. V roce 2017 29 % lidí uvedlo, že se někdy nebo často vyhýbají zprávám, v roce 2024 to bylo 39 % a v roce 2025 již 40 %,“ píše s odvoláním se na jinou studii.
Mnoho lidí má mylné představy spíše proto, že nejsou informováni.
Logicky, s tím má klesat i zájem o zprávy. „Zatímco v roce 2017 uvedlo 63 % lidí, že jsou velmi nebo extrémně zainteresováni ve zprávách, toto číslo kleslo v roce 2024 na 46 %,“ uvádí experimentální psycholog.
Ve svém článku tak dochází k závěru, že důsledek vyhýbání se zprávám a nezájmu o politiku vede k nejasným a nepřesným představám o skutečnosti. „V důsledku toho má mnoho lidí mylné představy spíše proto, že nejsou informováni,“ píše Altay.
Dosah misinformací je nízký
Při měření dopadu misinformací je podle Altaye nutné zohlednit nejen jejich množství, ale hlavně jejich dosah a uvědomit si, že i ti, kteří je čtou (konzumují), mají omezený efekt podle vzorce: „Malá část obsahu získává většinu pozornosti, zatímco zbytek zůstává většinou nepovšimnut“.
„Obsah má význam pouze tehdy, pokud je konzumován. Falešné zprávy nemají žádný vliv, pokud je nikdo nevidí. Místo toho, abychom se ptali, jak časté misinformace jsou (pravděpodobně velmi), musíme pochopit, jak často se s nimi lidé setkávají a v jakém kontextu,“ píše Altay.
Celkově by se mělo věnovat více úsilí podpoře spolehlivých informací, budování důvěry, pěstování zájmu o zprávy a politiku, zvyšování odpovědnosti elit a snižování stranické nevraživosti.
— Sacha Altay, experimentální psycholog
Ohledně škod, které mohou informace napáchat, je podle psychologa třeba vědět, že škody se nepáchají pouze používáním nepravdivých informací, protože i „pravdivé informace mohou být použity zavádějícím a škodlivým způsobem“.
Pravidelnému sdílení misinformací se podle Altaye věnuje online pouze „menšina uživatelů“, kteří mají „hluboce zakořeněné motivace, které je obtížné řešit“, a proto není výrazně efektivní se na tuto skupinu zaměřovat. Hlavní činnost by měla podle psychologa společnost věnovat posilování důvěryhodnosti hlavních zdrojů informací.
Pokud se vyplatí nějaké zásahy, mají podle Altaye cílit na „superšiřitele“ „škodlivých informací“. Ovšem všechna řešení budou balancovat na hraně toho, kdo a na základě čeho označí nějakou informaci za „nepravdivou“ nebo „škodlivou“. Měl by být skutečně nestranným expertem na dané téma a neztratit důvěryhodnost, pokud se ve výjimečném případě jím označená nepravdivá informace později ukáže jako pravdivá.
Ze zmiňovaných výzkumů
V Evropě a Spojených státech představují misinformace 0,7 % – 6 % online zpravodajského obsahu. Pouze asi 5 % času, který lidé tráví online, je věnováno konzumaci zpráv. Většina misinformací se týká zpravodajských událostí, politiky nebo společnosti. Misinformace tvoří pouze asi 0,15 % online mediální stravy lidí – většinu konzumuje malý počet lidí, přičemž významná část populace se vyhýbá nejen falešným zprávám, ale i spolehlivým zprávám.
Důraz na posílení důvěryhodnosti zdrojů
„Celkově by se mělo věnovat více úsilí podpoře spolehlivých informací, budování důvěry, pěstování zájmu o zprávy a politiku, zvyšování odpovědnosti elit a snižování stranické nevraživosti,“ uvádí psycholog, čímž otvírá zejména otázku důvěryhodnosti velkých médií a kultury politického boje.
Aby bylo možné významně snížit množství misinformací, doporučuje Altay ovlivnit jejich hlavní šiřitele, mezi nimiž mohou být i politici, kteří je využívají v rámci politického boje. Takoví politici dle Altaye nejenže vytváří množství misinformací, ale deformují i komunikační prostředí.
Školení lidí v kritickém myšlení, ověřování zdrojů a odhalování misinformací mají vést paradoxně k ještě větší skepsi (nedůvěře) v předkládané informace, nehledě na to, zda pocházejí od důvěryhodnějších zdrojů nebo mediálně podřadných webů. U tohoto poznatku se Altay odvolává na jiné studie.
„Lidé nejsou naivní – pokud už, tak se spíše přiklánějí ke skepsi. Místo podporování skepse by bylo plodnější budovat důvěru,“ dodává psycholog.
