Nathanu Wiebemu a Emily Woodyové trvalo šest let, než přišli na to, jak v přeplněném světě malých farmářů přežít. Tajemstvím je model „farmářského hubu“ – digitálního tržiště, které proměňuje konkurenty v partnery.
Když se Nathana Wiebeho a Emily Woodyové zeptáte, proč osm z deseti malých farmářů pěstujících zdravé potraviny to nakonec vzdá, odpoví vám jednoduše: ekologická zelenina se sama od sebe neprodá.
Mladý pár, který rozjel místní online farmářský hub pro prodej čerstvé zeleniny pěstované metodou bez orby, se usadil v jednom z nejživějších center místní potravinové ekonomiky v Severní Americe – v pohoří Kootenay kolem města Nelson v Britské Kolumbii. Hippies a nadšení ekofarmáři sem po desetiletí utíkají před nadvládou velkých průmyslových zemědělských podniků.
V 60. a 70. letech minulého století sem ze Spojených států přicházeli odpírači vojenské služby a bohémové – přestože tradici ovocnářství tu dávno předtím zavedli ruští Doukhobors. Později, v době pandemie covidu, se k nim přidali zámožní obyvatelé Vancouveru, kteří sem proudili za zemědělskou půdou a vidinou pěstování vlastních potravin.
Jenže přestože se tu o úspěch v pěstování a prodeji zeleniny pokoušelo mnoho drobných farmářů, jen málokterý to v tomto nákladném a vysoce konkurenčním prostředí skutečně dotáhl.
Spojení marketingu a vášně pro udržitelný život
Právě do tohoto přeplněného farmářského světa vstoupil Wiebe – kluk z města Edmonton se studiem marketingu v zádech – a jeho žena Woodyová, která pochází z malého města ve Wisconsinu a vystudovala udržitelné zemědělství. Jeho nedůvěra k supermarketovému zboží a vášeň pro čerstvé potraviny se skvěle doplnily s její láskou k farmařině a zkušenostmi z několika farem, kde po škole pracovala. Za posledních šest let vybudovali farmu Confluence Farms a – na rozdíl od mnoha jiných – se udržují nad vodou díky neotřelé marketingové strategii.
„Je to těžký způsob, jak vydělat peníze,“ svěřila se třiatřicetiletá Woodyová serveru Epoch Times. „V naší oblasti máme velkou konkurenci dalších tržních pěstitelů podobné velikosti.“
Čtyřiatřicetiletý Wiebe doplnil: „Proto neprodáváme jen zeleninu – vymysleli jsme obchodní model, kterému říkáme model farmářského hubu.“
Spojování farmářů v Kootenay
Přechod od spotřebitelů k producentům potravin se mladému páru před pěti lety podařilo zvládnout poměrně hladce – díky síti Young Agrarians, která propojuje majitele půdy hledající pracovní sílu s mladými zájemci o farmařinu ochotnými makat. Podobné dohody mívají různou podobu, nejčastěji formou výměny práce za pronájem; v jejich případě šlo o placení nájmu a dodávky zeleniny výměnou za pozemky v Kootenay.
Taková partnerství ale ne vždy vyjdou – přesvědčili se o tom hned napoprvé. Farmařili do vyčerpání pro pronajímatele a na pěstování pro vlastní zákazníky zbývalo jen málo času. „První dva roky jsme na tom nebyli dobře,“ přiznala Woodyová. „Ale prostě to musíte překousnout.“ Postupně si vybudovali základnu zákazníků – a s ní i síť kontaktů – až se jim nakonec podařilo získat filantropicky smýšlejícího majitele pozemků, který sdílel jejich hodnoty a nabídl jim pronájem za zvýhodněnou cenu.
Zažili i opačný problém: přebytek zeleniny a příliš málo odběratelů, takže potraviny rozdávali u silnice nebo sousedům. „Komukoli, opravdu komukoli,“ zavzpomínal Wiebe. Teprve postupně přestali být pouhými zahrádkáři a stali se skutečnými tržními pěstiteli.
Tržní pěstitelé
Označení „maloměřítkový regenerativní tržní pěstitel“ zní na papíře skvěle: žádná chemie, čisté a výživné potraviny plné chuti, budování půdní vrstvy místo jejího ničení. Metoda, kterou pár používá, se nazývá no-till (bezorebné hospodaření). Po úvodním mechanickém zpracování půdy při zakládání zahrady pracují výhradně s ručním nářadím, aby půdu co nejméně narušovali. To posiluje její zdraví, microby jsou „mnohem spokojenější“, půda se obohacuje o živiny a roste i ekologická rozmanitost. Je to pravý opak průmyslového zemědělství, kde se půda vyčerpává až k úplnému zmrtvění a pak se do ní přidávají syntetické chemikálie.
Přirozený ekosystém jako základ úspěchu
„Snažím se rozmísťovat různé rostliny, které přitahují užitečný hmyz, třeba fialkovec vonný,“ popsala Woodyová. Prospěšný hmyz pak likviduje škůdce – zcela přirozenou cestou.
Ve třetím roce farma „pulzovala životem“. „Objevoval se hmyz, který jsem předtím nikdy neviděl, neskutečná rozmanitost – brouci, ptáci, hadi, netopýři,“ řekl Wiebe. „Byl to takový malý ekosystém.“
Pár ale dobře věděl, že bez kupců to všechno nic neznamená. Přeplněné tržiště je přimělo vybudovat kvalitní online obchod s farmářskými produkty podle vzoru Amazonu. „Je velmi jednoduchý na používání. Vizuálně pěkný. Všechny fotky jsou opravdu povedené,“ pochvaloval si Wiebe. „Nakupování v něm je příjemný zážitek. Jsme výhradně online.“
Digitální tržiště: Z konkurentů partneři
„Uvědomili jsme si, že samotným prodejem zeleniny v takovém rozsahu, v jakém pracujeme, nikdy nevyděláme dost,“ vysvětlila Woodyová. „Začali jsme proto sdružovat další místní potravinové produkty – maso, pečivo, základní potraviny i mléčné výrobky – a prodávat je přes náš online farmářský hub.“ Oslovení místních farmářů s nabídkou zapojení do hubu bylo zlomové: z konkurentů se stali partneři a rozšířená nabídka přilákala nové zákazníky.
„Stali jsme se místem, kde seženete všechno lokální na jednom místě,“ řekl Wiebe a dodal, že pořídili dodávku pro celoroční rozvoz do Nelsonu a Castlegaru. „Nabízíme dopravu domů zdarma, což je mezi farmami dost vzácné. Pokrýváme celý jídelníček.“ Stali se prvním digitálním farmářským trhem v oblasti Kootenay.
Mohlo by se zdát, že po nalezení vlastní niky se Confluence Farms okamžitě stala soběstačnou – snad i nástupkyní Amazonu v malém. Během tří let farmářský hub – spolu s digitálním marketingem, aktivitou na sociálních sítích a newslettery – vyšvihl tržby ze zeleniny z 55 000 na 201 000 dolarů (zhruba z 1,25 na 4,6 milionu korun). Bezplatná forma dovozu zvýšila prodeje a funkce spropitného při online placení přinesla čistý zisk navíc.
Ekonomická realita farmaření v Kanadě
Wiebe ale jako první přizná, že farmařit v Kootenay je náročné. Prodejem zeleniny si tu půdu nekoupíte, říká – v tomto vzdáleném rekreačním ráji stojí jeden akr (zhruba 0,4 hektaru) 100 000 dolarů (asi 2,3 milionu korun), tedy srovnatelně s Vancouverem. A marže jsou tenčí, než by člověk čekal. „Z těch dvou set tisíc dolarů nám na ruku zbyde něco přes šedesát tisíc – dohromady pro oba,“ prozradil Wiebe. „A to ještě před zdaněním.“
Aby se měli dobře, odhaduje Woodyová, že by z prodeje zeleniny potřebovali 300 000 dolarů (asi 6,9 milionu korun). „Mohli bychom si koupit kalhoty bez děr,“ dodala s úsměvem. „Celá věc by byla udržitelnější – jako byznys.“
Cestou k tomuto cíli vidí mentoring nových farmářů jako potenciálně výhodný pro obě strany.
Malá vzpoura
Wiebe a Woodyová chtějí učit ostatní, jak vybudovat vlastní farmářský hub a zapojit se do jejich rostoucí sítě. Sami říkají, že chtějí rozpoutat „malou vzpouru“ (to je i jejich přezdívka na Instagramu) proti „supermarketovému průmyslovému komplexu“ a udělat z lokálního stravování normu. Než se ale nadšenci vrhnou do vody po hlavě, chce je Woodyová varovat.
„Pokud vsadíte vše na farmu bez jakýchkoli zkušeností, máte recept na neúspěch,“ zdůraznila. „Lidé dělají obrovskou chybu, když utratí všechny peníze a pak zjistí, že nikdo nechce kupovat to, co se snaží prodat.“
Wiebe dává konkrétní radu: „Nejdřív si zkuste pracovat na skutečné farmě jednu nebo dvě sezony, pak hodně studujte byznys i marketing a sestavte skutečný podnikatelský plán.“
Nakonec ale rozjet hub „nestojí zas tolik – postavit webovky vyjde mnohem levněji než budovat kamenný obchod,“ dodal. „Potřebujete jen web a dodávku.“
Dnes se Wiebe a Woodyová snaží stabilizovat svou pozemkovou situaci a doufají, že brzy rozšíří pěstování a přijmou první zaměstnance. Zatím pokračují v mentoringu a ladí svůj online farmářský byznys k dokonalosti.
