Pokud máte doma vybíravé dítě, nejste sami. Téměř 50 procent rodičů hodnotí své předškoláky jako vybíravé jedlíky.
Fajnoví potomci mohou z jídla udělat celkem dobrodružnou záležitost. To, že si děláte hlavu z plýtvání jídla a jestli vaše dítě přijímá dost prospěšných potravin, a nemá naopak moc těch špatných, je naprosto běžné. K tomu ještě přidejte boje o moc u talíře, které celý zážitek prodlužují, a plánování, co uvařit na základě toho, čemu děti dávají přednost, a už máte pěkně komplikovanou a stresující situaci.
Ale máme pro vás dobré zprávy. Některé chování, které se u vybíravých děti běžně objevuje, například odmítání neznámých potravin a procházení obdobími, kdy chce dítě jíst pouze to, co si oblíbilo, to všechno je normální.
Výzkumy ukazují, že s časem a opakováními (bez tlaku) většina dětí novou stravu přijme. Takže můžete vydechnout úlevou: drtivá většina dětí, které jsou považovány za vybíravé v jídle, ve skutečnosti nemají dietetická omezení, ani nezažívají podprůměrný růst.
Jako vědkyně v oblasti výživy jsme prováděly studie s rodinami a naučily jsme se několik strategií, které mohou posloužit k tomu, aby z jídla učinily šťastnější a zdravější okamžiky. Pomocí tohoto a dalších výzkumů s malými dětmi jsme identifikovaly pět věcí, které můžete využít ke snížení stresu v době jídla a k prosazení zdravějšího jídelníčku.
1. Změna vnímání
Prvním krokem, který mohou vyčerpaní rodiče udělat, je změnit vnímání.
V předškolních letech dochází u dětí ke zpomalení růstu (v porovnání s rychlejším růstem v raném a batolecím věku), a to může ovlivnit příjem stravy. Stejně tak k tomu mohou přispět psychologické změny jako vývin pocitu nezávislosti.
Předškoláci jako určovatelé svých vlastních předností a činů se rádi krmí sami a mohou si rozvinout vyhraněné názory ohledně stravy.
Tím, že své děti označujeme za vybíravé jedlíky, označujeme jejich chování, které je z hlediska rozvoje přiměřené, za neposlušnost.
Když hodnotíme odmítání stravy ze stany dětí jako neposlušnost, pak se náš společný čas u jídla změní na stresující prožitek. Máme sklon zaměřovat se na to, aby děti naše požadavky plnily, místo abychom podporovali zdravý vztah k jídlu.
Fráze jako „musíš sníst ještě tři sousta“ jsou běžné. To může vést k eskalaci začarovaného kruhu neshod mezi vámi a vaším potomkem. Tyto tlaky mohou v některých případech vést k tomu, že rezignujete na snahy lákat dítě k lepším volbám a dovolíte mu, aby si jedlo, co chce, což zpravidla bude něco nezdravého.
Místo abyste se na tyto projevy nezávislosti u talíře dívali jako na neposlušnost, zkuste je brát jako něco naprosto odpovídajícího jejich věku. Vaše dítě bude potravu diskriminovat na základě nově vytvořených měřítek jako chuť, konzistence, povědomost a vzhled.
Společný čas u stolu si užijte a nesoustřeďte se příliš na to, kolik stravy dítě přijímá. Snažte se v něm podpořit výběr zdravé stravy, a zkuste to bez tlaku.
2. Přizpůsobit se, ale s rozumem
Když při jídle vyhovíte preferencím dítěte, pomůžete tím oběma stranám. Oni uplatní svou nezávislost, zatímco snědí to, co jim připravíte vy.
Během plánování, co vařit, se zeptejte dítěte, co by ten týden rádo jedlo nebo ho vezměte s sebou na nákupy a pobídněte ho, ať si samo vybere zeleninu, kterou chce vyzkoušet.
Vyhovět preferencím dětí neznamená, že budete muset jíst každý den smažené rybí prsty. Například když budete podávat kořeněný pokrm thajské kuchyně, udělejte dětem nepálivou variantu.
Dobře fungují i jídla, kde si předškoláci mohou sami nabírat a volit množství či obsah (například každý si naloží omáčku či oblohu podle vlastní chuti).
3. Ochutnávejte nová jídla
Nenuťte děti jíst potravu, kterou nemají rády. Pokud dítěti nechutná brokolice, je to v pořádku.
Vědci ve Velké Británii vyzkoušeli různé metody, jak malé děti přesvědčit, aby ochutnaly druhy zeleniny, které nemají rády. Zjistili, že po 14 dnech se jako nejúspěšnější strategie osvědčila kombinace opakovaného zkoušení každý den, odměny za ochutnávání neoblíbené zeleniny a konzumace toho samého jídla společně s dítětem.
I když dítě potravu nejdříve odmítne, bez použití tlaku to zkoušejte znovu a znovu. Než dítě začne mít rádo nové jídlo, může to zabrat 10–15 pokusů. Je snazší nalákat dítě na ochutnání něčeho nového než ho přimět to celé sníst, proto začněte nabízením malých porcí.
Zkuste také zapojit nějakou formu odměny, například tyčinky, za to, když váš předškolák zkusí novou potravinu. Bude to pro něj větší zábava. A nezapomeňte děti pochválit, když budou s ochutnáním souhlasit, ale zůstaňte neutrální, když to odmítnou.
4. Jděte příkladem
Rovněž je důležité, když dítěti nabízíte něco nového, abyste s ním jedli. Nemůžete čekat, že vaše dítě bude jíst zeleninu, když vy se jí ani nedotknete.
Děti rodičů, které mají zdravé jídelní návyky, jsou méně vybíravé a je větší pravděpodobnost, že budou ochotny vyzkoušet neoblíbené druhy zeleniny a že budou konzumovat více ovoce a zeleniny.
5. Děti jako pomocníci v kuchyni
Stres u stolu může zmírnit zapojení celé rodiny do přípravy pokrmu. Nemusíte dělat všechno sami. Nechte vaše dítě, ať vám zeleninu umyje, zatímco vy krájíte anebo ať připraví stůl, zatímco se v troubě peče oběd.
Tip: Vyzkoušejte recept na dušenou mrkev s bramborem, kynuté knedlíky nebo dokonce domácí klobásy.
Výzkumy ukazují, že děti, které se zapojují do přípravy pokrmu, k němu mají pozitivnější přístup. Také je větší šance, že následně budou konzumovat jídlo, s jehož přípravou pomáhaly.
Tím, že své ratolesti přidělíte roli svého vrchního pomocníka, v krátkodobém měřítku zvýšíte jejich přísun zdravé stravy a z dlouhodobého hledisku jim předáváte dobrý návyk do života.
Umožníte-li svému dítěti, aby si rozvinulo vlastní chutě, preference a radost ze zdravých surovin, rodinné chvíle u stolu budou radostnější a vy mu do vínku vštípíte lepší jídelníček.
Kathryn Waltonová je certifikovaná odbornice na výživu, která studuje aplikovanou výživu v doktorandském studiu.Jess Hainesová je docentkou aplikované výživy na University of Guelph. Tento článek byl původně publikován na portálu The Conversation.
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
