Neustále po něčem toužíme a postupně se tyto touhy promění v pocit, že tyto věci opravdu potřebujeme. Ovšem pouze tehdy, když jim to dovolíme. Je možné se v této konzumem a materialismem posedlé době změnit z posedlosti tím, co chceme, na spokojenost s tím, co skutečně potřebujeme?
Jsem tu, abych vám řekla, že ano, je to možné a dokonce snazší, než si možná myslíte. Já a moje rodina jsme tuto proměnu prováděli v posledních několika letech a žasneme, když porovnáváme naše dnešní smýšlení s tím, jak jsme uvažovali na začátku. Učíme se, co to znamená být spokojený s tím, co máme a potřebujeme. Je krásné zjistit, že věci, které chceme, a věci, které potřebujeme, jsou nyní harmonicky jedno a totéž.
Lze v tom najít obrovskou svobodu, stačí jen vědět, kde hledat.
Identifikujte svou největší potřebu
Co skutečně potřebujete? Pro tuto chvíli nechme stranou nezbytnosti, jako je jídlo, přístřeší, oblečení a dobré zdraví, a mluvme o vašem nitru. Jaká je ta jediná potřeba, která když zůstane neuspokojena, vyvede z rovnováhy všechny ostatní části vašeho života?
Její identifikace je nesmírně důležitá, protože bez ohledu na to, kolik věcí nashromáždíte, kolik cest prozkoumáte nebo do jakých extrémů zajdete, nikdy nebudete plně šťastní, dokud neidentifikujete a nenaplníte tuto jedinou, základní a největší potřebu.
Jedním z prvních nezbytných kroků k jejímu odhalení je znovu se spojit se svým dětským já. Vzpomínáte si na toho člověka? Pro mě je to malá hnědovlasá holčička s culíky, oříškově zelenýma očima a srdcem plným naděje, která se brzy naučila hodně spoléhat na modlitbu a spojení s Bohem, které bylo autentické a nedílné. Osobně jsem zjistila, že mou nejnaléhavější potřebou byla a stále je potřeba duchovní.
Jedna z mých nejranějších vzpomínek z dětství je, jak jsem klečela u postele, modlila se a nacházela v tom vzácný pocit útěchy a hluboce zakořeněného pokoje. Tato základní, nejhlubší potřeba mého tříletého dítěte je mou největší potřebou i dnes. Tak prostá, a přitom tak hluboká.
Určete svou druhou největší potřebu
Pro mě je to žít v klidu a trávit co nejvíce času s těmi, které miluji. Čím jsem starší, tím víc vidím krátkost života a cítím hlubokou potřebu co nejlépe využít každý vzácný okamžik. Zjistila jsem, že nedokážu dobře fungovat, když jsem v rozporu s kýmkoli z mého blízkého okolí, a je pro mě důležité udržovat komunikační linky otevřené a dělat vše pro to, aby se staly prioritou.
Identifikujte následné potřeby
Možná cítíte intenzivní touhu sloužit druhým, tvořit, cestovat, poznávat, učit se nebo vyučovat druhé. Zamyslete se nad tím, co vás naplňuje a dává vám pocit úplnosti, a identifikujte, co vám v těchto činnostech brání. Co vám stojí v cestě?
Když identifikujete své největší potřeby, vidíte nějaký vzorec? Všímáte si, že skutečné potřeby vůbec nejsou „věci“? Autentické potřeby jsou záležitostí srdce, vašeho nitra. Když se váš myšlenkový proces změní tak, že se zaměří na to, co je vevnitř, uvědomíte si, že k naplnění těchto potřeb je nutné odstranit mnohé co je vnější.
Ještě před několika lety jsme s rodinou „vlastnili“ dům se čtyřmi ložnicemi, třemi koupelnami a nadměrnou garáží pro dvě auta na dvou akrech pozemku. Náš dům, garáž, půda, skříně, skříňky a zásuvky byli přeplněné až po okraj, byli jsme zadlužení až po uši, neustálá údržba hmotného majetku nás připravovala o čas a energii potřebnou k pěstování naší duchovnosti a náš životní styl vyžadoval, aby se můj manžel držel při zemi a byl vázán na práci, kterou nesnášel.
Manžel cítil hluboký a dotírající pocit viny, že sleduje, jak mu náš jediný syn rychle dospívá před očima, a on s ním nemůže trávit dost času. Spoustu z toho, co jsme chtěli, jsme vlastně nepotřebovali a naše přání stála v cestě naplnění potřeb našeho srdce. Prozření přišlo, když nám byla ukradena identita a my jsme byli nuceni čelit realitě všeho, co jsme dlužili. Život v nadbytku si vyžádal daň na našich životech.
Prodali jsme dům, zbavili se asi devadesáti procent toho, co jsme vlastnili, zbavili se 100 % dluhů a přestěhovali se do hor. Přešli jsme z rychlého pruhu do pomalého tempa, které je příznivé pro výživu naší duše. Místo abychom se znovu zadlužili, rozhodli jsme se pro pronájem malého zařízeného domu, za jehož údržbu je zodpovědný někdo jiný.
Několik měsíců po našem přestěhování byla manželova práce outsourcována a on si vzal volno, aby pomohl dokončit naši třináctiletou cestu domácího vzdělávání.
Byly doby, kdy bychom byli zdrceni, že jsme přišli o všechno, co jsme „vlastnili“ kvůli nečekané ztrátě zaměstnání. Naštěstí díky tomu, že jsme si ze svých přání udělali své potřeby a těchto potřeb je velmi málo, mohli jsme se radovat, že jsme se osvobodili z takového otroctví.
Můj muž se mohl plně zapojit do výchovy a stal se z něj aktivní otec, kterým vždycky chtěl být. V době jeho nezaměstnanosti jsme mohli svobodně objevovat a dělat společně věci, které bychom jinak nikdy nemohli zažít.
Život dokáže rozmazat hranice a vnést do nich nechtěná, nezvaná rozptýlení, která nám brání naplnit své nejhlubší potřeby. Možná to bude vyžadovat tvrdou práci, intenzivní prozkoumávání duše a hluboké pátrání, abyste zjistili, jaké jsou vaše největší potřeby, ale v hledání vašeho pravého já je obsažena velká moudrost. Ona tam je, i když pravděpodobně pohřbená pod hromadou laciných náhražek, nedostatečných výplní a prázdnotou přebytečného majetku.
Vše se odvíjí od toho, co je pro vás nejdůležitější, a od rozhodnutí, která jste ochotni učinit.
Cheryl Smithová píše blog na stránkách Biblical Minimalism.com, kde vypráví o cestě své rodiny, která se vzdala přebytků a prohloubila své spojení s Kristem. Je autorkou knihy „Biblický minimalismus“.
Originální článek newyorské redakce zde.
