Rubrika: Názory
Na progresivním spektru panuje univerzální rozhořčení nad tím, že jakési odporné fosilie z 19. století, které podle všeho milují násilí na ženách, pohřbily skvělý nástroj zachraňující zdraví a životy, kterým má být Istanbulská úmluva.
Bylo by bláhové ignorovat kandidaturu Obamové, která by v podstatě znamenala čtvrté funkční období prezidenta Baracka Obamy, pokud započítáme jeho hluboký vliv na to současné.
Příklad Guida z Arezza ukazuje důvod, proč disidenti musí ve své práci pokračovat. Mají budoucnost, kterou mohou vyhrát.
Pohádka o Popelce a filozof Roger Scruton svým chováním nám pomáhají rozplést význam tohoto aforismu pro současnou dobu.
Ve středu jsem společně s dalšími senátory hlasovala proti ratifikaci Istanbulské úmluvy. Pevně doufám, že společnost se nyní bude věnovat jiným potřebným tématům a skončí urážení podporovatelů i odpůrců ratifikace.
Nikdy bychom neměli zapomínat, že socialismus je vždy a všude zbídačujícím jevem, který selhal ve všech zemích, kde byl vyzkoušen.
Na rozdíl od jiných nevnímám Istanbulskou úmluvu jako dokument, který se snaží pomoci, ani jako zázračný lék, který se musí nekriticky přijmout. Taková představa je naivní.
Světové ekonomické fórum (WEF) sdružuje světové lídry a obchodní magnáty, aby pro nás ostatní vybudovali socialistickou, dystopickou budoucnost.
Deindustrializace Německa jako důsledek nekonkurenceschopných cen energie začala. Zelení ideologové mohou jásat: emise skleníkových plynů se prudce sníží. Že přitom zkolabuje ekonomika i společnost, jim nevadí.