Erby neboli barevné grafické znaky umístěné na štítech vznikaly v Evropě již ve 12. století. Byly používány šlechtici jako bojovné odlišení a znaky jejich rodů.
Počátky výmalby erbů v Čechách jsou spojovány s Vladislavem II. Prvním dokladem toho je jezdecká pečeť s Přemyslem Otakarem I. z roku 1192. Panovník zde drží štít s tzv. svatováclavskou orlicí.
Vysvětlení a popis erbů poskytuje heraldika, obor zabývající se formou symbolického vyjadřování, tedy heraldickými znaky, které patří k evropské kultuře již více než 800 let.
Díky heraldice můžeme detailně popsat a vysvětlit například původ symbolu bílého lva, který zdobí štíty, budovy a šat českých rytířů, králů a nyní i zástupců České republiky.
Co symbolizuje lev
Lev představuje sílu, rytířskou ctnost a odvahu. Často se zobrazuje při skoku s vytasenými drápy, čímž malíři zvýrazňují a demonstrují sílu a obávanost této cizokrajné kočkovité šelmy.
Lev je kromě síly také znamením odvahy, královského rodu a ochrany. V duchovních textech a malbách je symbol lva znázorňován například jako znamení ostražitosti a bdělosti.
Při vykládání věšteckých karet se uvažuje rovněž o bodu, v němž mohou být vlastnosti lva využity k ochraně a dohlížení nad spravedlností nebo naopak zneužity k sobeckým účelům a násilným výpadům. Jinými slovy i s vlastnostmi lva je třeba zacházet obezřetně.
Český lev se odlišuje od ostatních lvů používaných jinými státy především tím, že má dva ocasy. Původ druhého ocasu se mezi historiky široce diskutuje a prozatím neexistuje na věc jednotný názor. Český lev se po staletí objevuje na erbech českých panovníků a později také na znaku českého státu, kde značí moc a svrchovanost.
Symbol lva používají také další země. Například v Bavorsku nalezneme znak černého lva ve žlutém poli, v Benátkách nalezneme zlatého okřídleného lva sv. Marka, lev s korunou na hlavě zdobí také kostel v Jeruzalémě a zlatý lev s korunou na hlavě a mečem v tlapě nese znak Finska. Symbol lva používají také Švédsko a Srí lanka.
Odkud pochází znak českého lva
Jak se exotická šelma ocitla na erbu české země? Z historie se dochovala legenda, která vypráví příběh o získání lva do českého erbu. Je to báje o knížeti Bruncvíkovi, jehož příběh sepsal i známý český dramatik, politik a prozaik Alois Jirásek.
Legenda hovoří o tom, jak se Bruncvík, který zdědil po svém otci do rodinného erbu znak orlice, vydal se svojí družinou na odvážnou výpravu po světě. Při své cestě zachránil život lvu, kterého chtěl zabít drak. Lev s ním poté putoval věrně po jeho boku a stál při něm v těžkých bitvách. Po návratu do své země nechal Bruncvík vymalovat lva do svého erbu, na branách města a na zemské korouhvi.
Do roku 1253 byla svatováclavská orlice hlavním symbolem českého krále.
Podle Dalimilovy kroniky získal stříbrného lva v rudém poli do erbu český kníže Vladislav II. od Fridricha Barbarossy za pomoc při dobýváním Milána. Druhý ocas byl podle Dalimila roku 1204 přidělen králi Přemyslu Otakaru I., jenž ho získal za vojenskou pomoc Ottovi IV. v boji proti Sasům.
První nepochybný doklad existence stříbrného dvouocasého lva v červeném poli pochází až z roku 1247, kdy jej jako své erbovní znamení přijal z titulu markraběte moravského Přemysl Otakar II.. Mnozí historici se domnívají, že tento symbol používal jako spoluvládce svého otce krále Václava I. a druhý ocas měl potom symbolizovat právě Přemyslovo spolu-vládcovství.
Když Přemysl Otakar II. zdědil královský trůn, tento lev se 23. září 1253 stal znakem českého krále. Po jeho smrti převzala znak dvouocasého lva šlechtická zemská obec.
Souboj lva a orlice
Po celou první polovinu 13. století byly u nás užívány orlice a lev současně.
Od 14. století za vlády Jana Lucemburského se samostatný dvouocasý lev nachází na pečeti koruny české.
Za vlády Jagellonců, panovnické dynastie velkoknížat pocházející z Litvy, se pečeť koruny české dostala do unie s Uhrami a získala novou podobu. Lva vystřídal čtvrcený štít, kde se střídají uherské pruhy s českým lvem a ve středu štítu stojí polská orlice.
V roce 1508 vznikla nová pečeť české koruny, uprostřed byl sv. Václav s plamennou orlicí a se štítem lva.
Roku 1620 zvítězili Habsburkové v bitvě na Bílé hoře. Po této porážce se začalo užívat znaku s císařským orlem, na jehož hrudi byl štít s českým lvem.
Postupem času na erbu, pečetích a dalších znacích Českého království porazil lev orlici a ta se postupně přestala užívat. Český lev a první znak, černá orlice ve stříbrném poli, se už poté spolu nikdy v budoucích znacích neobjevili.
Znak lva v období republiky
Další etapou vývoje započal rok 1918, kdy vznikla první Československá republika. K českým znakům se přidal znak Podkarpatské Rusi. Velký státní znak obsahoval symboly Těšína, Opavska a Ratibořska.
V roce 1939 po zániku první Československé republiky se začal používat malý státní znak (bílý lev na červeném štítu) a velký státní znak (čtvrcený štít s českým lvem a moravskou orlicí).
Za doby Československé socialistické republiky se roku 1960 začal používat nový státní znak. Tento znak byl však heraldicky zcela nesprávný. Byl použit znak pěchoty (husitská pavéza) a z neznámých důvodů byl změněn také znak Slovenska, který symbolizoval Slovenské národní povstání a horu Kriváň.
Po pádu komunistického režimu roku 1990 přijala Česká republika v malém znaku na červeném poli stříbrného řvoucího dvouocasého lva ve skoku se zlatým jazykem, drápy a korunou. Ten reprezentuje Čechy. Dnes se tento znak používá k označení sídel orgánů státní moci.
Na velkém státním znaku najdeme v prvním a čtvrtém poli již zmiňovaného lva, který značí oblast Čech. V druhém modrém poli je stříbrně červená šachovaná orlice reprezentující oblast Moravy. Oblast Slezska se nachází ve třetím zlatém poli s černou orlicí. Tento znak reprezentuje stát, slouží k označení budov, ve kterých sídlí orgány státní správy a podobně.
Od roku 1993, tedy po rozpadu ČSR, přejala Česká republika znaky z rozpadlé České a Slovenské federativní republiky.
Doporučujeme:
