Skupina čínských žáků základní školy tento měsíc odcestovala do ruského města Vladivostok na Dálném východě, aby se zúčastnila dětské přehlídky s vojenskou tematikou připomínající vítězství Sovětského svazu ve druhé světové válce.
Událost vyvolala v čínském online prostoru neobvyklou vlnu kritiky, na což následovala cenzura diskuzí.
Kritici uvedli, že pohled na čínské děti pochodující ve vojenských uniformách Vladivostokem – městem vybudovaným na území postoupeném Rusku v 19. století – ukazuje, jak Peking stále více podřizuje historické křivdy strategickému partnerství s Moskvou.
Podle ruské státní tiskové agentury Sputnik hostil Vladivostok 3. května mezinárodní dětskou vojenskou přehlídku k 81. výročí sovětského vítězství v tom, co Rusko označuje jako „Velkou vlasteneckou válku“.
Akce nazvaná Pravnuci vítězství zahrnovala podle agentury Sputnik přibližně 1 500 dětí z Ruska, Číny a Laosu rozdělených do 47 pochodových skupin. Čínští školáci se přehlídky zúčastnili poprvé.
Fotografie a videa z akce ukazovaly děti v uniformách připomínajících ty, které nosila armáda Komunistické strany Číny (KS Číny) během čínské občanské války a období druhé světové války.
Ruská jazyková verze čínských státních médií Xinhua citovala jednoho žáka z východočínského města Yiwu, který uvedl, že je poctěn možností zúčastnit se přehlídky, a vyjádřil uznání předchozím generacím za to, že obětovaly své životy pro mír.
Neobvyklá kritika
Účet na čínských sociálních sítích spojený s hlavním propagandistickým listem KS Číny People’s Daily zveřejnil vzácně viděný článek kritizující spojeneckou účast na přehlídce. Byl publikován 6. května pod titulkem Komu vlastně čínské děti v ulicích Vladivostoku tleskají?
Vladivostok byl historicky součástí Mandžuska, tedy čínského území za poslední dynastie Čching (Qing).
Komentář přirovnal scénu k propagandistickým pochodům v Číně okupované Japonskem během 40. let a tvrdil, že čínské rodiny dobrovolně přivádějí malé děti na „území zabrané jejich předkům“, aby sloužily jako „kulisy“ pro nacionalistické oslavy jiné země.
„Diplomacie vyžaduje pragmatismus a mezinárodní výměna stojí za podporu,“ uvádí článek. „Žádná míra pragmatismu by však neměla být vykoupena prodejem národní důstojnosti a historické paměti.“
Komentář dále varoval, že takové veřejné projevy mají větší politický význam než jednotlivé kontroverzní návštěvy nebo symbolická gesta, protože se týkají dětí a státem podporovaných sdělení.
Článek převzalo několik velkých čínských internetových zpravodajských portálů, včetně Sina a NetEase, než zmizel spolu se souvisejícími komentáři a online diskusemi.
Strategické priority Pekingu
Čínský právník a obhájce lidských práv Wu Shaoping, který nyní žije ve Spojených státech, řekl pro deník Epoch Times, že účast čínských školních dětí pravděpodobně nebyla místní iniciativou, ale odrážela záměrnou politickou koordinaci mezi Pekingem a Moskvou.
„Tyto akce byly organizovány oficiálně KS Číny, přinejmenším se souhlasem stranického oddělení pro zahraniční záležitosti,“ prohlásil.
Wu tvrdí, že Peking je ochoten potlačit historické křivdy, aby posílil své stále těsnější sbližování s Ruskem.
„Čínský režim chce ukázat, že vztahy mezi Čínou a Ruskem nemají hranice,“ dodává.
Taiwanský odborník doktor Tseng Chien-yuan, člen správní rady New School for Democracy, nabízí podobný výklad a poznamenává, že geopolitické kalkulace Pekingu zesílily v době rostoucího napětí se Spojenými státy.
„Pod globálním strategickým tlakem vytvořeným politikou prezidenta Trumpa vidí Čína i Rusko stále větší hodnotu v užší spolupráci,“ konstatuje Tseng pro Epoch Times.
Podle něj se Peking nyní otevřeněji začleňuje do ruských historických narativů a válečných připomínek jako projevu politické solidarity.
Tseng také podotýká, že čínská státní propaganda dlouhodobě zdůrazňuje západní a japonský imperialismus, zatímco minimalizuje roli Ruska při územních ztrátách Číny za dynastie Čching v 19. století.
Takové selektivní pojetí historie podle něj odráží spíše politickou nutnost než historickou konzistenci.
„Kdyby Sovětský svaz po druhé světové válce nevstoupil do Mandžuska a nepředal KS Číny japonské zbraně a infrastrukturu, čínský komunistický režim by nedokázal tak rychle upevnit moc,“ uvádí Tseng. „Uvnitř KS Číny vždy existoval hluboký pocit politické zavázanosti vůči Moskvě.“
Historie a nacionalismus v konfliktu
Wu tvrdí, že ochota Pekingu účastnit se takové akce ve Vladivostoku – městě, které si mnozí čínští nacionalisté stále spojují s územní ztrátou – ukazuje vědomou snahu přetvářet veřejné chápání historie.
Podle něj se režim snaží vychovat generaci méně emocionálně vázanou na historické křivdy spojené s Ruskem, zatímco doma nadále zdůrazňuje protizápadní nacionalismus.
Tseng podobně varuje, že taková politická sdělení, zejména pokud jsou zaměřena na děti, mohou v prostředí přísně kontrolovaných informací pod vládou KS Číny posilovat silně selektivní historické narativy.
„Čínská komunistická strana se snaží formovat způsob, jakým děti chápou historii strany i dějiny čínsko-ruské spolupráce,“ zmiňuje.
Tseng dodává, že stále uzavřenější mediální prostředí v Číně a kampaně ideologické výchovy mohou čínskou společnost dále vzdalovat demokratickým normám přijímaným velkou částí rozvinutého světa.
Kontroverze kolem Vladivostoku podle něj ukazuje, jak stále hlubší sbližování Pekingu s Moskvou čím dál více přetváří nejen čínskou zahraniční politiku, ale i historické narativy předkládané mladší generaci.
Na této reportáži se podíleli Li Jing a Yi Ru.
–ete–
