Autoritářské mocnosti stále častěji spolupracují na rozšiřování represí napříč hranicemi a Rusko a Čína společně tvoří téměř polovinu z 72 000 takových událostí od roku 2024, vyplývá z nového datového souboru.
Nezisková organizace Action for Democracy zveřejnila Index autoritářské spolupráce, který v téměř reálném čase shromažďuje globální autoritářskou aktivitu. Nedávná zpráva o událostech z let 2024 až 2026 zjistila, že Rusko a Čína „stojí v centru“ globálního autoritářství, přičemž budují infrastrukturu a pravidelné mechanismy spolupráce mezi autoritářskými režimy, které umožňují jeho další rozvoj.
„Autoritářská spolupráce se stává institucionální: opakující se fóra, mediální aliance a školicí platformy proměňují ad hoc koordinaci v trvalou infrastrukturu,“ konstatuje zpráva. „Zároveň se stává rutinní – praktiky jako vzájemné fingované monitorování voleb a přeshraniční deportace disidentů nyní fungují jako standardy s minimálními překážkami, které se samy posilují.“
Tato partnerství nejsou podle zprávy založena na ideologii ani jiných sdílených hodnotách, ale překračují tradiční rozdíly, například náboženské, přičemž režimy staví cíl udržení autoritářské moci nad jakékoli jiné pohledy na svět.
Index sleduje sedm kategorií autoritářské spolupráce: finanční; diplomatickou legitimizaci režimů; budování aliancí, například prostřednictvím pravidelných fór; propagandu; vojenskou spolupráci a sdílení technologických nástrojů pro represi; šíření autoritářských modelů vládnutí a represivních metod; a nadnárodní represi, tedy pronásledování disidentů a dalších cílů za hranicemi vlastních států.
Tato spolupráce generuje pro režimy „kumulující se výnosy“, které, pokud nebudou omezeny, hrozí „vytvořením světa, v němž se represe rozšiřují napříč hranicemi, zatímco demokratické reakce zůstávají roztříštěné a reaktivní“.
„Infrastruktura dohledu exportovaná do jednoho režimu se stává vzorem pro další; legitimizace vyměňovaná mezi dvěma aktéry normalizuje tuto praxi pro desítky dalších; právní nástroje testované v jedné jurisdikci se během měsíců přenášejí do jiných,“ dodává zpráva.
Deset hlavních aktérů zapojených do sledovaných událostí spolupráce tvoří Rusko, Čína, Írán, Turecko, Saúdská Arábie, Egypt, Indie, Kazachstán, Ázerbájdžán a Pákistán.
„To vytváří strukturu typu centrum a shluky: dva globální pilíře, střední vrstvu významných regionálních mocností a dlouhý ocas menších států a subjektů, které se objevují v užších souborech kontextů,“ uvádí zpráva.
Autoritářské summity
Tyto státy formalizovaly spolupráci na vysoké úrovni prostřednictvím mezinárodních summitů, jako je Šanghajská organizace pro spolupráci, která sdružují odborníky, think-tanky a vládní agentury za účelem výměny znalostí, tedy „šíření ‚osvědčených postupů‘ autoritářství“, a koordinace terminologie kolem těchto strategií.
Čínský režim rovněž pořádá opakující se Mezinárodní fórum o demokracii, které v roce 2024 shromáždilo téměř 300 účastníků ze 70 zemí, a podle zprávy představuje „jasný příklad systematického vytváření alternativních norem ve velkém měřítku“. Toto fórum využilo „pečlivě vytvářený ekosystém úředníků, akademiků a hlasů napojených na stát“ k „normalizaci tvrzení, že liberální volební soutěž není ani univerzální, ani nadřazená“, a místo toho propagovalo autoritářské režimy pod označením „demokracie celého procesu lidu“.
Tato fóra jsou veřejně prezentována jako protiváha či alternativa k zavedeným mezinárodním setkáním a podle zprávy signalizují „trvalé“ mezinárodní společenství schopné prosazovat „upravené, autoritářsky příznivé verze ‚demokracie‘“. Tyto autoritářské státy vytvořily komunitu, která očekává a pravidelně poskytuje „akty vzájemného zachování“ – například poskytování útočiště svrženým politikům jiného režimu.
Tyto akce jsou podporovány sítí státních médií šířících koordinovanou propagandu. Patří mezi ně stanice jako CGTN, TeleSUR ve Venezuele, íránská IRNA a Vietnam News Agency. Televizní stanice TV BRICS se sídlem v Rusku zprostředkovává obsahová partnerství mezi těmito státními médii. Tato infrastruktura má i fyzickou podobu, například v projektech jako BRICS+ Informační a mediálně-kulturní centrum založené v Moskvě a BRICS Global Media Tour.
Rostoucí nadnárodní represe
V jednom z příkladů Turecko pomohlo Pekingu při pronásledování Ujgurů, muslimské a turkické etnické menšiny v Xinjiangu, tím, že šířilo narativ čínského režimu a spolupracovalo na jeho nadnárodní represi.
Turecko bylo podle organizace Human Rights Watch dlouhou dobu „bezpečným útočištěm“ pro Ujgury díky kulturním a náboženským vazbám. Turecko, kde žije přibližně 50 000 Ujgurů, mělo rovněž zvýhodněné politiky umožňující přistěhovalým Ujgurům získat dlouhodobé občanství a pobyt.
Jak však Turecko posilovalo své spojenectví s čínským režimem, stala se podle zprávy migrace pro Ujgury méně bezpečnou. Zpráva poukazuje na událost z roku 2024, kdy turecký ministr zahraničí Hakan Fidan navštívil Xinjiang, aby oznámil užší spolupráci s Pekingem v oblasti „boje proti terorismu“. Čínský režim označuje své pronásledování Ujgurů, které Spojené státy kvalifikovaly jako genocidu, za „protiteroristické“ aktivity. Po této návštěvě prudce vzrostl počet zpráv o výsleších Ujgurů v Turecku a někteří byli tureckými úřady označeni za „hrozbu pro veřejnou bezpečnost“, což může urychlit proces deportace.
Nadnárodní represe se staly rostoucím problémem, přičemž lídři skupiny G7 tuto praxi loni odsoudili ve společném prohlášení.
Zpráva popisuje případy tureckých uprchlíků unesených v Keni a deportovaných do Turecka, aby čelili obvinění z velezrady, příznivců keňské opozice unesených ugandskými bezpečnostními složkami, kamerunského aktivisty na sociálních sítích zatčeného gabonskou policií za kritiku kamerunské vlády a následně předaného kamerunským bezpečnostním složkám, které ho podle zpráv mučily a později obvinily z terorismu a urážky hlavy státu před vojenským tribunálem.
Export represivních technologií
Čína a Rusko rovněž vedou v zavádění sledovacích technologií mezi autoritářskými státy.
Například čínský režim pořádal technologické a kyberbezpečnostní semináře v Xinjiangu pro úředníky z Blízkého východu, Afriky a dalších regionů. Režim veřejně propaguje svou iniciativu „Digitální hedvábné stezky“, zaměřenou na export technologií pro správu státu. Rozsáhlý únik dat z loňského roku zároveň odhalil, že jediná čínská technologická společnost vybudovala represivní sítě pro pět vlád. Ty zahrnovaly i nástroje pro identifikaci politických „hrozeb“ a zabránění shromážděním ještě před jejich vznikem.
„Tyto schopnosti často přicházejí prostřednictvím dodavatelských kontraktů, balíčků ‚chytrých měst‘ a standardů dohledu prezentovaných jako kyberbezpečnost nebo modernizace veřejných služeb, ale rychle jsou nasazeny k identifikaci odpůrců, narušování organizování a rozšiřování politického vylučování,“ uvádí zpráva.
Ve Venezuele pomohla čínská technologická společnost ZTE vybudovat systém „Karty vlasti“, který propojuje osobní údaje s přístupem k programům, což podle ochránců lidských práv může umožnit nátlak tím, že spojuje přístup k potravinám, důchodům a službám s politickou loajalitou.
Rusko rovněž exportovalo do zemí včetně Běloruska, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Uzbekistánu, Kuby a Nikaraguy technologie schopné zachytávat hovory, zprávy, e-maily a aktivitu na sociálních sítích, stejně jako ve velkém měřítku odposlouchávat telekomunikační a internetový provoz.
„Autokraté nejednají sami,“ podotýká zpráva.
–ete–
