Když jde o produktivitu, spánek se může zdát jako ztráta času. Jen si představte, kolik práce byste mohli udělat, kdybyste nepromrhali tolik času v bezvědomí.
Ovšem věda o spánku tvrdí pravý opak – ti, kdo se ochuzují o spánek, mohou mít nižší výkonnost. Nová studie publikovaná v odborném časopise Národní spánkové nadacez USA ukazuje, že zkracovat spánkový režim během pracovního týdne výrazně zasahuje do pracovního výkonu.
Vědci z University of South Florida zjistili, že u lidí, kteří se ochudí byť i jen o 16 minut nočního spánku, panuje větší pravděpodobnost, že budou v pracovních hodinách roztěkaní a budou mít špatný úsudek.
Některé firmy berou spánek vážně. Nike, Ben and Jerry’s, Cisco a další korporace své zaměstnance v této oblasti podporují. Některé společnosti mají pro spánek vyhrazené místnosti. V Googlu zase poskytují pracovníkům speciální polohovací kopule, kde si unavení lidé mohou za zvuků uklidňující hudby chvíli schrupnout.
Podle profesora a výzkumníka Jamieho Grumana, který vyučuje byznys na University of Guelph v kanadském Ontariu, se výkonnost a kvalita práce mohou díky takovému zdřímnutí zlepšit.
Gruman ve své nové knize o dobíjení energie věnuje vzpružující síle spánku celou jednu kapitolu. Při svém psaní narazil na množství výzkumů prokazujících, že krátký spánek přes den může zlepšit ostražitost, matematické schopnosti a logické uvažování.
„Šlofík“ může také zlepšit časy reakce a přinést větší pozornost. „Existují na to důkazy, není to jen něčí názor,“ říká profesor Gruman a dodává: „V mysli mi to upevnilo názor, že spánek v práci je dobrá věc.“
Schrupnout si je přirozené
Nikdo nezpochybňuje potřebu člověka v noci spát. Ale kolem spánku přes den existuje ošklivé stigma. Příliš to zavání leností a rozmazleností, něco, co je vyhrazeno výlučně pro miminka, nemocné a staré.
Toto stigma je však přítomno pouze v západním světě. Když se podíváme na řadu starších kultur, zjistíme, že „dát si dvacet“ je běžné a naprosto v souladu s denním rytmem.
Profesor neurologie z lékařské fakulty Davida Geffena při univerzitě UCLA, doktorAlon Avidan, který zároveň působí jako ředitel Centra pro poruchy spánku, vysvětluje, že chuť zdřímnout si je přirozenou reakcí těla na propad v bdělosti, k němuž dochází nějaký čas po obědě.
„V jiných kulturách je zdřímnout si společensky přijatelné. Jde o strategii, jak se zbavit toho dočasného pocitu únavy a ospalosti. Když přijdete po poledni do Španělska, Itálie a Portugalska, budete mít štěstí, když najdete otevřený obchod. Tady ve Spojených státech jsme na tuto myšlenku samozřejmě rezignovali a místo toho se spoléháme na kávu, která nás udrží při práci,“ podotýká doktor Avidan.
Krátkému spánku se dostává společenského uznání dokonce i v Japonsku známému svou přísnou pracovní morálkou. Jak vysvětluje Alexandra Kennyová z informačního webu pro turisty směřující do Země vycházejícího slunce, odpolední spánek je běžnou praxí a součástí denního života.
V Japonsku podle ní běžně vidíte lidi, jak pospávají v kavárnách, ve vlaku, v obchodě nebo dokonce v kanceláři. Místní tomu říkají „inemuri“, doslova „spát ve službě“.
„Ve skutečnosti je schrupnout si často symbolem úspěchu tvrdě pracujícího zaměstnance. Má na odpočinek nárok. V Japonsku je to součást rovnováhy mezi prací a soukromým životem. Pracovní síla je pak produktivnější, výkonnější a v konečném důsledku šťastnější,“ říká Kennyová.
Podle certifikované konzultantky dětského spánku, Riki Taubenblatové jsme biologicky naprogramováni, abychom si odpoledne zdřímli. To jen naše kultura prosazuje, abychom se útlumu po obědě bránili stimulanty.
„Ve skutečnosti by lidem daleko víc pomohlo krátké pospání. Zdřímnutí může zlepšit duševní soustředěnost, emoční stav i fyzické zdraví,“ podotýká Taubenblatová.
Spánkem k lepšímu zdraví
Je jasné, že spánek obecně je pro naše tělo zdravý, něco bez čeho se neobejdeme, ale existují také důkazy, že lidé, kteří si odpoledne chvilku pospí, by mohli být zdravější než ti, kteří tak nečiní. Taubenblatová poukazuje na studii Harvardské univerzity, která sledovala přes 23 tisíc mužů a žen v Řecku.
Tato studie proběhla v 90. letech, kdy Řecko přecházelo z tradiční siestové kultury k modernímu stylu života, kde nemá odpolední odpočinek místo. Vědci během šesti let zjistili, že jedinci, kteří přestali s poobědním spánkem, vykazovali v porovnání s vyznavači pravidelného dřímání daleko vyšší riziko srdečních chorob.
Spánek po obědě může ovlivnit rovněž délku života. Na řeckém ostrově Ikaria, kde siesta ještě nevymizela, mají muži čtyřikrát větší pravděpodobnost, že se dožijí 90 let, než muži v USA.
Taubenblatová má za to, že negativní postoje k dennímu spánku jsou způsobeny tím, že naše kultura si ho neváží a upřednostňuje pravý opak: „Žijeme ve společnosti, kde získáte body za to, že se chlubíte, jak jste v noci spali jen čtyři hodiny.“
Tento názor, že jste tvrďák, když si odepíráte spánek, pramení podle profesora Grumana z názoru, že ideální zaměstnanec je jako stroj.
„Ze strojů dostanete nejvíc, když je používáte non-stop, protože se vám snižují variabilní náklady a je tam větší výkonnost. A tak i my se domníváme, že musíme lidi řídit jako mašiny, čtyřiadvacet hodin denně. Ale to je ignorantský způsob uvažování, protože lidem to neumožňuje pracovat v souladu s přirozenými procesy člověka,“ tvrdí vědec.
Naplánujte si spánek
Jedním ze způsobů, jak s energií šetřit, je jednoduše si odpočinout – jít se projít, poslouchat hudbu nebo si vyhradit chvilku na vyčištění hlavy – cokoliv, co umožní vaší mysli, aby si odpočinula a v klidu se připravila na dalších pár hodin v práci.
Doktor Avidan však poznamenává, že nic nedobije tělo jako spánek. „Je to jako elektrické auto. Když ho zapojíte do zásuvky, proud ho nabije. A to samé probíhá ve spánku. Umožňujeme tím mozku, aby se dočerpal a dobil tak, jak to nedokáže žádný jiný stav.“
Abychom ze spánku dostali co nejvíc, je třeba jeho potenciál využívat strategicky. Když si pospíte příliš dlouho nebo příliš pozdě odpoledne, riskujete nespavost v noci.
„Pokud si jedinec zdřímne v pět, šest, sedm nebo osm hodin večer, může to oslabit jeho schopnost v noci usnout, protože si částečně zredukoval ospalost a nutkání k spánku nebude v noci tak silné,“ vysvětluje doktor Avidan.
Podle něj je ideální doba na zdřímnutí v časovém okně od 13 do 15 hodin, kdy dochází k přirozenému útlumu energie po obědě. Co se týče délky, máte na výběr dvě možnosti: krátká 20-minutovka k odbourání ospalosti nebo 45–60minutový spánek pro plné obnovení kognitivních funkcí.
„Jinak riskujeme, že jak procházíme hlubšími fázemi spánku, vzbudíme se ještě víc grogy a nevyužijeme tak naplno strategickou podstatu zdřímnutí,“ varuje neurolog Avidan.
Vedení firem by mělo jít příkladem
Samozřejmě, každý je jiný. Někteří si potřebují zdřímnout každý den a stačí jim daných 20 minut. Jiným to stačí jednou za čas. Profesor Gruman říká, že on sám si po obědě pospí tak jednou až dvakrát do měsíce a pokaždé po spánku cítí rozdíl v kvalitě své práce.
„Po 15 minutách jsem zase svěží a napadají mě myšlenky, které mi předtím nepřicházely. Můžu teď snadno přinášet myšlenky a argumenty, kterých jsem předtím nebyl schopen, je to opravdu dramatický rozdíl,“ podotýká vědec.
Gruman patří k těm šťastlivcům, kteří si svůj pracovní režim určují sami, protože pracuje z domova. Může se tudíž uzpůsobit program dne podle sebe. Tvrdí, že kdyby se moderní pracoviště dokázala více přizpůsobit rytmu lidského těla, užitek by to přineslo všem.
„Je to o respektování vašeho těla a mysli a fungování v harmonii se signály, které dostáváte, aniž byste je potlačovali nebo popírali. Měli bychom přijmout svou intuitivní stránku, tu, která je více v souladu s přírodními cykly. Ve skutečnosti bychom pak byli výkonnější,“ myslí si Gruman.
Vědec ovšem podotýká, že zdaleka ne každý zaměstnavatel je připravený vyjít svým zaměstnancům v tomto ohledu vstříc, zatímco spousta pracovníků si přispává v práci potají.
Při svých přednáškách se Gruman často vyzve posluchače, aby zvedl ruku ten, kdo si v práci zdřímne. Málokdo se přihlásí veřejně, ale v soukromí se přiznat dokáží.
„Spousta lidí se mi svěřuje, že v práci spí. Přijdou ke mně se slovy: ,Nechci, aby o tom někdo věděl, ale já v práci spím,’“ říká Gruman.
A výrazněji se to nezmění, dokud nepůjdou příkladem vedoucí pracovníci. „Můžete zřídit spací místnosti a nakoupit drahé spánkové kopule a implementovat personální směrnice, které to schvalují, ale dokud zaměstnanci neuvidí lidi z vedení, jak si občas zdřímnou, budou opatrní,“ uzavírá profesor Gruman.
Překlad a redakční úprava původního článku newyorské pobočky The Epoch Times: Ondřej Horecký
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
