Fantastický svět Středozemě, jehož autorem je John Ronald Reuel Tolkien, je možná pouhou smyšlenkou, ale pro Tolkiena představoval zcela reálný záměr: šlo o zemi, kde mohl pro Anglii vytvořil bohatou mozaiku mýtů a pověstí pro Anglii, která podle něj byla okradena o své kulturní dědictví normanskou okupací.

Středozem je ve skutečnosti světem se svou vlastní krajinou, časem, jazyky a dějinami. Všechno v ní vytvořil Tolkien, profesor na Oxfordu a uznávaný akademik na poli staré angličtiny. Nejvíc však ve světě proslul svými epickými romány HobitPán prstenů.

„Nepamatuji si na čas, kdy bych ji netvořil,“ prohlásil o Středozemi Tolkien. A opravdu, vymýšlení starověkého světa vycházejícího z toho našeho, mu zabralo téměř 70 let.

Vážení čtenáři, nenechte si ujít to nejlepší z Epoch Times! Přihlašte se k našemu Newsletteru.

Ilustrace s názvem „Rozhovor se Šmakem“ od J. R. R. Tolkiena, červen 1937, černý a barevný inkoust, akvarel, tužka. (Bodleian Libraries; The Tolkien Estate Limited 1937)

„Svět, v němž se tyto příběhy odehrávají, je velmi reálný…máte pocit, že nečtete jenom nějaké vyprávění, ale že skutečně vidíte část tohoto světa,“ uvedl v únoru 2019 pro Epoch Times kurátor výstavy Tolkien: Tvůrce Středozemě, John McQuillen z Morgan Library & Museum v New Yorku.

Výstava, která zde byla k vidění do května 201, a která se teď se chystá do Paříže, prozkoumává Tolkienovy nápady, ideály a životní dílo. V Paříži ji budete moci spatřit v Bibliothèque nationale de France a to od 22. října 2019 do 16. února 2020 (v pondělky zavřeno).

J.R.R. Tolkien ve své pracovně kolem r. 1937. Tolkien Trust. (The Tolkien Trust 2015)

Uvidíte zde Tolkienovy rodinné fotografie a suvenýry a samozřejmě autorovy původní ilustrace, mapy a náčrty rukopisů jeho největších literárních děl – Hobit, Pán prstenůSilmarillion.

Rané vlivy

Tolkien se narodil roku 1892 v Bloemfontein v Jihoafrické republice, kam se z anglického Birminghamu odstěhovali jeho rodiče Arthur a Mabel v naději na lepší život. Bohužel pro rodinu, události dostaly tragický spád.

Tolkien se v roce 1895 vydal se svou matkou a bratrem na návštěvu rodiny v Anglii. Otec s nimi nemohl jet kvůli práci. Tehdy čtyřletý J. R. R. napsal za pomoci své chůvy otci vzkaz se slovy: „Jsem velice rád, že se vracím a uvidím Vás.“

Tento text mohou sice spatřit návštěvníci výstavy, ale chlapcův otec si ho již nikdy nepřečetl. Vlastně nebyl ani nikdy odeslán. V ten samý den rodinu zastihl telegram, že je s otcem zle a hned druhý den na to zemřel.

Po smrti otce zůstala rodina v Anglii, v obci Sarehole poblíž Birminghamu. Tolkienovi se tu náramně líbilo a později místo popsal jako „tak trochu ztracený ráj“ připomínající Kraj z Hobita. „Myšlenku hobitů jsem si vzal od lidí a dětí ve vesnici,“ prohlásil jednou Tolkien.

Vážení čtenáři, nenechte si ujít to nejlepší z Epoch Times! Přihlašte se k našemu Newsletteru.

„Bilbo připlouvá k obydlím lesních elfů“ autor J. R. R. Tolkien, červenec 1937. (Bodleian Libraries; The Tolkien Estate Limited 1937)

Matka Mabel hochy vychovávala doma, a právě to vedlo Tolkiena k zájmu o poezii, abecedu, psaní, etymologii a srovnávací filologii (porovnávání dvou jazyků s cílem nalézt společný kořen jazyka). Tolkien poté odešel studovat na prestižní King Edward VI School v Birminghamu, kde pedagogové zjistili, že má výjimečný talent na jazyky.

Netrvalo však dlouho a rodinu zasáhla další těžká tragédie, když v roce 1904 zemřela matka obou hochů. Z Tolkiena se stal ve věku dvanácti let sirotek. Bratrů se ujal římskokatolický kněz otec Francis Morgan, který se s jejich matkou přátelil a přesvědčil ji, aby konvertovala ke katolíkům.

J. R. R. Tolkien v lednu 1911 na černobílé fotografii od Studio of H.J. Whitlock & Sons Ltd v Birminghamu. (Bodleian Libraries, The Tolkien Trust 1977)

Také z Tolkiena vyrostl zbožný katolík a řada motivů v Pánovi prstenů je založena na křesťanské morálce a etice. Jedním z příkladů může být, když se Bilbo slitoval nad Glumem a ten mu pak pomohl zničit prsten, uvedl McQuillen, ale zároveň dodává, že rétorika tu není tak silně křesťanská jako kupříkladu v Letopisech Narnie od C. S. Lewise.

Trpělivost se vyplácí

V roce 1909 se Tolkien zamiloval do Edith Brattové, která stejně jako on zůstala bez rodičů. Otec Morgan věděl, že se Tolkien nechá snadno rozptýlit a že jako sirotek bude mít v životě omezené vyhlídky.

Edith Bratt ve věku sedmnácti let (foto z r. 1906 zhotovilo The Victoria Studio v Birminghamu). (The Tolkien Trust 1977)

Proto mu zakázal, aby se s Edith jakkoliv stýkal dokud nedosáhne jednadvaceti let. Pro mladíka to znamenalo takřka trojroční čekání, během něhož se však poctivě soustředil na studia.

V předvečer svých jednadvacátých narozenin napsal budoucí legendární spisovatel Edith, která se už mezitím zasnoubila za někoho jiného. Tolkien však nebyl z těch, kdo se nechá snadno odradit. Jeho trpělivost a výdrž se vyplatila a pár vstoupil roku 1916 do svazku manželského.

Studium a válka

Na univerzitě v Oxfordu začal se studiem klasické literatury, ale pak se rozhodl přejít na jazyky. Při studiu se Tolkien začal sám učit finštinu, protože se mu líbil její zvuk, tvarosloví a skladba. To ostatně silně ovlivnilo jeho lingvistické vynálezy, jakým byla kupříkladu elfština.

Jazyk hrál ve Středozemi nesmírně důležitou roli. „Příběhy byly spíše vytvářeny, aby poskytly říši pro jazyky než naopak,“ uvedl Tolkien.

„Kniha ztracených povídek“ (The Book of Lost Tales) sepsaná J. R. R. Tolkienem v letech 1916-1917, když se zotavoval v Anglii z onemocnění. Příběhy Tolkien diktoval své ženě Edith. (Bodleian Libraries, The Tolkien Estate Limited 2017)

Když byl na Oxfordu, propukla první světová válka a mladík byl poslán roku 1916 na frontu do Francie, kde sloužil v hodnosti poručíka. Ale ani válka Tolkienův tvořivý pramen nevysušila. V jeho hlavě se díky ní zrodil Morgoth a historie gnomů.

Tolkien měl za války štěstí. Protože dostal v té době rozšířenou tzv. zákopovou horečku, byl poslán nazpět do Anglie, aby se tam zotavil. Mezitím na bitevním poli padla řada jeho kamarádů.

Láska k rodině

Navzdory své vytíženosti ve funkci profesora na Oxfordu si Tolkien vždy udělal čas na své čtyři děti. Byl „jediným dospělákem, který vypadal, že bere moje dětinské komentáře a dotazy s naprostou vážností,“ zavzpomínal po smrti spisovatele na svého otce jeho syn Michael.

Pracovna otce byla dětem vždy otevřena. Tolkien pracoval často doma, kde známkoval písemky, sepisoval přednášky, přijímal studenty a vymýšlel Středozemi. Snímky na výstavě ukazují rodinné posezení na zahradě, letní dovolené u moře nebo obírání ovoce na farmě Tolkienova bratra Hilaryho.

Kresby „Otce vánoc“ (anglický Santa Claus) a jeho obydlí, které J. R. R. Tolkien namaloval roku 1920. (The Tolkien Estate Ltd 1976)

Moc lidí zřejmě neví, že Tolkien po 23 let vymýšlel pro své děti vánoční povídky a maloval pro ně pohlednice. Postupem let byly tyto příběhy temnější a začali se v nich objevovat elfové a skřeti. Kdo ví, možná to souviselo s vývojem trilogie Pán prstenů.

Tolkien původně napsal Hobita pro své děti a četl jim ho postupně před spaním, když za ním v noci přišli do pracovny. „Tolkien měl vždy za to, že dětská literatura je velice nevhodné pojmenování a že dětem by se neměly předkládat jen neslané nemastné, přeslazené pohádky, protože děti mají stejně široký zájem o témata jako kterýkoliv dospělý.

Pouze je třeba přizpůsobit slovníček a zjednodušit ho pro mladší čtenáře,“ uvedl McQuillen a dodal, že to je také důvod, proč v Hobitovi není nic přikrášleno.

Publikace knih

Když si Tolkienovi přátelé a kolegové přečetli Hobita, naléhali na něj, aby rukopis publikoval. Tolkien se poněkud zdráhal, protože jeho příběh nikdy nebyl zamýšlen jako kniha pro veřejnost a ani děti nebyly moc nadšené z toho, že jejich osobní „pohádka na dobrou noc“ teď bude k dispozici celému národu.

„Kopec v Hobitíně“ od J. R. R. Tolkiena, srpen 1937. (Bodleian Libraries; The Tolkien Estate Limited 1937)

K publikaci nicméně došlo a to roku 1937. Kritikové dílo označili za klasiku dětské literatury a vydavatelé byli dychtiví dozvědět se o hobitech a jejich dobrodružstvích víc.

Kniha byla úspěchem, ale Tolkien to tak neviděl. „Osobně moc Hobita neschvaluji. Preferuji svou vlastní mytologii (která se tam objevila jen okrajově) s její konzistentní terminologií…a organizovanou historií,“ napsal Tolkien v dopise svému kolegovi z Oxfordu, Geoffreyovi E. Selbymu.

U eposu Pán prstenů se už spisovateli podařilo vložit do díla více ze svých mýtů včetně jeho vlastních představ o bájné Atlantidě, kterou nazval Númenor.

Roku 1949 se hobiti objevili znovu, tentokrát v Pánovi prstenů, románu, jehož sepsání trvalo dlouhých dvanáct let. Tolkien mohl knize věnovat pouze volné chvilky mezi řadou svých pracovních a domácích povinností.

Umělecké nadání

Na výstavě se snoubí mnoho různých stylů Tolkienových ilustrací, od jeho poněkud abstraktních věcí z dob, kdy byl ještě studentem, přes černobílé kresby (10 z nich se původně objevilo v Hobitovi) a akvarely (např. barevný Hobitín) až po pozdější nákresy botanického charakteru vycházející z tradičních japonských a čínských maleb.

A také nesmíme zapomínat na abecedy a ozdobné písmo neznámých a tajemných jazyků, jakož i na mapy. Tolkienova první mapa Středozemě je na výstavě k vidění také a jde v podstatě o pracovní verzi, která se nikdy neměla dostat na veřejnost.

„Rozumně jsem začal mapou a příběh napasoval na ni,“ prohlásil Tolkien. Proto je mapa ústřední pro celé jeho vyprávění a příběh se odvíjí podle ní a ne naopak, jak by si někdo mohl myslet.

První mapa v Pánovi prstenů byla Tolkienem zhotovena v letech 1937 – 1949. Jde o kresbu tuší v kombinaci s tužkou a pastelkou. (Bodleian Libraries; The Tolkien Trust 1992, 2015)

Tato zbožňovaná a hojně používaná mapa nám dává nahlédnout do Tolkienova stylu práce a jak probíhalo vyprávění. Listy papíru jsou tu poslepovány dohromady, aby poskytly dostatek prostoru pro velmi detailní nákres mapy.

Kromě dírek vypálených tabákem z autorovy fajky nejsou na mapě žádné náhodné značky. Vše je pečlivě zakresleno ve správném měřítku a některá místa obsahují poznámky ohledně skutečných lokací, které byly těm fiktivním inspirací.

Tolkienova láska k botanice se projevila i v jeho příbězích o Středozemi, pro kterou stvořil vlastní starověkou flóru. Mapy, které byly otištěny v autorových knihách, jsou často detaily určitých oblastí vytažených z pracovní mapy a byl to Tolkienův syn Christopher, kdo je pomohl zkompletovat.

Jak vysvětluje McQuillen, Tolkien by byl pravděpodobně zděšen dnešní popularitou svého díla, protože se sám rád podhodnocoval: „Opravdu se mu nelíbily jeho ilustrace k Hobitovi, a přesto jde o ty nejvěhlasnější obrázky anglické literatury.“

V šedesátých letech minulého století za Tolkienem přišla jedna ze studentek s tím, že by chtěla svou závěrečnou práci napsat na téma Středozemě. Tolkien to považoval za směšné a přišlo mu to jako ta nejhorší myšlenka na světě.

Zrození legendy

Tolkienům vydavatel ihned poznal, že Pán prstenů je dílo hodné génia, ale kvůli délce románu měl pochybnosti o jakémkoliv slušném výdělku. Jak autor, tak vydavatel pak byli velmi mile překvapeni úspěchem knihy.

Bylo to jako „blesk z jasného nebe“, napsal o Společenstvu prstenů C. S. Lewis. Tolkienovy příběhy jsou stálicí mezi generacemi čtenářů, protože jsou plné „všudypřítomných emocí a myšlenek a lidé jsou tak vtaženi do reality postav. Nejsou to lidé bez problémů, musí se vypořádávat se stejnými otázkami, jakým čelí mnozí z nás,“ podotýká McQuillen.

Oxfordský profesor chtěl pro anglické čtenáře vytvořit mytologickou krajinu, v níž se odehrávají nesčetné mýty a pověsti. Jeho sen se splnil až po jeho smrti, a přestože filmy a zboží s danou tématikou nejsou asi to, co Tolkien předvídal, oblíbenost jeho díla daleko přesáhla břehy Anglie – ze Středozemě se stala globální mytologie známá po celé planetě.