Názor
V obchodní válce mezi Spojenými státy a Čínskou lidovou republikou nastává v posledních dnech jisté uvolnění. Čína by se však měla připravit, že Evropská unie bude pro své firmy požadovat stejnou dohodu, jakou právě čínský režim vyjednává se Spojenými státy.
Tzv. „Position paper 2019/2020“, který nedávno vydala Obchodní komora Evropské unie v Číně, po čínské vládě požaduje stejné reformy, které americká administrativa vedená prezidentem Trumpem již delší dobu vyjednává. Jde zejména o nerovné postavení zahraničních firem působících na čínském trhu a čínských státem řízených firem (tzv. SOE: State owned enterprise).
Zatímco čínské a americké delegace navštěvují Washington a Peking, přišla Obchodní komora EU v Číně s požadavkem, aby čínská vláda ve vztahu k zahraničním společnostem dodržovala princip tzv. konkurenční neutrality („competitive neutrality“). V praxi jde o stav, kdy je role státu omezena na pouhého regulátora. Jak zmiňovaný dokument uvádí, tento princip si Komunistická strana Číny předsevzala splnit již minimálně v roce 2013.
Jaká je však realita? Pod vedením současného prezidenta Si Ťin-pchinga vedou reálné kroky přesně opačným směrem. Ten totiž chce státní kolosy učinit ještě „silnějšími, lepšími a většími“. Například firemní půjčky od státních bank soukromým společnostem se za období od roku 2013 do roku 2016 ztenčily z 57 % všech korporátních půjček na 11 %, zatímco směrem ke státem vlastněným firmám vzrostly z 35 % na 80 %.
Jak vypadá obchodní výměna mezi EU a Čínou?
Vzájemný obchod starého kontinentu s Čínou je nejvyšší za posledních deset let. Exporty do Číny z EU dosáhly výše 210 mld. eur, zatímco importy z Číny dosáhly výše 395 mld. eur. Evropská unie má tedy s Čínou deficit ve výši 185 mld. eur.
Pro celkový obrázek je ještě vhodné doplnit, že o většinu evropských exportů do Číny se „stará“ Německo. Například v segmentu telekomunikací z 95 % zcela dominují vzájemnému obchodu právě čínské firmy. Jediný segment, kterému dominují evropské firmy, jsou motorové součástky.
Graf: Struktura vzájemné obchodní výměny mezi EU a Čínou. Modře jsou importy (zboží proudící do EU z Číny), červeně exporty (zboží z EU do Číny)
Vývoj cel a dopad na čínskou ekonomiku
Čínská vláda během obchodní války recipročně zvyšovala cla pouze na americké importy a snižovala ty z ostatních zemí. Jak uvedl Petersonův institut pro mezinárodní politiku, zatímco průměrná cla amerických importů vzrostla z 8 % na 21,8 % s plánovaným dalším zvýšením v prosinci, na všechny neamerické importy (tedy včetně těch evropských) klesly sazby v průměru na 6,7 %.
Růst čínského HDP nyní přibrzdil na 6 %. Jakkoli je to číslo v kontextu zbytku světa stále vysoké, jde o nejnižší růst za posledních 27 let.
Jak dokument Obchodní komory EU uvádí, „pokud nedojde k reformám státních podniků a k vyšší liberalizaci, bude ekonomika zatížená neefektivním a nabobtnalým státním sektorem tlačena dolů, právě v momentě, kdy by se měla snažit vymanit z pasti středně-příjmové ekonomiky (tzv. middle income trap).“
Jinými slovy dle dokumentu je i v nejlepším zájmu Číny provést reformy, které vnesou do konkurenčního prostředí v Číně férovější prostředí. Je však čínská vláda ochotna reformy provést? Například Michael Clauss, bývalý velvyslanec Německa v Číně, řekl, že po letech slibů nemá iluze o tom, že se někdy z Číny stane otevřená a tržní ekonomika.
K podpisu částečné dohody mezi USA a Čínou by mohlo dojít v listopadu na summitu v Chile. Bude dopad cel na čínskou ekonomiku dostatečným motivem pro reformy? Kdo by si dnes troufal cokoli odhadovat?
