Co kdyby existoval jednoduchý, levný a zábavný způsob, jak vyřešit některé z velkých problémů, jimž dnes lidstvo čelí? Co kdyby to mohlo zlepšit zdraví dětí, pomoci jejich rozvoji a duševní vyrovnanosti? 

Představte si řešení, které by mohlo učinit přítrž současné epidemii obezity, úzkosti a depresi mezi dětmi a mladistvými. Představte si, že by toto řešení mohlo přispět k lepšímu duševnímu zdraví, k větší tvořivosti, a dokonce k lepším výkonům ve škole.

Zároveň by mohlo snížit výskyt alergií, astma a dalších problémů s imunitou. Mohlo by napravit zrak. Mohlo by podpořit kulturu udržitelnosti a ekologický přístup k Zemi. Mohlo by zpříjemnit život ve městech zlepšením sousedských vztahů a vzájemnou sounáležitost.


Nejde přitom o žádný nákladný zásah a rodiče k tomuto kroku nemusí své děti nutit, na rozdíl od domácích úkolů nebo konzumace zeleniny. Místo, aby se toho děti bály, uvádějí, že jsou díky němu šťastnější a snaží se čas takto strávený prodloužit na maximum.

Co je tedy ten zázračný nástroj? Hraní si venku.

Kouzlo hraní si venku

Řada z nás má spoustu krásných vzpomínek na to, jak jsme si jako děti hrávali se svými vrstevníky venku, kde jsme si sami, bez dozoru dospělých, stanovovali vlastní pravidla.

Stačí se vybavit tyto vzpomínky, abychom si uvědomili, jak cenné okamžiky to byly a jak mohly ovlivnit náš vývoj a naše zdraví. Výzkumy teď prokazují naše domněnky a potvrzují rozsáhlé a rozmanité přínosy hraní si venku.

children-playing-in-water-sprinkler
(volné dílo)

Hraní si venku není to samé jako hraní si uvnitř. Trávit čas venku, zejména v přírodě, přináší jedinečné výhody. Nechají-li se děti hrát podle jejich představ a v podnětném prostředí, mají víc pohybu, méně posedávají a déle si hrají.

Vážení čtenáři, nenechte si ujít to nejlepší z Epoch Times! Přihlašte se k odběru Newsletteru. Jednou týdně vám tak budeme moci zasílat výběr těch NEJ zpráv.

Jednou z výhod je, že se zašpiní a jsou vystaveny mikrobům, kteří jim pomohou vybudovat si lepší imunitu. Děti si samy stanoví cíle a přijdou s kroky, jak těchto cílů dosáhnout, což jim pomáhá vybudovat si schopnosti jako sebeovládání, řízení, samostatné uvažování, lepší paměť a další.

Děti se učí, budují si odolnost a rozvíjejí si sociální dovednosti. Získávají schopnost vyhodnocovat rizika a postarat se o své bezpečí. Jejich zrak dostane trénink potřebný k boji s krátkozrakostí.

children-2351188 640
Děti si hrají u moře. (Ben Kerckx z Pixabay)

Dnes znovu objevujeme kouzlo hraní si venku. Státní úřady na něj pohlížejí jako na způsob, jak mít aktivnější děti a snížit obezitu. Školy a školky ho vidí jako způsob, jak podpořit teoretické a sociálně-emocionální učení.

Firmy ho považují za dobrý způsob, jak děti připravit na budoucí povolání, kde se bude klást důraz na kreativitu, empatii a spolupráci s druhými. No a pro děti je to zábava přinášející pocit volnosti.

Dospělí se musí přestat bát

K hraní si venku je třeba tří klíčových věcí: čas, prostor a svoboda. Jestli si děti mají hrát venku, potřebují čas. Pro školy to znamená nastavit rozvrh tak, aby se děti každý den dostaly ven a najít možnosti, aby se dalo učit i venku, přičemž domácí úkoly by se měly omezit. Doma to znamená odložit obrazovky a zkrátit čas určený na pevně dané pravidelné aktivity.

Děti potřebují na hraní kvalitní venkovní prostory, ale to nemusí znamenat výstavbu nákladného hřiště s drahým vybavením. Znamená to vytvořit místa, kde se budou dobře cítit všechny děti, bez ohledu na své schopnosti a původ.

Děti potřebují místa, která mohou brát za své a která si přetvoří k obrazu svému. Proto by tam měly být i části, které lze přemisťovat, jako klacky, kameny, voda nebo krabice. Děti už samy zapojí svou představivost, aby těchto nástrojů plně využily.

Washington
Jako tyto děti z amerického Washingtonu ve 30. letech 19. století si dřív hrávaly všechny děti na světě. (Carl Mydans, volné dílo)

Ve městech to znamená být připraven na to, že si děti mohou hrát všude, nejenom v parcích a na hřištích, a také jim to umožnit. Musíme navrhovat města, která budou přátelská pro děti, kde se budou děti cítit vítány a kde bude snadný přístup k přírodě.

A nakonec tu máme svobodu. Tou největší překážkou toho, aby si děti mohly hrát podle svého, jsou dospělí. Musíme opustit přehnaný strach z toho, že se zraní nebo je někdo unese, a uvědomit si, že přínosy hraní venku daleko předčí rizika.

V mé laboratoři jsme vyvinuli nástroj pro rodiče, kde si mohou vyhodnotit rizika hraní venku. Naleznete ho na OutsidePlay.ca (pouze v angličtině).

Jak podpořit děti, aby se hrály venku? Může to být velice prosté a levné. Stačí jen otevřít vchodové dveře. Zkuste se zamyslet, co můžete každý den udělat proto, aby si dítě či děti ve vašem okolí hrály venku.

Když na tom zapracuje každý z nás, můžeme tuto ohromně důležitou činnost navrátit zpět do společnosti, aby se stala každodenní součástí života všech dětí bez ohledu na věk, původ, pohlaví či schopnosti.

Mariana Brussoni je docentkou na katedře pediatrie na Fakultě populace a veřejného zdraví při University of British Columbia v Kanadě. Tento článek byl původně publikován na portálu The Conversation.

Redakční úprava a překlad původního článku newyorské redakce: Ondřej Horecký