Příběhy ze staré Číny
Jüe Fej (1103 – 1142 n. l.) byl známým čínským generálem a hrdinou země. Nejvíc proslul při obraně dynastie Jižní Sung proti nájezdníkům Ťin. Byl také význačným stratégem, ale nebylo to jeho umění válčit, co na staré Číňany zapůsobilo nejvíce, nýbrž jeho oddanost a loajalita ke své zemi, díky níž se stal vzorem mnohých mladých lidí.
Jüe Fej vzbuzoval jako generál dynastie Severní Sung velkou úctu. O jeho armádě, které se přezdívalo „Jüeova armáda“, se říkalo, že je neporazitelná. Pouhá zmínka o ní způsobila, že se nájezdníci ze severu začali třást strachy.
Jüe si někdy postěžoval, že by se zapotil míň, kdyby zkoušel pohnout horou, než svým vojskem, ovšem podle historiků to byla velmi disciplinovaná armáda, která nenarušovala životy civilistů, a to ani ve chvílích, když sama hladověla. Kdykoliv zůstali velitelé v nějakém hostinci, ráno zajistili, aby byl hostinec před jejich odchodem uklizený.
Tetování na zádech generála Jüe Feje
V průběhu čínských dějin byl Jüe vychvalován jako národní hrdina. Nejznámější příběh o něm je ten o tetování, které mu na zádech udělala jeho matka. Tento příběh se předává po generace a pomohl starým i dnešním Číňanům pochopit a všítípit si koncept oddanosti k vlasti.
Vypráví se, že když císař jednoho dne vyslal generála do boje s nájezdníky, vzniklo Jüeovi dilema, protože kdyby odešel, nikdo by se nepostaral o jeho stařičkou matku.
Když se o tom matka dozvěděla, pověděla mu, že přednost má zájem vlasti, a na záda mu vytetovala čtyři čínské znaky: „Ťin čung pao kuo“, což znamená „Buď naprosto oddán zemi“.
Potom mu tetování osušila bílým kapesníkem a podala mu ho do rukou, aby mohl přečíst otisknuté znaky.
Zrazen
Roku 1140, když se Jüe chystal vyhnat všechny vetřelce ze severu z oblasti Chanu a dobýt nazpět ztracená území, dostal tehdejší panovník Čao Kou a jeho zkorumpovaný rádce Čchin Chuej strach, že by generálovo vítězství přivedlo na trůn předchozího císaře a ohrozilo jejich vládu. Vydali proto rozkaz, aby se generál stáhl a odešel zpět do Lin’anu, hlavního města dynastie Jižní Sung. Tento krok vedl k opětovné ztrátě území.
Když se Jüe vrátil do Lin’anu, byl na základě smyšlených obvinění zatčen, uvězněn v chrámu Ta-li a mučen. Na Silvestra roku 1142 byl popraven ve věku 39 let. Spolu s ním byl zavražděn i jeho syn Jüe Jün a jeden z generálů, který patřil k jeho příbuzenstvu.
Lidé později na jeho památku postavili čtyři sochy, mezi nimiž jsou dvě s podobou Čchin Chueje a jeho ženy, jak se klanějí před Jüeovou hrobkou v chrámu ve městě Chang-čou. Toto vyobrazení mělo splatit hříchy obou viníků, kteří tu za svoje hříchy klečí dodnes.
Ve skutečnosti není Jüeova oddanost vlasti jen otázkou pouhé ochrany území Sungů, nýbrž hlavně zachováním několikatisícileté historie čínských Chanů. Jüe hluboko v srdci věděl, že kdyby dynastie barbarům podlehla, znamenalo by to zničení hluboké čínské kultury.
Naneštěstí se stal obětí zkorumpovaných úředníků a dynastii stejně zachránit nedokázal. Ťinové zemi ovládli roku 1279. Naštěstí, jak to v čínských dějinách bylo běžné, noví vládci hluboce zakořeněnou čínskou kulturu nezničili, ale do značné míry se jí přizpůsobili.