Ve starověké Číně žil kuchař, který vařil pro královský dvůr. Na důchod se s naspořenou sumou peněz vrátil zpět do svého rodného města. Město se nacházelo v malém kraji, obchody tam šly dobře, a tak si otevřel restauraci.

Jednoho roku se po celém kraji rozšířila morová nákaza. Protože se tento kraj nacházel nedaleko hlavního města, vyslal královský dvůr speciální tým, který měl pomoci mor vyléčit.

Jenže zjistili, že žádná z jejich léčebných metod nefunguje. Pečlivě studovali morovou nákazu, aby našli bylinky, které by mohly nemoc vyléčit, ale všechny jejich pokusy selhaly.

Morová nákaza se rozrůstala a každý den umíralo hodně lidí. Občané byli vystrašení a jednali v panice. Dokonce i ti bohatí byli bezmocní, měli sice peníze, ale lék si koupit nemohli. Úředníci královského dvora dokonce zapomněli na své dychtění po moci a bohatství a měli čím dál větší strach o to, zda vůbec přežijí.

Když starý kuchař viděl, jak se mor šíří a jak je nebezpečný, zavřel restauraci, přerušil veškeré spojení s okolním světem a celé dny zůstával ve svém luxusním domě. Stěny jeho domu byly utěsněny tak pevně, že dovnitř nemohla proklouznout ani moucha.

Mor si ho ale nakonec našel. Začal se cítit slabý, měl závratě, zvracel a ve stolici měl krev. Cítil, že jeho dny jsou sečteny, a tak vystoupal do horní části svého domu a zadíval se dolů na opuštěné ulice kdysi rušného města. Několik lidí bez domova, kteří procházeli kolem, se zhroutilo na zem a připojili se tak k mrtvolám roztroušeným po celém městě. Tento smutný pohled probudil najednou v kuchařovi soucit a jeho oči se zalily slzami.

„Běda, to vše pro slávu. Byl jsem proslulým královským kuchařem, ale přesto jsem bezmocný proti tomuto moru. Kdo může být před takovou katastrofou ochráněn?“

Kuchař si pomyslel: „Poněvadž stejně umřu, k čemu střádat zlato a stříbro? Bude lepší dát peníze a obilí lidem, aby měli co jíst a mohli se obléknout. Nikdo neví, jak dlouho bude morová nákaza trvat. Když už lidé mají na tento mor zemřít, ať se alespoň mohou po smrti setkat se svými předky s plným žaludkem.“

Účinek této jediné upřímné myšlenky byl velmi silný. Jak se kuchařova mysl naplnila dobrotivými myšlenkami, jeho strach z moru náhle zmizel. Okamžitě se cítil silnější a rozhodl se, že restauraci znovu otevře. Jeho služebníci vařili kaši a polévku pro chudé, zatímco on rozdával oblečení potřebným. Jiní měli za úkol pohřbívat mrtvoly, které zaplavily ulice.

Spousta dalších bohatých rodin, které to viděly, následovalo kuchařova příkladu a strach z epidemie se postupně zmenšoval. Opuštěné ulice začaly opět pulzovat a o měsíc později si kuchař povšiml, že se mu zlepšilo zdraví.

Poté se mu zdál sen. Na jeřábovi k němu přiletěl Taiosta a řekl mu: „Ušlechtilá ctnost je skvělým všelékem. Mezitímco jsi ostatním během nákazy pomáhal, byly v Nebi vyrobeny bylinky na přemožení této nemoci. Pojď a přijmi tyto zázračné pilulky.“

Když kuchař ve snu natáhl ruce, najednou se probudil a v rukou držel skutečnou škatulku s nebeskými bylinkami. Znovu a znovu se modlil ve směru, odkud přiletěl Taoista, a znovu a znovu vyjadřoval své poděkování a vděčnost.

Další den nechal připravit několik kotlů s vodou a nasypal byliny do každého z nich. Poté požádal lidi, aby tuto směs vypili. Kuchař osobně doručil bylinky také na královský dvůr v hlavním městě, čímž zastavil závažnou epidemii předtím, než se mohla dále rozšířit.

Laskavost kuchaře způsobila, že nemoc úplně vymizela. Když se císař dozvěděl o původu zázračných bylin, řádně se očistil a odebral se meditovat jako projev pokání. Později sepsal následující slova: „Nejlepším lékem je ctnost.“ Tato slova jsou uchována v čínské historii až podnes.

Tento příběh byl publikován se svolením autora knihy „Treasured Tales of China“, Vol. 2, dostupné na Amazonu, do angličtiny přeložila Dora Li.

Překlad původního článku newyorské redakce: HCHN