Komentář
Pandemie covidu-19 v USA končí hromadným očkováním. Stejně tak celonárodní karanténa. Nepokoje, rabování a žhářství, které začaly v létě 2020, konečně ustávají.
Rozhořčení kvůli volbám v roce 2020 odeznívá. „Trumpův syndrom“ se stal něčím abstraktním, když Donald Trump opustil svůj úřad a byl vyloučen ze sociálních médií.
Jinými slovy, Američané se pomalu vzpamatovávají po epidemii masové hysterie, která zachvátila národ v loňském roce.
Mnoho Američanů si však klade otázku, zda to, co loni způsobila Antifa, Black Lives Matter a krajní levice, přetrvá, až národ přestane zachvacovat šílenství z roku 2020.
Učitelé a akademici jsou pověstní zuřivým odporem vůči přebujelé administrativě. Za posledních 50 let se administrativa rozrostla a poměr počtu neučitelů k počtu učitelů prudce vzrostl – k velké nelibosti učitelských odborů.
V posledním roce se však vysoké školy zbláznily a začaly najímat tisíce pracovníků pro „rozmanitost, rovnost a inkluzi“. Jejich pracovní náplň může být vágní, ale rozhodně nepřispějí ke vzdělávání ve třídě. Místo toho budou kontrolovat projevy a skutky těch, kteří tak činí.
Jak dlouho budou převážně levicové učitelské odbory ještě podporovat takovéto obrovské přesměrovávání peněz do armád nových neučitelských administrativních pracovníků?
Před rokem 2020 požadovala levice při přijímání do zaměstnání a přijímání žáků „poměrné zastoupení“. A pokud menšiny a ženy nebyly na pracovišti zastoupeny podle svého procentuálního zastoupení v americké populaci, automaticky se předpokládaly předsudky a následně byla přijata nápravná opatření k přijímání zaměstnanců podle rasy a pohlaví.
„Afirmativní akce“ (pozitivní diskriminace) byla eufemismem pro tyto kvóty. Byla víceméně institucionalizována, protože poměrné zastoupení nebylo v multirasové společnosti zcela nelogické a stále existoval společný cíl řídit se pojetím integrace a asimilace Martina Luthera Kinga mladšího, aby se rasa stala vedlejší, nikoliv podstatnou součástí toho, kým Američané jsou.
Ne však nyní. Základy nové rasové „woke“ agendy jsou většinou protibělošské. Afroamerická starostka Chicaga Lori Lightfootová se nedávno rozhodla neposkytovat rozhovory bělošským reportérům. Výplaty dávek města Oakland, stejně jako dávky amerického ministerstva zemědělství, jsou koncipovány tak, aby nebyly rozdělovány bělochům.
Řada černošských intelektuálů si nyní otevřeně představuje americký život segregovaný od bělochů. Elie Mystal z The Nation si představuje svůj život „bez bělošství“. Damon Young, vedoucí redaktor časopisu The Root a příležitostný přispěvatel New York Times, tvrdí: „Bělošství je krize veřejného zdraví. Zkracuje délku života…“ A učitel angličtiny na Barnard College, Ben Philippe, nedávno napsal román, v němž si představuje masové zplynování a vyhození bělochů do povětří.
Organizace Black Lives Matter ani jiné skupiny hájící občanská práva takovouto nenávist nikdy neodsoudily. Až se země vrátí k životu po covidu-19, bude taková zášť ještě tolerována?
A když na to přijde, projde médiím, že nebudou informovat o útocích na Židy ve velkých městech, které provádí převážně pro-hamasovská nebo arabská americká mládež?
Před rokem 2020 byli Američané znaveni mediálními fraškami, jako byla démonizace mužského lakrosového týmu Dukeovy univerzity, lži o dětech z Covingtonské katolické střední školy a mystifikace Jussieho Smolletta o útoku bílých rasistů. Vrátí se Američané ke svému dřívějšímu skepticismu, když se stále více zdá, že je média a vláda většinou klamaly, když popíraly možnost, že covid-19 unikl z wuchanské laboratoře zabývající se inženýrstvím nebezpečných virů?
Budou lidé stále věřit, že „ozbrojení povstalci“ plánovali 6. ledna převrat? S odeznívající hysterií se dozvídáme, že žádné zbraně nikde nebyly. Nikdo nebyl obviněn z velezrady, spiknutí ani povstání. Ve vazbě nejsou žádné hlavy spiknutí.
Bude koncem roku mediálně lačný doktor Anthony Fauci stále národní ikonou, když si země konečně sečte jeho rozporuplná sdělení, která se neustále měnila a často byla vyloženě mylná?
Od března 2020 do jara 2021 prošla země masovou hysterií. Navzdory ideologickým aspiracím se kolektivní šílenství nelišilo od tulipánové mánie v Holandsku na počátku 17. století nebo paranoie z brouka šířícího epidemii v červnu v roce 1962.
Ale až Američané vystřízliví, budou institucionalizovat, nebo naopak odmítnou to šílenství, které zbylo z destruktivní davové paniky, jež během nejnevyzpytatelnějšího roku v americké historii zatáhla zemi na pokraj útesu?
Victor Davis Hanson je konzervativní komentátor, klasický filolog a vojenský historik. Je emeritním profesorem klasické filologie na Kalifornské státní univerzitě, vedoucím pracovníkem v oboru klasické filologie a vojenské historie na Stanfordově univerzitě, členem Hillsdale College a významným členem Center for American Greatness. Hanson napsal 16 knih, mimo jiné „Západní způsob války“, „Pole beze snů“ a „Argumenty pro Trumpa“.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí nutně odrážet názory The Epoch Times.
Překlad původního článku: JaS
