Odborníci a novináři po celé Evropě pozorují, jak Peking stále více rozšiřuje svůj vliv na Západě. Ať už je to v rámci takzvané Nové Hedvábné stezky, nebo příslibem „svobodné ekonomiky s příchutí dozoru“. Je obzvláště nebezpečné, když západní představitelé vlád napodobují příklad Číny.
V rozhovoru pro magazín Cicero popisuje švýcarský novinář Frank A. Meyer problém s Čínou několika slovy: směs komunismu a kapitalismu. Západ se stal závislým na Pekingu a to je podle něj „nebezpečné“.
Meyer potvrzuje úvahy o tom, že Čína převzala dřívější roli Sovětského svazu jako „systémového rivala Západu“. „Samozřejmě, že má úplně jinou povahu,“ říká Meyer, protože i když byl Sovětský svaz agresivním protivníkem, nedokázal ekonomicky držet krok a „nebyl silný“. Čína je naproti tomu „velmi agresivní národ, ofenzivně agresivní a zároveň ekonomicky silný“.
Vývoj je proto „nebezpečný“ právě kvůli tomu, že se Západ stal tolik ekonomicky závislým na Číně. „Zejména Německo se Číně skutečně odevzdalo,“ říká Meyer.
Ani ve Švýcarsku tomu není jinak, protože „kdekoli je možné vydělat peníze, Švýcarsko je u toho“. Lidská práva tak již neplatí; když se nad tím trochu zamyslíme, jsou to už jen poznámky pod čarou diplomacie, míní Meyer.
Evropská komise pracovala na investiční dohodě s Čínou sedm let a významně k tomu přispěla kancléřka Angela Merkelová. Dohoda mohla být podle Mayera „odmítnuta“ z různých důvodů.
Status „Velká síla“ je nevhodný
Švýcarský novinář odmítá otázku, zda by Západ měl „starověké a velké zemi udělit status velmoci“.
Mayer věří, že pohled na současnou Čínu jako na starověkou kulturu je zastaralý, protože „máme co do činění s něčím západním: komunismem“. Podle publicisty je to něco, co se vyvinulo ze západní ideologie, a bylo to „zvrácení západního osvícenského myšlení“. „A to nemá nic společného s Konfuciem,“ poukazuje Meyer na rozpor mezi tradiční čínskou kulturou a komunismem, který byl do Číny implantován ze Sovětského svazu.
„Čína je nejmodernější, zcela totalitní diktatura, protože občané jsou tam stále více a systematicky digitálně sledováni,“ přičemž jejich chování je odměňováno nebo trestáno podle měřítek komunistické strany. Meyer popisuje útlak Ujgurů v provincii Sin-ťiang jako „stalinistický“. Zahrnuje tábory a převýchovu, což „znáte z Gulagu“.
V konfliktu mezi Čínou a Tchaj-wanem vidí odborník „studenou válku, která už probíhá“ a „[americký prezident Joe] Biden je na cestě k tomu“, aby do studené války vstoupil.
Problém vidí Mayer v tom, že mnozí považují čínský systém za „skvělý“, ale jedná se o systém, kde „jsou lidé utlačováni, ale kapitalismus je v podstatě svobodný“.
Podle publicisty spolupracuje šéf maďarské vlády Viktor Orbán, s „Číňany velmi fatálním způsobem“ právě proto, že má tento systém „v hlavě“. Peking se pokouší rozdělit Evropskou unii, stejně jako „neoliberální americké síly“, které vidí současný systém v Číně jako model pro budoucnost.
Na jedné straně jsou lidé utlačováni, na druhé straně je ekonomika svobodná – „úžasné“, dodává ironicky Meyer. „Můžeme vydělat peníze a lidé dělají, co se jim říká.“ To je „čínský systém“ a proti němu existuje jen jedna „protiagrese“.
Dezinformace a infiltrace v Itálii
Jedním z příkladů toho, jak Evropa propaguje a napomáhá „čínskému systému“, je iniciativa čínského režimu nazvaná „Jeden pás, jedna stezka“ („Pás a stezka“). Peking s tímto megaprojektem pronikl i do Evropy a nabízí ekonomické podněty, které mnoho zemí nerado odmítne. Iniciativa je v evropských médiích prezentována jako obrovský infrastrukturní projekt.
Jedná se o obchodní cestu, zejména námořní obchodní cestu, která se buduje z Asie do Evropy a Afriky. Projektu se také říká „Nová Hedvábná stezka“ a má rovněž obohacovat příslušné trhy práce – nyní se jej určitými způsoby účastní 140 zemí, včetně 18 zemí Evropské unie. Itálie je jednou z nich.
Odborníci sledují projekt s rostoucím znepokojením. Italský vědec Massimo Introvigne průběžně analyzuje vztahy mezi Čínou a Itálií a vidí, že Peking využívá své vlivy v jižní Evropě, v rámci iniciativy „Pás a stezka“, zejména během pandemie wuchanského koronaviru.
Mezinárodní federace novinářů nedávno zveřejnila zprávu s názvem: „The COVID-19 Story: Unmasking China´s Global Strategy“ („Příběh covidu-19: Odhalení globální strategie Číny“).
Zpráva uvádí, že dohody o italském „Pásu a stezce“ obsahovaly „dopisy o záměru mezi China Media Group a řadou italských provozovatelů mediálního vysílání, včetně RAI a [soukromých] provozovatelů vysílání Mediaset“.
Italská státní zpravodajská agentura ANSA podepsala dohodu s čínskou státní tiskovou agenturou Sin-chua o zahájení „italské služby Sin-chua“. Dohodly se, že na ANSA se každý den objeví padesát zpráv od Sin-chua.
Sin-chua, řízená Komunistickou stranou Číny, přebírá plnou redakční odpovědnost za obsah, zatímco ANSA má sloužit pouze jako prodejní nástroj. Massimo Introvigne má podezření, že ANSA v konečném důsledku jednoduše přetiskuje zprávy, které jí dodává komunistická strana.
Vysílaly se také dokumenty z Číny. Část obsahu byla přizpůsobena přímo italskému publiku a nabízena zdarma. „Požádali nás, abychom dali novoročnímu projevu prezidenta Si Ťin-pchinga více prostoru. Dali nám je zdarma, přeloženy přímo do italštiny. A vysíláme to,“ citovala zpráva Federace novinářů jednoho z italských reportérů.
Zpráva pokračuje analýzou, která ukazuje, že Itálie byla jako jedna z prvních obětí vypuknutí epidemie wuchanského koronaviru v roce 2020 cílem agresivní čínské dezinformační kampaně. Na sociálních médiích kolovala videa, která údajně ukazovala Italy stojící na balkonech svých bytů a hromadně tleskající čínské covidové pomoci, zatímco v pozadí hraje čínská hymna. Záběry nebyly falešné, ale ve skutečnosti zachycují Italy, jak tleskají jejich vlastním zdravotníkům.
Italský parlamentní bezpečnostní výbor uvedl, že spolu s vypuknutím pandemie vypukla také „infodemie“, během níž falešné zprávy a pověsti kolovaly rychleji než skutečné informace o viru. Některé z nich byly nebezpečně nepřesné.
„Slyšeli jsme z Číny, že nemá smysl umývat si ruce,“ komentoval reportér. Čínské Global Times se pokusily obvinit Itálii coby zdroj nového koronaviru: „Pokusili se říci, že virus se ve skutečnosti objevil a rozšířil v Itálii. To byla velice závažná, falešná zpráva,“ dodal reportér.
Stručně řečeno, italští novináři zaznamenali, že po první vlně epidemie začala čínská komunistická strana v Itálii masivně inzerovat. To zahrnovalo nové přístupy čínských úředníků a vůbec poprvé čínská média nabízela bezplatný obsah ušitý na míru italskému trhu.
„Žádná z těchto nabídek nebyla nikdy přijata, ale zapůsobily na nás,“ citovala zpráva reportéra. „Stávalo se to často současně s tím, když vyšly další zprávy, které ukazovaly Čínu ve špatném světle, jak se vypořádala s epidemií.“ Bylo to prezentováno tak, že negativní pokrytí by mělo být „vyváženo“ pozitivními zprávami o Číně, uvádí zpráva Mezinárodní federace novinářů.
„Jak se pandemie začala šířit,“ uzavírají autoři zprávy, „Peking využil svou mediální infrastrukturu po celém světě k zasévání pozitivních příběhů o Číně do celostátních médií, ale také k mobilizaci novějších taktik, jako jsou dezinformace“.
Frank A. Meyer je publicista magazínu Cicero. Švýcarský novinář je také konzultantem mediální skupiny Ringier. V roce 2014 mu byla udělena cena za žurnalistiku v Curychu a v roce 2018 mu byl udělen Spolkový kříž za zásluhy Spolkové republiky Německo.
Massimo Introvigne je italský vědec v oblasti religionistiky. Je zakladatelem a výkonným ředitelem Centra pro studia nových náboženství (CESNUR), mezinárodní sítě vědců studujících nová náboženská hnutí. Introvigne je autorem asi 70 knih a více než 100 článků z oblasti sociologie náboženství.
Z původního článku německé redakce deníku The Epoch Times přeložila G. K.
