Analýza
NOVÉ DILLÍ – Čínský vůdce Si Ťin-pching při oslavách stého výročí založení Komunistické strany Číny (KS Číny) 1. července hovořil o „oživení čínského národa“ a „vzestupu Východu“. Podle indické analytičky budou mít tyto programy, které režim v Pekingu podle všeho neúnavně prosazuje, přímý dopad na Indii, s níž vede čínská Lidová osvobozenecká armáda (LOA) od loňského roku tvrdý spor.
Si v projevu, v němž nejméně 24krát zopakoval slovo „oživení“, prohlásil: „Veškerý boj, oběti a tvorba, díky nimž strana v uplynulých sto letech sjednotila a vedla čínský lid, byly spojeny jedním konečným tématem – dosažením velkého oživení čínského národa.“
Namrata Hasijaová, výzkumná pracovnice Centra pro analýzu a strategii Číny se sídlem v Dillí, řekla deníku The Epoch Times, že Indie by neměla zapomínat, že Si Ťin-pching v každém svém projevu, a zejména od 19. celostátního sjezdu KS Číny v roce 2017, zmiňuje „čínský sen, jehož součástí je oživení velkého čínského národa“.
Dodala, že tento program má přímé důsledky pro Indii, protože zahrnuje navrácení tzv. ztracených území, z nichž některá jsou dnes součástí indického státu.
Si ve svém projevu ke stému výročí založení strany zmínil: „Vítězství nové demokratické revoluce ukončilo historii Číny jako polokoloniální, polofeudální společnosti, stav naprosté nejednoty, který existoval ve staré Číně, a všechny nerovné smlouvy, které naší zemi vnutily cizí mocnosti, a všechna privilegia, která imperialistické mocnosti v Číně požívaly. To vytvořilo základní sociální podmínky pro uskutečnění oživení národa.“
Hasijaová k tomu uvedla, že čínské komunistické vedení a stranické kádry stále dokola opakují rétoriku o „nerovných smlouvách“ a nehodlají se jí vzdát.
„Důležitou součástí ,čínského snu‘ je … navrácení ztracených území v ,nerovných smlouvách‘, mezi něž patří Ladákh, Arunáčalpradéš, Jihočínské moře, Východočínské moře, ostrovy Diaoyu a Tchaj-wan,“ řekla.
Ladákh a Arunáčalpradéš jsou indická území, o nichž KS Číny tvrdí, že byla Číně odebrána na základě „nerovných smluv“ a kde Indie opakovaně zažila čínské vpády. V Ladákhu se po krvavém konfliktu u Galwanu v červnu 2020 vyostřila těžká vojenská situace, která si vyžádala oběti na obou stranách.
V indickém kontextu se „nerovné smlouvy“ vztahují k McMahonově linii, formálně stvrzené v rámci Šimlanské úmluvy z roku 1914 mezi Velkou Británií, která v té době vládla Indii, a Tibetem, který tehdy ještě nebyl anektován KS Číny.
Ačkoli návrh úmluvy byl iniciován třemi zeměmi, čínský režim ji nakonec odmítl přijmout a nepodepsal revidovanou úmluvu, která byla podepsána Velkou Británií a Tibetem. Poté, co Mao Ce-tung anektoval Tibet, režim zrušil mandát bývalé tibetské správy týkající se hranice s Indií, která se mezitím stala suverénní zemí.
Hasijaová uvedla, že indičtí politici by měli mít na paměti, že Si nehodlá ustoupit od prosazování čínského vlastnictví indického území.
„Za tímto účelem hluboce vštěpuje kádrům i obyčejným lidem, že musí nadále používat tři kouzelné zbraně, které KS Číny má. A jaké to jsou? Jednotná fronta, ozbrojený boj a budování strany,“ uvedla.
Hasijaová dále poukázala na pasáž v Siově projevu, v němž zmiňuje: „Nikdy nedovolíme žádné cizí síle, aby nás šikanovala, utlačovala nebo si nás podmanila. Každý, kdo by se o to pokusil, se ocitne na kolizní dráze s velkou ocelovou zdí, kterou ukovalo více než 1,4 miliardy Číňanů.“
Si „se zmínil o tom, že by měli být [Číňané] připraveni na válku s každým, kdo ,šikanuje‘ Čínu, a že dny šikanování Číny jsou pryč,“ uvedla Hasijaová.
„Znovu opakuje ten stejný narativ. … A to je to, o čem Si Ťin-pching a jeho strana lidi přesvědčili, totiž že [nastal] čas. Východ je na vzestupu a Západ upadá. A mluví-li o vzestupu Východu, nemluví o žádné jiné zemi než o Číně.“
Od loňského incidentu v Galwanu proběhlo jedenáct setkání Indie a Číny na úrovni velitelů, na nichž obě strany hovořily o vojenském stažení z hranice. K tomu však podle analytičky stále nedochází.
„Pokud jde o otázku hranic, Čína tam masivně staví. Zejména na indicko-čínské hranici, tam se masivně buduje,“ řekla Hasijaová a citovala zprávu, podle níž bylo poblíž Rúdóku nalezeno nejméně 448 kusů vojenské techniky, včetně tanků a obrněných transportérů.
Zhoršování vztahů mezi Indií a Čínou začalo podle Hasijaové mnohem dříve než incident v Galwanu. Podle ní k tomu začalo docházet, když čínský režim zahájil projekt čínsko-pákistánského hospodářského koridoru, což je stěžejní projekt iniciativy Pásmo a cesta (Nové hedvábné cesty), který prochází Gilgit-Baltistánem, sporným územím mezi Indií a Pákistánem.
„Když si přečtete čínskojazyčná média během krize v Doklamu, nenechala kámen na kameni, aby Indii ponížila, psala o ní špatně. Útočila na premiéra Naréndru Módího, Adžita Dovala [současného indického poradce pro národní bezpečnost], Sušmu Svárádžovou [tehdejší indickou ministryni zahraničních věcí] – na všechny,“ okomentovala situaci Hasijaová.
„Doklam“ odkazuje na vojenský střet mezi indickou a čínskou Lidovou osvobozeneckou armádou v červnu 2017 kvůli stavbě silnice, kterou Číňané budovali v Doklamu, což je trojmezí mezi Indií, Bhútánem a Čínou v centrální části Himálaje.
„Z krize v Doklamu vyplývají dvě důležité věci – za prvé, Číňané řekli, že si odvezou zpět uznání ze Sikkimu. Druhou bylo, že obnoví povstalecké hnutí na severovýchodě Indie [který hraničí s Čínou],“ uvedla Hasijaová.
Sikkim je severovýchodní indický stát, který sousedí s Tibetem, Bhútánem a Nepálem. K Indické unii se připojil v roce 1975, tedy dlouho po získání indické nezávislosti na Britech v roce 1947.
Plány KS Číny v Tibetu
Mezi akční body v rámci plánu na „oživení čínského národa“ podle představ KS Číny patří také infrastrukturní projekty v Tibetu, které znamenají masivní nasazení armády v regionu, uvedla Hasijaová. To má přímý dopad na bezpečnost Indie, protože Indie sdílí s Čínou dlouhou hranici podél Tibetské náhorní plošiny.
„Jakýkoli projekt v Tibetu, jak všichni víme, potřebuje souhlas LOA a je ve prospěch LOA,“ řekla.
„Nyní všechny tyto rozsáhlé infrastrukturní projekty a akce umožní LOA rychlou přepravu vojáků, vojenského nákladu a techniky do Tibetu.“
V rámci plánu se čínský režim snaží vybudovat přehrady na přeshraničních řekách, které pramení v Tibetu a tečou do Indie, a to bude mít „nepříznivý dopad“ na obyvatelstvo v oblastech položených níže po proudu v Indii, uvedla Hasijaová. Dodala také, že režim buduje masivní přehradu na řece Brahmaputra neboli Yarlung Tsangpo v Tibetu a nejméně 17 dalších přehrad na jejím dolním toku.
Odhaduje se, že to ovlivní nejméně jednu miliardu lidí v zemích na dolním toku řeky, kteří jsou závislí na řece a přítocích, které ji napájejí.
„Obrovský příliv lidí a rozsáhlá stavební činnost v Tibetu, včetně výstavby pohraničních letišť a 200 pohraničních obranných vesnic, bude mít jistě za následek oteplení. To následně urychlí ústup ledovců a drasticky sníží průtok vody v řekách napájených ledovci, které zavlažují Indoganžskou nížinu, kde žije většina indické populace,“ vysvětlila Hasijaová.
Historický neklid
Hasijaová dále zmínila, že Indie a Čína měly vždy neklidné vztahy, a na rozdíl od přesvědčení, že období před rokem 1950 bylo mezi oběma zeměmi obdobím „líbánek“, její výzkum ukazuje, že tomu tak nikdy nebylo.
„Když Indie získala nezávislost, naším hlavním problémem byl vždy Kašmír a Pákistán. Indie byla také první nekomunistickou zemí, která uznala ČLR [Čínskou lidovou republiku]. V našem parlamentu se tehdy samozřejmě ozývaly hlasy, že bychom měli počkat,“ řekla Hasijaová.
„Podle mé analýzy je Kašmír faktorem, který významně přispěl k Nehrúově [první indický premiér] politice vůči Číně,“ řekla a dodala, že indická vláda si mohla myslet, že pokud uzná ČLR, čínské vedení v otázce Kašmíru podpoří právě Indii.
„Existuje jeden dopis z 20. září 1952, který Nehrú napsal Mohanovi Singhovi Mehtovi. V tomto dopise píše, že Indii ohrožuje pouze Pákistán a Číny se ani v nejmenším neobává. A bylo mu řečeno, že Čína bude v příštích letech hlavní oporou indického postoje ke Kašmíru.“ Mehta byl v té době indickým velvyslancem v Pákistánu.
Podle Hasijaové Indie z tohoto důvodu po anexi Tibetu prováděla vůči čínskému režimu politiku ústupků.
„A pak čínské nároky na Formosu – Tchaj-wan, Indie samozřejmě v té době vždy tvrdila, že je to prodloužení čínské občanské války a že nám nevadí, když je Formosa součástí Číny,“ dodala Hasijaová.
Čínský režim podle Hasijaové nikdy Indii nepodporoval. Domnívá se, že indické vedení nebylo schopno pochopit čínské komunistické vedení, a uvedla, že je načase, aby Indie investovala do výzkumu, který by umožnil pochopit myšlení KS Číny.
„Do výzkumu Číny jsme téměř neinvestovali, nemáme dostatek vědeckých poznatků, abychom mohli Číňanům porozumět a poznat je,“ řekla. Indie by podle ní mohla také budovat nová partnerství a strategická spojenectví, aby čelila čínskému programu „velkého oživení“.
Přeloženo z původního článku newyorské redakce Epoch Times. (jas)
