Blog – Martin Prokš

Pár postřehů ohledně poctivosti voleb z účasti v okrskové komisi cca před omi lety.

Před tuším osmi lety jsem se ve městě, kde žiju, přihlásil do okrskové volební komise. Neboli přihlásil jsem se k tomu, že budu sedět ve volební místnosti a pomáhat s průběhem voleb a budu kontrolovat, jak to probíhá. Zkušenost to byla nudná, ale kladná. Mou motivací bylo hlavně si odzkoušet, jak poctivé jsou volby v ČR, a mohu dosvědčit, že (prozatím) asi lze zhruba výsledkům voleb věřit.

Přihlásil jsem se skrze marginální politickou stranu “Svobodní – strana svobodných občanů”. Jsem (nebo byl jsem) jejich oficiálním příznivcem. Překvapilo mě, že to bylo placené. Na jednu stranu mile (jasně, hodí se každá koruna, byť žádné terno to nebylo), na druhou stranu, když si uvědomím, kolik lidí takto je zaplaceno, tak ty volby fakt nejsou levná záležitost. Ale to je to nejméně podstatné.

Jak to probíhalo

Podstatné je, že ve finále jsem seděl ve volební místnosti a viděl jsem, jak to probíhá:

  • Na každých oprávněných 600–1 200 voličů (lidí bydlících v daném okrsku) je jedna volební místnost. Takže zvladatelné množství spočítat a zkontrolovat v pár lidech, i kdyby všichni oprávnění voliči přišli.
    Viděl a kontroloval jsem, jak se kontrolovaly občanské průkazy a odškrtávala účast daného člověka – prakticky nemožné volit vícekrát.
  • Viděl jsem a kontroloval jsem, jak se odškrtávalo vydávání volebních obálek. Po skončení voleb se porovnával počet odevzdaných obálek v urně s počtem, co jsme vydali. Pokud by bylo obálek v urně více než vydaných, byl by to jasný signál podvodu. V našem případě se to nestalo. Naopak obálek bylo o pár méně, pár lidí, i když přišlo k volbám a obálky si vzalo, tak je pak nehodili do urny, ale do pytle na odpad – nepoužité lístky.
  • Viděl jsem a kontroloval jsem zapečetění urny. Pečeť se kontrolovala několikrát, po pauze na oběd, ráno druhý den a před otevřením.
  • Po skončení voleb (uzavření volební místnosti) jsme zkontrolovali pečeť urny. A že jsme sklidili vše ze stolů a nepoužité obálky a lístky dali do pytlů a ty jsme označili, aby se nám nepřimotaly do sčítání.
  • Pak jsme vysypali lístky a roztřídili je na hromady podle politických stran. Pak jsme si každý vzal několik hromádek a spočetli jsme počty v každé hromádce. A spočetli jsme preferenční hlasy v dané hromádce (to byla ta nejpomalejší pakárna, kde bylo potřeba být nejvíce pečlivý).
  • Potud vše probíhalo dle mého očekávání a bez vad – podle mě. Ale dále to trošičku zaskřípalo. Vedoucí volební komise je motivovaná, co nejrychleji výsledky nahrát do systému, má za brzké spočtení nějakou (byť malou) prémii, takže nechtěla sama od sebe kontrolní přepočet. Ale k jejímu dobru nutno dodat, že když jsem to navrhl, tak byť se netvářila nadšeně, tak souhlasila.
  • Prohodili jsme si hromádky a zkontrolovali jsme, že jsou jednak hromádky správně, a druhak, že sedí počty a preferenční hlasy. Při této kontrole jsme našli v cca jedné třetině hromádek chyby. Největší chyba v největší hromádce byla do 5ti hlasů. Vzhledem k tomu, že účast jsme měli cca 300 lidí a celkem jsme našli 12 chybných hlasů ze všech hromádek, tak chybovost prvního součtu jsme měli cca 4 %. Tam, kde nám neseděly součty, jsme to tedy spočetli ještě jednou, pečlivě dva znovu, abychom dostali jisté a stejné číslo. Ano, byla to pakárna, co nás zdržela o 1/2 hodiny. Ale pak jsme si byli jisti výsledky, že jsme chyby našli a odhalili.
  • Potvrdili jsme protokoly, že vše je v pořádku, že s výsledky souhlasíme.
  • Výsledky, co nám vyšly, jsem si opsal a po návratu domů jsem si rozklikl naši volební místnost na webu (volby.cz) a koukl jsem se, že výsledky za nás sedí.
  • Dále celkové výsledky za kraje a republiku jsou součty a zkontrolovatelné přepočty z jednotlivých dílčích volebních místností. To už jsem ale nekontroloval, to vím, že tím se baví zase jiní šťouralové (nic proti nim, naopak díky za tu práci), a že kdyby něco nesedělo, tak by spustili řev.

Závěrem

Takže závěr, co jsem si z toho udělal. Ano, volby v ČR svým průběhem jsou poctivé. Ale je tam jedno veliké ale. A tím je samotná okrsková volební komise, ta je klíčová. Když se v dané volební komisi neobjeví nikdo, kdo má zájem na kontrole voleb, je volební komise sestavena z dobrovolníků – brigádníků, studentů a důchodců. Ti tam jsou jen pro ty peníze a aby neseděli doma, a kašlou na přesnost. Pak si dokážu představit, že si někdy usnadní práci tím, že hlasy malých stran buď zahodí, nebo přilepí k větší straně. Méně hromádek, rychleji to odsejpá. A vedoucí komise je finančně motivovaná, aby sečtení bylo rychlé, výsledkem čehož je motivace tyto chyby a nešvary přehlížet. A to je realita možná poloviny volebních komisí.

Ale i tak, chybou asi budou opravdu jen nízké jednotky procent, tak jak jsem to zaznamenal já v naší komisi. Na celkové výsledky voleb to asi nemá významný vliv, byť právě pro ty malé strany pohybující se mezi 2–6 % to může určitý dopad mít.

Takže moje zkušenost: celkově volby v ČR jsou velmi slušně poctivé, alespoň tak, jak jsou nastaveny od 1990 do 2021. Okrsky se zvládnutelným počtem oprávněných voličů. Volební komise ze zástupců politických stran i nestraníků. Volební seznamy na základě bydliště. Zaznamenávání volebních průkazů. Trvání na osobní volbě, korespondenční hlasy jen v odůvodněných případech a v rozsahu promile z celkového počtu voličů. Kontrola obálek a kontrola lístků. Na internetu dohledatelné jednotlivé okrsky a jejich výsledky a pyramidové součty. A pak to už opravdu závisí jen na poctivosti a pečlivosti jednotlivých okrskových komisí.

Dovětek k aktuálním tendencím roku 2021: Nenechme si vnutit americký volební systém, který podvodům vysloveně nahrává a vybízí k nim. Trvejme na jasném NE korespondenčním hlasům – snad vyjma předem nahlášeným voličům ze zahraničí, čili promile, které neovlivní prakticky nic, i kdyby tam k nějakému dílčímu podvodu došlo. Nenechme si vnutit elektronické zpracování volebních lístků či přímo elektronické hlasování, kde když dojde k elektronické manipulaci již v samotném zaevidování hlasu, není to z principu jak zkontrolovat, a manipulace voleb je pak dokonalá.

Názory a postoje vyjádřené v článku nemusejí nutně souhlasit s postoji a názory deníku The Epoch Times.


Autor článku vystudoval ČVUT Fakultu Strojního Inženýrství, katedru Letecké techniky (magisterské studium, titul Ing.). Specializoval se na aerodynamiku a mechaniku letu. Ve volném čase bloguje.