Epiktétos byl řecký stoický filosof, který velkou část svého života strávil v Římě. Odtud musel odejít do exilu do Nikopole v severozápadním Řecku, kde kolem roku 135 n. l. zemřel.
Zachované spisy zachycují spíše diskuse Epiktéta s jeho žáky po přednáškách, zaměřené téměř úplně na etiku, na vedení dobrého života podle stoických představ.
Kdo chce dosáhnout šťastného života, musí se dle Epiktéta cvičit ve třech oblastech: po čem touží a co se mu protiví. Kdy jednat a nejednat a vůbec ve správném chování. Osvobodit se od klamu a unáhlených soudů.
Epiktétos přirovnává svou školu k nemocnici, kam se lidé přicházejí léčit ze svých neduhů. Hledají štěstí, ale marně, protože na nesprávném místě: nevědí, že jen vlastní ctnost (zdatnost) je dobrá a jen neřest že je špatná. Právě tyto věci jsou podle mudrce zcela v našich rukou, „na nás“.
Všechno ostatní – bohatství, zdraví, pocty – jsou vnější věci, které nemáme v rukou, a z hlediska šťastného života jsou nerozlišené, lhostejné (adiaforon).
Epiktétův návod ke štěstí
Kdo chce dosáhnout šťastného života, musí se dle Epiktéta cvičit ve třech oblastech. První se týká toho, po čem toužíme a co se nám protiví. Druhá se týká impulsů jednat a nejednat a vůbec správného chování. Ve třetí jde o to, osvobodit se od klamu a unáhlených soudů. Všechny tři máme ve svých rukou.
Nemám být necitelný jako socha, nýbrž hledět si svých přirozených a získaných vztahů jako člověk, který ctí bohy, jako syn, jako bratr, jako otec, jako občan.
„Ale můj otec je zlý.“ – „Máš snad nějaký přirozený nárok na dobrého otce?“ „Ne, jen na otce.“
Veď mne, ó Die, i ty, Osude, kamkoli chcete. Poddám se ochotně a bez váhání, ale i kdybych nechtěl, já bídný, stejně půjdu.
Když jsi tedy všechno, i sebe sama, dostal od jiného (tj. Boha), můžeš si snad stěžovat na dárce a žehrat, když si něco vezme zpět?
Této odevzdanosti bohům a osudu říká Epiktétos „žít v souladu s přirozeností“.
Vzdělání znamená naučit se chtít, aby se všechny věci děly tak, jak se dějí. A jak se věci dějí? Jak On to ustanovil, jako léto a zimu, hojnost a nouzi. (…) A svobodný je ten, komu se všechny věci dějí podle jeho vůle a komu žádný člověk nemůže překážet.
Život je to, na čem záleží, a co se děje teď. Epiktétos jej přirovnává jednou k divadelní hře, jednou k zápasu, jednou k vojenské službě.
Pamatuj, že jsi hercem ve hře, která je podle přání jejího autora – dlouhá nebo krátká. Ty máš dobře hrát úlohu, která je ti přidělena, ale vybírat ji patří jemu.
Citáty
„Nechtěj, co není, a chtěj, co je, a budeš spokojen.“
„Nepřemožitelný můžeš býti, nepustíš-li se v žádný zápas, v němž zvítěziti není v tvé moci.“
„Nikdy o ničem neříkej ztratil jsem, nýbrž vrátil jsem.“
„Někdo hodně pije. Neříkej, že špatně činí, nýbrž jen, že hodně pije. Někdo se časně koupá. Neříkej, že špatně činí, nýbrž jen, že se časně koupá.“
„Nežádej, aby se věci děly, jak chceš, ale chtěj, aby se věci děly tak, jak se dějí, a bude ti v životě dobře.“
„Každý člověk zaplatí za své zločiny. Ten, kdo má tohle na paměti, se na nikoho nebude zlobit, nikoho nebude nenávidět, nikoho nebude obviňovat, osočovat ani urážet.“
