Helena Wessmanová, rektorka švédské Královské hudební akademie ve Stockholmu, nám bude na následujících řádcích vyprávět o svém dospívání na ostrově Gotland a setkáních s hudbou. Prozradí nám některé osobní myšlenky o smyslu života, významu hudby a překážkách, které se jí daří díky hudbě překonávat.
S paní Helenou jsme se setkali v Královské hudební akademii. Budova má krásné otevřené foyer, kam proudí světlo a kde se setkávají studenti akademie. Podél stěn se táhnou jemně zaoblené balkony, jejichž tvar připomíná houslové klíče, zvukové vlny a noty. Akademie vznikla v roce 1771 a je považována za druhou nejstarší hudební školu na světě.
Helena Wessmanová nastoupila na pozici rektorky v roce 2019. V minulosti působila jako ředitelka a umělecká vedoucí Göteborského symfonického orchestru a ředitelka Berwaldových sálů se Symfonickým orchestrem Švédského rozhlasu a rozhlasovým sborem ve Stockholmu.
„O smyslu života jsem začala přemýšlet už v raném věku. Moje filozofie je, že lidstvo se vyvíjí prostřednictvím rozšiřování znalostí v různých oblastech. Je to ovlivněno úrovní naší civilizace, tedy tím, jak moc se o sebe navzájem staráme nebo jak moc jsme barbarští. Cítím úctu k životu, přírodě a lidem a myslím, že mým životním posláním je posunout poznání o kousek dál a přispět tak k rozvoji lidstva, i když jen ve velmi malém měřítku,“ říká dnes již 58letá Helena Elisabet Wessmanová.
Její dětství na Gotlandu se odehrávalo ve znamení hudby a zpěvu. Otec pracoval jako kostelní hudebník a sbormistr, matka zpívala v otcových sborech a vedla rodinné hudební vydavatelství.
Helena začala hrát na trombón již v mládí a po nějaké době se začala rýsovat i její kariérní dráha. Neviděla jinou volbu než se věnovat hudbě, a tak se přihlásila na Royal College of Music, kam byla nakonec přijata. Hudbě se věnovala i po ukončení studií, ale ve 30 letech začala cítit, že potřebuje změnu a touha hrát se v ní znovu probudila až po dlouhé době.
„Moje hudební tvorba byla téměř na 20 let přerušena, ale znovu jsem se k ní vrátila díky práci v Göteborském symfonickém orchestru. Začala jsem znovu hrát a rozhodla jsem se pro akordeon, na který se stále učím.“
Začala vytvářet koncept koncertů o kulturním dědictví Gotlandu doprovázených mluveným slovem. Využívá k tomu díla spisovatelky Anny Kajsy Hallgardové, čte zkrácené romány a mezi tím studuje a hraje gotlandskou lidovou hudbu.
„Je úžasné, kolik toho hudba může znamenat a jaké hranice dokáže překonat. Moje matka prodělala mrtvici a ke konci života byla zcela dementní. Když jsem už byla unavená a nemohla jsem s ní udržovat konverzaci, hrála jsem na harmoniku a navázala s ní kontakt tímto způsobem. Dnes si hraji každé ráno a hudba je pro mě jako balzám na duši.“
Klasická hudba má podle Heleny Wessmanové obrovské publikum a každý týden navštíví koncerty vážné hudby tisíce lidí. Hudba má velký význam i pro ty, kdo se jí věnují – profesionály i mnohé amatéry. Nebezpečí však spatřuje rektorka v tom, že mezi mladými lidmi klesá zájem o výuku hry na hudební nástroje.
„Naučit se hrát na hudební nástroj je mnohem obtížnější úkol než tvořit hudbu na počítači. Nevím, proč se dnes mladí lidé zdráhají učit se na nějaký nástroj. Možná je to druh netrpělivosti založený na očekávání, že všechno vždycky funguje snadno. Ovládnutí nástroje a přijetí na konzervatoř však vyžaduje metodické studium hudby po dobu deseti let. K úspěchu je třeba trpělivosti a vytrvalosti.“
Helena Wessmanová je zastánkyní toho, aby se všechny děti učily hrát na hudební nástroj a rozvíjely tak svou vytrvalost a disciplínu. Hudebním vzděláváním dětí a možností naučit se hrát na hudební nástroj bez ohledu na hudební žánr jim připravíte půdu pro pozdější náročné výzvy, říká. Hudební tvorba může být podnětem k zamyšlení a příležitostí k poznání drobných odstínů života. Představuje také kulturní hodnotu, která je ve společnosti vysoce ceněna.
„Vzdělání pro mě znamená získat tolik perspektiv, že si uvědomuji, jak je život složitý, a jsem tak schopna se s ním vypořádat. Čím více se toho dozvídám, tím více mám možností, jak jednat. Dočetla jsem se, že kognitivní flexibilita se mimo jiné procvičuje prostřednictvím hudby. Kognitivní flexibilita znamená schopnost řešit různé situace. Jde o schopnost přizpůsobit se, ale také o schopnost vžít se do situace a jednat. Vzdělávání může také zvýšit zvědavost a zájem o jiné lidi a souvislosti.“
Helena Wessmanová poukazuje na to, že hudba, literatura, architektura a umění jsou znalosti, které se předávají z člověka na člověka po tisíce let. Míní také, že je důležité pamatovat si svou historii, protože vše je vzájemně propojeno.
„Je působivé přemýšlet nad tím a zažít to, že hudba napsaná před stovkami let je pro nás stále aktuální. Je to stopa lidského života. Pomocí umění si můžete připomenout všechny, kteří žili v minulosti.
Fascinují mě všichni ti, kteří přišli přede mnou, i ti, kteří přijdou po mně. Věřím ve vyšší moc, a hudba sama je vyšší mocí. Může nás posílit a otevřít nám oči pro přírodu i pro sebe navzájem velmi zajímavým způsobem. V hudbě si procvičujete schopnost naslouchat a reagovat na to, co dělá někdo jiný. Je obohacující sblížit se s ostatními lidmi tak, jako když společně tvoříte hudbu.
Během koncertu jsou hudebníci v neustálé interakci s publikem. Při zvláštních příležitostech může dojít ke kouzlu a celé publikum může synchronizovat svůj dech. Hudba má neuvěřitelnou sílu a může se stát, že se při jejím poslechu nebo tvorbě na chvíli cítíte, jako byste byli někde jinde. Když jsem ještě pracovala jako hudebník, pomáhal nám při prezentaci na jevišti herec. Řekl: ´ Musíš jít na jeviště a nechat se vidět, aby diváci viděli tvýma očima´.“
Studenti Královské hudební školy a pozvaní hosté pořádají v průběhu roku řadu koncertů a vystoupení. Na webových stránkách školy lze nalézt širokou nabídku akcí.
„Uměleckým vyjádřením a řemeslnou zručností chtějí lidé vytvořit něco krásného. Na Gotlandu je několik domů stojících na křižovatce, které dělají tesařům velkou radost. Byly postaveny před více než 100 lety, kdy Švédsko bylo neuvěřitelně chudou zemí a lidé pracovali velmi tvrdě a mnoho hodin denně, aby měli co jíst. A přesto vytvořili tolik krásy. Není to úžasné? Tak silná je touha po kráse.“
Z původního článku německé redakce deníku The Epoch Times přeložila G. K.
Koncert vokálního a smyčcového souboru Královské hudební akademie
