Když byl vloni na podzim objeven v lese stříbrný náramek, završil se tím epický příběh z druhé světové války, který trval víc jak sedm desetiletí.

Jeden americký voják ztratil před 76 lety v lese v tehdejším Československu stříbrný náramek, který měl pro něj sentimentální hodnotu. Dlouhá léta ležely tento cenný předmět a další upomínky pohřbeny v zemi.

Pak v říjnu 2021 navštívil opuštěný válečný tábor nedaleko svého rodného města Mariánské Lázně nadšenec do detektorů kovů Petr Pravoslav Švihovec z České republiky.

Kruté boje v Evropě a ztráta mnoha přátel vedly až k tomu, že onen voják střežil zajatecký tábor, kde bylo drženo 3 500 Němců. Právě zde mu byl ukraden batoh s pistolí, zmíněným stříbrným náramkem a dalším válečným oblečením.

Nakonec americké jednotky předaly tábor komunistickým spojencům z Rudé armády a v roce 1946 se tento konkrétní voják, původem z Nového Mexika, vrátil domů a oženil se se svou láskou. Narodily se jim tři děti a on na svůj ztracený majetek téměř zapomněl.

Uplynula desetiletí, než relikvie našel Petr Švihovec. S kamarádem se do těchto lesů vydal i navzdory skepsi, že tam najde něco zajímavého. Oblast přeci byla důkladně prohledána a zbavena válečných relikvií – tedy alespoň si to mysleli.

„Chtěl jsem si to opravdu užít. Netušil jsem, že ten den najdu příběh, který mi doslova změní život,“ řekl deníku Epoch Times 47letý televizní redaktor Petr o začátku své epické výpravy.

„Vydal jsem se do bývalého zajateckého tábora u Mariánských Lázní zkusit štěstí s detektorem kovů. Bylo to ten rok už potřetí.“

Netrvalo dlouho a při jejich lovu se Petrovi ozval detektor kovů. Začal kopat a odhalil límcovou sponu s písmeny U.S., potrhanou služební stužku s bronzovou hvězdou a pětifrankovou švýcarskou minci z roku 1938.

„Pochopil jsem, že jsem objevil věci po americkém vojákovi z války,“ sdílí Petr.

Když armádní artefakty vyndal, zkusil detektor kovů znovu, avšak signál přetrvával. Pak z hlíny vytáhl i stříbrný náramek.

„Všiml jsem si nápisů na náramku, podpisu vojáka a jméno jeho přítelkyně: Lydie,“ řekl Petr ohromeně. „Sedl jsem si ke stromu a dlouho náramek studoval. Srdce se mi rozbušilo.“

Dodal: „Cítil jsem zvláštní touhu zjistit, komu [náramek] patří. Napadlo mě, že ten voják měl nějaké potomky. A že bych jim měl náramek vrátit. Jenže jak?

Doma, poté co stříbrný šperk umyl a neúspěšně se snažil rozluštit nápis, se obrátil na Facebook. Skupina hledačů pokladů mu celý den pomáhala nápis rozluštit pomocí různých fotografických filtrů, lup a dalších pomůcek.

„Vyzkoušeli jsme asi 30 příjmení,“ říká Petr. „A pak mě napadlo zkusit příjmení Esquibel. Ukázalo se však, že je docela běžné.“

Spojením nadepsaných jmen a vygooglováním „Lydia Esquibel“ našli shodu: žena narozená v roce 1926, která zemřela v roce 2019 a přežil ji manžel Joe Esquibel. Ohromený Petr to sdílel na Facebooku a brzy se mu ozval historik Daniel Malý z nedaleké Plzně.

Malý předložil vojenský dokument týkající se jednoho bývalého vojáka Joea Ernesta Esquibela s jeho podpisem. „Byl stejný jako na tom náramku!“ vykřikl Petr.

Doufal jen, že Joe ještě žije.

Petr se nevzdával naděje ani poté, co ho Pentagon a americké velvyslanectví v Praze odrazovaly, ale znovu požádal o pomoc na Facebooku. Výzvy se ujala řada lidí na síti – včetně členky facebookové skupiny pro Čechy žijící a pracující v USA Aleny Bušovské, která žila v Grand Junction v Coloradu.

„Tam měl žít Joe!“ uvedl nadšeně detektorář. Napsala mu, že se pokusí o setkání s Esquibelovými – i navzdory své chatrné angličtině.

„Myslím, že si tento příspěvek prohlížely stovky lidí,“ zmínila Alena pro CPR News. „Musela jsem vylézt ze své ulity a zkusit to, i když [moje angličtina] není dokonalá.“

A přesně to i udělala. Setkala se s Joeovou dcerou, která jí potvrdila, že Joe je stále naživu!

Alena se dokonce setkala s Joem a ukázala mu fotografie náramku, na který se mu vrátily vzpomínky. „Když jsem dostal fotografii válečného veterána, který drží můj vytištěný dopis, vyhrkly mi slzy,“ vzpomíná Petr a dodává: „Nemohl jsem popadnout dech. Byl jsem tak šťastný.“

Dlouhá cesta, která trvala 76 let, však ještě neskončila, protože nálezce náramku ho měl vrátit jeho právoplatnému majiteli.

Americké velvyslanectví mu pomohlo spojit se s námořní pěchotou, která byla nálezem „nadšená“, uvedl Petr. Na ambasádě vrátil veteránovi ztracené věci, podělil se s vděčnými mariňáky o svůj vlastní příběh, potřásl si s nimi rukou a přijal jejich poděkování.

Nakonec byl náramek odeslán domů diplomatickou poštou.

„Upřímně si myslím, že to zařídila máma,“ sdílí Joeova dcera Jolene Esquibel-Archuleta. „Naše víra je velmi silná. Je to jako ze snu.“

(S laskavým svolením Aleny Bušovské prostřednictvím Petra Pravoslava Švihovce)

Videozáznam, na kterém je náramek opět na Joeově zápěstí, se dostal k Petrovi, který přiznává, že ho tento příběh stále udivuje: „Jsem rád, že se to stalo právě mně. Je to jako krásný film. Ale opravdu se to stalo,“ svěřuje se detektorář.

Joe, který podle deníku The Daily Sentinel kdysi sloužil u 318. pěšího pluku pod legendárním generálem Georgem Pattonem, vyjádřil vděčnost a Petrovi vzkázal: „Mockrát ti děkuju.“

„Krásný film“ však ještě nekončí. Petr doufá, že se s Joem brzy setká, potřese mu rukou a obejme ho. „Chci, aby mi vyprávěl o Lydii, o válce a o svém životě,“ svěřil se.

Pokud vše půjde dobře, stane se tak někdy letos, dodává.

Přeloženo z původního článku newyorské edice deníku The Epoch Times.