Dvojnásobný bronzový olympijský medailista a současný trenér lotyšského mužského sáňkařského týmu Martins Rubenis využil příležitosti, aby v rozhovoru pro lotyšská média vyjádřil své opovržení nad čínským režimem, který hostí olympijské zimní hry v roce 2022.
Zatímco po jeho pravici stáli čínští vojáci, Rubenis v rozhovoru pro lotyšský veřejnoprávní rozhlas a lotyšskou televizi označil olympijské hry v Pekingu za „politické divadlo“. „Je to obrovská show a mě jako olympionika při jeho sledování bolí srdce,“ vyjádřil se Rubenis.
Vyprávěl, že když jeho tým přiletěl a vystoupil z letadla, čekali na ně „lidé oblečení v bílých ochranných oblecích“, kterým možná řekli, že mezinárodní sportovci „přivážejí další mor“.
„Jasně, když jsme procházeli, vlály tam květiny a vlajky komunistické strany a předvedli nám takové obrovské politické divadlo na téma: ,podívejte, jak je tady všechno dobré‘.“
Sportovec, z něhož se stal trenér, se zúčastnil celkem pěti zimních olympijských her. Na zimních olympijských hrách v Turíně v roce 2006 získal olympijský bronz jak v soutěži sáňkařů jednotlivců – což byla první lotyšská medaile ze zimních olympijských her jako suverénního státu po rozpadu Sovětského svazu – tak i ve štafetě sáňkařů na zimních olympijských hrách v Soči v roce 2014, přičemž lotyšská pošta toto vítězství uctila vydáním pamětní známky s Rubenisem a jeho kolegy z týmu.
Po zimních olympijských hrách v roce 2014 ukončil sportovní kariéru, ujal se role trenéra týmu a stal se také členem Lotyšského olympijského výboru. V souvislosti s olympijskými hrami v Pekingu v roce 2022 byl však podle svých slov na vážkách, zda se jich zúčastnit, či nikoli.
„Na tyhle olympijské hry jsem přijel s velmi smíšenými pocity. Do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli se sem vůbec dostanu,“ řekl Rubenis médiím.
Jako hlasitý a aktivní zastánce lidských práv v Číně stál Rubenis kdysi jako oficiální velvyslanec štafety s pochodní Global Human Rights Relay před olympijskými hrami v Pekingu v roce 2008. Štafeta byla celosvětovou akcí, jejímž cílem bylo zvýšit povědomí o těžké situaci skupin, které jsou v Číně pronásledovány Komunistickou stranou Číny (KS Číny), a vyzvat k přesunu her v roce 2008 z Číny nebo k jejich bojkotu. Od té doby pokračuje ve svých kritických projevech, proto byl šokován, když Číně svěřili pořádání ještě druhé olympiády, i navzdory špatnému stavu lidských práv.
„Protože vím, jaký je můj postoj k otázkám lidských práv zde v Číně, bylo pro mě jako pro olympionika naprosto nepřijatelné slyšet o rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru uspořádat zde druhé olympijské hry. A kdybych soutěžil, pravděpodobně bych sem nejel. Ale přijel jsem, abych pomohl týmu.“
Rubenisova nepravděpodobná účast byla založena nejen na tom, že nechtěl podporovat olympijské hry pořádané komunistickým režimem. Jeho předchozí veřejná prohlášení a angažovanost znamenaly, že by mu čínská vláda s největší pravděpodobností stejně neudělila vízum ke vstupu.
„Měl jsem takový pocit, od samého začátku jsem si myslel, že je 90procentní šance, že mi vízum neudělí a do země mě nepustí. Ale myslím, že udělali politický tah – že bylo ,tišší‘ mě pustit dovnitř, než mě nechat v Lotyšsku. Kdyby to udělali, média, a nejenom ta lotyšská, by tomu věnovala velkou pozornost. Bylo by hodně otázek proč, takže si asi mysleli, že je bezpečnější mě pustit dovnitř a hrát jim do karet až do olympiády,“ uvedl sáňkařský trenér.
Rubenis lotyšským médiím prozradil, že atmosféra na olympiádě v Číně je jiná než kdekoli jinde. „Hodně sportovců o tom tady mluvilo a hodně trenérů o tom mluvilo. Lidé, kteří žijí na Západě, nechápou, jak mohou lidé dělat věci takhle – jako loutky. A dobře, je dobře, že celý svět má možnost to vidět – vidět věci tak, jak jsou.“
Rubenis také řekl, že chápe, že většina Číňanů vyrůstala od dětství pod křídly Komunistické strany Číny, a proto je mu jich velmi líto. „Od dětství, od čtyř let, kdy je pustili do školky, mají silně vymyté mozky. Toto vymývání mozků je vidět a cítit na každém kroku, a proto se bojí všeho, k čemu nemají svolení.“
Odvážný sportovec se rozhodně nebál v rozhovoru s médii mluvit o svých názorech, zatímco byl ještě v Pekingu a po boku mu stál dohled režimu. Podle něj „je největším zlem, které komunistický režim páchá, násilný odběr orgánů“.
Od roku 2006 se v Číně neustále objevují případy státem posvěcených vražd pro orgány praktikujících Falun Gongu (Falun Dafa), kteří jsou předmětem neustálého pronásledování ze strany čínské vlády od roku 1999, kdy tehdejší vůdce strany Ťiang Ce-min zahájil celostátní likvidační kampaň ve snaze vymýtit tuto mírumilovnou meditační praxi. Učení Falun Gongu, které klade důraz na zlepšování charakteru jedince, je založeno na základních principech pravdivosti, soucitu a tolerance.
„Je to pravda a stále se to děje,“ řekl Rubenis lotyšským médiím. „Děje se to i dnes.“
V roce 2019 vydal Čínský tribunál se sídlem v Londýně po výsleších více než 50 svědků, vyšetřovatelů a odborníků konečný rozsudek ve věci nedobrovolného odebírání orgánů, v němž dospěl k závěru, že „páchání zločinů proti lidskosti na Falun Gongu a Ujgurech bylo prokázáno nade vší pochybnost“ a že k násilnému odebírání orgánů dochází ve „značném rozsahu“.
Rubenis zdůraznil, že věci, které se v současnosti ve světě dějí, si žádají pozornost každého člověka, který si váží svobody a lidských práv.
„Myslím, že teď je velmi zvláštní doba a není otázkou, co udělá naše vláda nebo co udělají ti lidé, kteří rozhodují. Myslím, že je to chvíle, kdy se každý z nás musí hluboce podívat do svého nitra a říci si, zda je to pro nás přijatelné, zda chceme žít v takovém světě, nebo zda to odhodíme a půjdeme humánní cestou.“
„Věřím, že tyto olympijské hry a celá ta situace ve světě s celým tím boomem kolem covidu nám trochu otevřou oči a uvědomíme si, že nemůžeme zaprodat svou duši,“ uzavřel lotyšský trenér.
Originální článek byl redakčně zkrácen.
