Příjmení Hádkovi znamená hádku a o tom je komorní tragikomické drama, které bylo původně natočeno jako „fraška“. Nikdy nekončící hádka je vyčerpávající, vyčerpávající snaha o to zakrýt pravdu. Chaos, kdy každý bojuje o své zájmy, ať už jsou jakkoliv malicherné… a v takové atmosféře vyrábějí Vojtěch Moravec a Sandra Nováková slovní humor a dokáží diváky rozesmát.
„Moje postava je jako rybička v akváriu. Když narazí do skla, otočí se a zjistí, že za sebou má volný prostor a tak se rozběhne dopředu, ale za chvíli narazí do dalšího skla,“ řekla Sandra Nováková v rozhovoru pro deník The Epoch Times.
Jak řekl režisér Vojtěch Moravec na tiskové konferenci v kavárně Lucerna, „původně jsme chtěli, aby to byla fraška, komedie, které se divák zasměje“, ale jak je z filmu i reakcí diváků patrné, stalo se s toho něco více. Kruté zrcadlo zla, které se usídlilo v mezilidských vztazích, ke kterému hlavní postavy dramatu nemají klíče, aby se jeho okovů mohli sami zbavit.
Jedná se o dialogovou komorní sociální komedii s tragickými prvky. Budete se smát, ale i plakat a možná se při pohledu „do zrcadla“ zastydíte nebo dokonce zhrozíte. V nejlepším případě snímek diváky přiměje k zamyšlení, aby se pokusili být lepšími, lepšími manžely a lepšími manželkami a lepšími lidmi.
Jedním z poslání umělce (jak se říká) je nastavovat společnosti neúprosné zrcadlo, vysmívat se negativním stránkám člověka, vyzdvihovat lidskou dobrotu a pobízet diváka, aby se pokusil stát lepším člověkem. No a Hádkovi tohle možná v sobě mají, pokud to tam budete hledat.
O co bojují Hádkovi?
„My jsme se u natáčení bavili. Mohla by to být komedie i drama,“ řekl Hynek Čermák v rozhovoru s deníkem The Epoch Times. „Každý natáčecí den jsme museli nazkoušet a odehrát krátké divadlo, protože ten film je hodně dialogový,“ říká Čermák o celkem dvanácti natáčecích dnech.
Natáčelo se v kulisách panelákového bytu, které kompletně, včetně rekvizit a kostýmů vytvořil výtvarník Marek Cpin, tak aby připomínaly „staré časy“ bývalého Československa.
A proč tak daleko do historie? Protože je snímek freskou, která zahrnuje vztahy několika generací jedné rodiny. Umírajícího dědečka, otce, dvou synů a jejich manželek.
Jak mi řekla Sandra Nováková, „lidem, kteří nezažívají podobné problémy jako postavy ve filmu, to bude připadat jako komedie. Pro diváky, kteří se s postavami ztotožní, to bude možná závažnější“.
Trailer
Závěrem
Herecké umění herců člověk uvidí a docení naplno teprve tehdy, když herce trochu osobně pozná. Jací jsou to lidé a jaký mají ve skutečnosti charakter. Potom je lépe vidět, že skutečně vytvářejí postavy, kterými nejsou, ale které pečlivě studují a nacvičují a během toho se také sami o sobě mohou něco nového dozvědět.
Má cenu na film chodit? Já když jdu na film, tak musím cítit nějaké duševní spříznění a recenze mi pouze pomáhají nad filmem přemýšlet více do hloubky. Herecké výkony skvělé, stejně tak kulisy a dialogy. Ale to zrcadlo, to mě straší, a jestli máte chuť se do něj podívat, tak na film běžte a potom to zkuste už udělat lépe :).
Úplný konec recenze bych chtěl nechat filmovým tvůrcům, Vojtěchovi Moravcovi a Sandře Novákové. „Příběh o rozhádané rodině může znít jako horor, my jsme ale hledali právě tu směšnou stránku hádajících a náramně jsme se u toho bavili. Každý z nás někoho takového v rodině má, kdo se vždy chce o něčem hádat. A všichni tak nějak věříme a doufáme, že to nejsme my.“
Premiéra: 14. 7. 2022, délka: 98 minut * ČSFD *
