Snímek Prezidentka je pokusem o renesanci úřadu prezidenta České republiky a v podstatě celé české společnosti a jejích hodnot, alespoň na plátně. Je to snímek o nápravě věcí dnešních pod heslem: „Ne všechno, co je rozbité na kousky, je ztracené“.

Snímek do jisté míry reflektuje současné prezidentství Miloše Zemana a fiktivně uspořádává nové prezidentské volby v nichž zvítězí žena: Kateřina Čechová, kterou ztvárnila Aňa Geislerová.

S Kateřinou Čechovou se má na Pražský Hrad vrátit také duch polistopadových hodnot, které obsahují nejenom morálku, ale také duši. Romantický vztah, který do snímku vložil podle vlastního scénáře cestovatel a režisér Rudolf Havlík, je hlavním nosným prvkem, na který připevňuje metafory a morální poselství.

To, že se Kateřina Čechová zamiluje do sochaře, který obdivuje stará sochařská díla a restauruje (obnovuje) rozbité sochy, symbolizuje režisérův vzkaz divákům. A sice, že je třeba se vrátit k tradičním hodnotám a napravit, to co se časem rozbilo a opotřebovalo.

Slovy postavy prezidentky Čechové: „Tradiční hodnoty drží naši společnost pohromadě.“

Havlík ve filmu nechává diváky pocítit, že existuje nějaká současná česká elita, která si váží historie naší země a vzhlíží k tradicím, což je velice odvážné a zároveň osvěžující.

Trailer

Herci, ulice Prahy a touha po „novém začátku“

Aňa Geislerová jako prezidentka? Když chce člověk někoho zahrát, musí také (alespoň trochu) takový být, aby to vypadalo uvěřitelně. Nevím, jak bych mohl paní Geislerovou potěšit, ale za mě je Kateřina Čechová příjemná žena, přímá a autentická, dostatečně důstojná na to, aby mohla reprezentovat úřad prezidenta, který by měl z principu být jakýmsi morálním vůdcem společnosti.

Často se diskutuje o tom, že role prezidenta v České republice leží spíše v morálním vůdcovství a méně v politické moci, ale možná je to při pohledu na realitu jen zbožné přání několika snílků. Ale podle mě je to přání minimálně hodné filmového zpracování.

Ondřej Vetchý mě mile překvapil, protože od postavy zbojníka Karaby v pokračování pohádky Tajemství staré bambitky značně rozšířil svůj charakter v oblasti partnerských vztahů. Samozřejmě může to být pouze dílem scénáře, ale zatímco Karaba byl „asociální“ a vztahový neotesanec, sochař Petr má už jako člověk slušný charakterový rozsah a je to na něm vidět. Vetchému nechal režisér jeho tvrdost a neomalenost, ale skvěle zabalenou do poctivé chlapské nátury.

Příjemné jsou ulice Prahy a starého města i exteriéry a interiéry Pražského hradu. Z filmu čiší česká státnost, historie a touha po „novém začátku“.

Restaurování, náprava starých věcí, návrat k tradičním hodnotám nebo touha „vrátit důstojnost prezidentství“, to všechno režisér a scénárista vložil do filmu a vložili to tam také všichni ti, kteří scénář ovlivnili. Věřím, že na této vlně jedou i herci a producenti filmu z Marlene Film Production. Koneckonců o něco podobného se snažil i scénárista Evžen Gogela ve snímku Tajemství staré bambitky II.

Závěrem

Takže má smysl na snímek do kina vůbec chodit? Jako romantická komedie je snímek zábavný i příjemný, co více od tohoto žánru čekat. Ale je to také metafora pro náročnějšího diváka, který ve snímku může vypozorovat řadu symbolů. Z hlediska filmového se můžete těšit na krásné záběry noční Prahy i vtipné filmové situace. Takže za mě na film běžte. Je to jeden z mála pozitivních filmů, který divákovi více dá než vezme.