Současní ideologové se nedokážou smířit s tím, že některé evropské národy nechtějí řešení, která jsou proti národní kultuře, tradici a normálnosti. Usilují proto o omezení suverenity států a posílení orgánů EU tak, aby další absurdity mohly být nastoleny i přes odpor občanů a vlád.

V květnu Evropský parlament schválil „radikální přestavbu Evropské unie“ v rámci „Konference o budoucnosti Evropy“, vyslovil se tak pro zrušení práva veta, pro armádu EU a pro vytvoření nadnárodních volebních seznamů do Evropského parlamentu.

V červnu Evropská komise potvrdila, že čerpání fondů EU bude záviset na realizaci „Milníků“, k nimž patří implementace genderové politiky v kultuře, umění, televizi nebo divadle. Již dříve francouzský prezident Emmanuel Macron vyzval k zapsání potratů do Listiny základních práv a svobod.

Nyní se úředníci EU rozhodli zlomit odpor mnoha zemí vůči Istanbulské úmluvě (originální znění v kostce). Evropská komise přijala návrh právně závazné směrnice, která má zavést genderová řešení do úmluvy „zadními vrátky“.

Směrnice je něco víc než opakování obsahu známého z Istanbulské úmluvy. Je to nástroj přijatý nad našimi hlavami v rozporu s principem sebeurčení národů a suverenity států, který umožní Evropské komisi ukládat finanční sankce za nezavádění všech principů Úmluvy.

Návrh směrnice navíc ukládá všem členským státům EU povinnost trestat své občany za kritiku genderové doktríny.

Proto Institut Ordo Iuris připravil analýzu návrhu směrnice pro poslance Evropského parlamentu, kteří mají o přijetí dokumentu hlasovat, a členy Rady Evropské unie.

Naše námitky proti ideologické konvenci nejsou osamoceny. Dodnes ji nepodepsalo ani Maďarsko, Česká republika, Slovensko, Litva a Lotyšsko. V Bulharsku ústavní soud shledal Úmluvu v rozporu se základní ústavou kvůli pochopení pohlaví jako proměnlivého konstruktu, závislého na subjektivních pocitech.

Chápání „pohlaví“ jako sociální konstrukce (gender) vede k relativizaci biologického pohlaví. Pokud společnost ztratí schopnost rozlišovat mezi ženami a muži, stává se boj proti násilí na ženách neproveditelným závazkem – uvádí rozsudek bulharského ústavního soudu.

Tam, kde byla Úmluva ratifikována, jejímu přijetí často předcházel značný odpor veřejnosti. Ve čtyřmilionovém Chorvatsku protest proti Úmluvě shromáždil v ulicích přes 100 000 lidí.

Proto se Evropská komise rozhodla implementovat principy Úmluvy do závazného práva EU. Již v úvodu se můžeme dočíst, že Istanbulská úmluva je „důležitým vztažným bodem“ pro návrh směrnice, která „slouží k dosažení cílů úmluvy“, a „provedení opatření je nutné jak v členských státech, které ratifikovaly Istanbulskou úmluvu, tak i těch, které tak neučinily“. Tímto způsobem mají být všechny země EU donuceny přizpůsobit své zákony genderové vizi boje proti násilí.

A jak tato vize vypadá? Dokument je plný tvrzení, která dávají vzniknout absurdní vizi „násilí na ženách“ jako násilí pravicových extrémistů pronásledujících „LGBT lidi“. Jediným způsobem, jak zastavit tuto „vlnu násilí“, má být „odstranění stereotypních rolí žen a mužů“, včetně role matky a otce – a to nejlépe již v předškolním věku…

Každá ideologie potřebuje cenzuru a pravda a upřímná kritika jsou pro ni smrtelnou hrozbou. Autoři přesvědčují o údajném nárůstu „veřejného podněcování k násilí a nenávisti na internetu s ohledem na matrikální nebo společensko-kulturní pohlaví“. Navrhují cenzurní nástroje dobře známé z historie a chtějí, aby takové podněcování bylo trestáno jako trestný čin.

Ze zkušenosti víme, že „projevy nenávisti“ nebo „podněcování k nenávisti“ je právní paklíč, který umožňuje cenzurovat veškerou kritiku. Tento pojem není přesně definován v žádném závazném aktu mezinárodního práva a Evropská komise píšící ve svých dokumentech o rozsahu jevu „projevy nenávisti“ se odvolávala na… statistiky Facebooku, jehož „Standardy společenství“ jako „projevy nenávisti“ se považují za „fráze o tom, že nejsou vhodné“, „fráze o odchylce od normy“, „přiznání se k nesnášenlivosti na základě chráněných vlastností, včetně, ale nejen: homofobie, islamofobie“ nebo konečně „obsah vyjadřující odmítnutí, včetně mimo jiné: neuznávám, nemám rád, nezáleží mi“.

Pokud tvrzení „nezáleží mi“ má být projevem nenávisti, pak pole pro výklad tohoto pojmu a možnosti cenzury budou nekonečné.

„Jazyk používaný v tomto typu projevů nenávisti se ne vždy vztahuje přímo k matrikálnímu nebo společensko-kulturnímu pohlaví osob, které jsou cílem těchto projevů, ale předpojatou motivaci si lze domyslet z obecného obsahu nebo kontextu projevu.“

To není vtip. EU chce omezit svobodu projevu na základě „hádání“ našich „předpojatých motivací“. To je jasná předzvěst dystopií popsaných ve slavné Orwellové knize „1984“, která se možná brzy stane zákonem.

Celá směrnice je nejen plná absurdního a nebezpečného obsahu, ale je také snahou obejít smlouvy EU, které stanoví, že harmonizace trestního práva členských států musí být přijata jednomyslně. Směrnice je mezitím přijímána řádným legislativním postupem, což znamená, že členské státy nemají právo veta.

Proto zasíláme všem poslancům Evropského parlamentu memorandum Ordo Iuris poukazující na hrozby související se směrnicí a zneužívání pravomocí orgánů EU.

Výše vyjádřené názory a postoje jsou názory autora článku a nemusejí se shodovat s postoji deníku The Epoch Times.