Analytický komentář
Autor: Łukasz Sarek
Zužující se skupinu „16+1“ Polsko v dohledné době neopustí.
Na konci července měl polský prezident Andrzej Duda telefonát s předsedou ČLR a generálním tajemníkem Komunistické strany Číny Si Ťin-pchingem. Podle tiskové zprávy polské strany jednali o ruské agresi na Ukrajině a jejím dopadu na regionální bezpečnost. Oba vedoucí představitelé rovněž hovořili o dopadech války na obchod mezi Polskem a Čínou a na světový trh s potravinami.
Klíčovými tématy jednání však byl rozvoj vzájemné hospodářské spolupráce a zvýšení počtu přímých letů. Vzájemné vztahy byly označeny za „kvalitní, intenzivní a přátelské“. Jedinou čínskou reakcí na válku v tiskové zprávě bylo nicneříkající vyjádření Pekingu o připravenosti spolupracovat s Polskem při hledání mírových cest k řešení konfliktu na Ukrajině. Nic nenasvědčovalo tomu, že by polská strana vyvíjela na Čínu jakýkoli nátlak, aby přestala podporovat ruskou agresi. Dudův rozhovor se Si Ťin-pchingem byl dalším příkladem měkkého přístupu polské vlády k zahraniční politice Pekingu, který nenechává nikoho na pochybách, že polský prezident stále považuje Čínu za žádoucího partnera pro politickou a hospodářskou spolupráci.
V loňském roce se polsko-čínské vztahy vyvíjely hladce. Polští politici a vysocí vládní úředníci při mnoha příležitostech vyjádřili zájem o zintenzivnění vzájemné spolupráce. Symbolickým politickým gestem z polské strany byla emise dluhopisů denominovaných v RMB v Číně, tzv. „pandích dluhopisů“. Na začátku letošního roku jsme byli svědky dalšího zlepšení vztahů. Přátelská gesta ze strany Číny byla do značné míry vedena snahou zajistit Dudovu účast na slavnostním zahájení olympijských her v Pekingu. Několik týdnů před hrami obdržel polský prezident od Si Ťin-pchinga vzkaz s přáním dobrého zdraví, neboť Duda v té době prodělával covid. Generální tajemník KS Číny rovněž prohlásil, že doufá v další rozvoj polsko-čínských vztahů a prohloubení komplexního strategického partnerství mezi oběma zeměmi.
O několik dní později oznámil vedoucí prezidentova úřadu pro mezinárodní politiku Jakub Kumoch, že Duda do Pekingu na zahájení olympijských her poletí. Polský prezident byl jedním z mála vysokých představitelů západních zemí, kteří se ceremoniálu zúčastnili. Jeho návštěva Číny vyvolala v polských médiích negativní komentáře jednotlivých politických frakcí. Čínský velvyslanec v Polsku po Dudově návštěvě zdůraznil, že podpora her v Pekingu představuje ztělesnění polsko-čínského přátelství. Výsledkem setkání Si Ťin-pchinga s Dudou byla řada čínských příslibů zintenzivnění hospodářské spolupráce s Polskem.
Zavírání očí před podporou ruské agrese
Dalo by se předpokládat, že ruská agrese na Ukrajině a čínská podpora Putinova režimu povede k revizi postoje polské vlády vůči Číně. Polský prezident a vláda však stále považují Čínu za přijatelného partnera a na veřejnosti předstírají, že nevidí, jakým způsobem a v jakém rozsahu Peking Rusko podporuje. Několik týdnů po vypuknutí války se Jakub Kumoch sešel s velvyslancem ČLR v Polsku, kde polská strana představila svůj postoj k ruské agresi na Ukrajině. Diskutovalo se také o polsko-čínských bilaterálních vztazích. Otevřená a rozhodná podpora Ruska ze strany Číny nebránila tomu, aby jednání byla dlouhá a přátelská. Kumoch vyjádřil naději, že Čína bude hrát „konstruktivní roli v konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou“, ovšem toto prohlášení lze ve světle aktivit Pekingu podporujících Putinův režim považovat za čistě politickou frázi zcela odtrženou od reality.
Navzdory rozdílům v hlasování v OSN se ministři shodli na tom, že základem mezinárodních vztahů při jakýchkoli interakcích mezi jednotlivými státy je respektování zásad suverenity a územní celistvosti.
Přátelská gesta prezidenta – jehož úloha při formování polské zahraniční politiky je spíše omezená – se po určitou dobu lišila od kroků vlády, které byly opatrnější a umírněnější. V dubnu a květnu navštívila zvláštní vyslankyně Pekingu, bývalá velvyslankyně ČLR v ČR Chuo Jü-čen, osm zemí střední a východní Evropy. Jejím úkolem bylo představit čínský postoj k rusko-ukrajinské válce a potvrdit dobré vztahy s bývalými členy komunistického bloku. V Polsku nebyla pozvána na žádné oficiální jednání, a to ani na pracovní úrovni. Od té doby ovšem polská vláda rovněž projevila přání udržet dobrou úroveň spolupráce s Pekingem. V červnu hovořil polský ministr zahraničí Zbigniew Rau se svým čínským protějškem Wang Im na třetím plenárním zasedání polsko-čínského mezivládního výboru. Rozhovory byly zaměřeny na ekonomické otázky, jako jsou čínské investice, obchod, větší účast polských společností na železničním spojení mezi Čínou a Evropou atd. Snaha polské vlády udržovat dobré vztahy s Čínou bez ohledu na její podporu Putinova režimu vedla až k nepřímé podpoře čínského postoje na fóru OSN:
Další brána do Evropy
Zdá se, že vedení KS Číny oceňuje neochotu polských úřadů veřejně kritizovat Čínu za podporu, kterou poskytuje Rusku. Otevřený spor s Vilniusem, v němž Čína de facto uvalila sankce na litevský export, a stále mrazivější postoj k Číně v ostatních zemích bývalého komunistického bloku vedl k tomu, že se počet přátel Číny v regionu zmenšil. V České republice se od Číny jasně distancují jak poslanci, tak vládní úředníci. Rumunské úřady zablokovaly čínské investice v klíčových odvětvích a odolávají politickému tlaku Pekingu. Nejnovější úder přišel z Lotyšska a Estonska. Obě země 11. srpna oznámily své vystoupení z formátu „16+1“.
Také Evropská unie jako celek je vůči Číně stále kritičtější. Peking se proto snaží zapojit vlády, které si k Číně i nadále zachovávají vstřícný postoj. Na začátku července zveřejnily populární polské noviny „Rzeczpospolita“ článek napsaný čínským velvyslancem v Polsku. Sun Lin-ťiang v něm zdůraznil význam obchodu a rozvoje železničních tras. Vyjádřil také naději, že „si Polsko coby brána do Evropy uvědomí potenciál spolupráce s Čínou“ a „podpoří posunutí spolupráce Číny se střední a východní Evropou na novou úroveň“. Čínské komuniké, které následovalo po červencovém rozhovoru Dudy se Si Ťin-pchingem, označilo Polsko za vynikajícího partnera Číny ve střední a východní Evropě. Mluví se v něm rovněž o přání Číny udržovat dobrou komunikaci mezi oběma zeměmi a vzájemnou důvěru v politické oblasti.
Pokud jsou polská vládnoucí koalice a vláda poněkud zklamány postojem Číny vůči Rusku, jak tvrdí Justyna Szczudlik z Polského institutu mezinárodních vztahů (PISM), zatím se to nepromítlo do skutečných kroků. Varšava je k Pekingu stále mnohem vstřícnější než Vilnius, Riga, Tallinn, Praha, nebo dokonce Bukurešť. Za relativně vstřícným postojem Sjednocené pravice (koalice vládnoucí v Polsku od roku 2015) k Číně mohou stát individuální zájmy některých podnikatelských odvětví, jejichž podpora by mohla pomoci udržet u moci stranu Právo a spravedlnost (PiS, lídra vládnoucí koalice). Vývoz zemědělského zboží, mléčných výrobků a masa je velmi závislý na vstřícném postoji čínské administrativy. Politici spojení s příslušnými průmyslovými odvětvími se obávají, že politické napětí by mohlo mít negativní dopad na vývoz. S pozitivní spoluprací s Čínou souvisí i výkonnost některých polských státních podniků. Například pro KGHM (polský nadnárodní koncern specializující se na těžbu a zpracování mědi) je Čína stále poměrně důležitým partnerem, i když o něco méně významným než před několika lety.
Spolupráce s Čínou je stále důležitější pro železniční podniky i pro odvětví logistiky. Společnost PKP Cargo (státní železniční operátor) v současné době investuje do infrastruktury, aby zvýšila svůj podíl na železniční nákladní dopravě mezi Čínou a Evropou přes Rusko. Polské úřady plánují vyčlenit 4 miliardy zlotých (přibližně 870 milionů dolarů) na modernizaci a rozšíření železničního terminálu v Malszewicze. Tato investice po dokončení umožní zvýšení dovozu z Číny. Logistický průmysl lobuje za další spolupráci s Čínou a již několik let tlačí na vládu, aby zaujala pozici logistického centra v železničním obchodu mezi Evropou a Čínou. Podobně se vyjadřují i analytici jako Konrad Popławski a Jakub Jakóbowski z OSW (Centrum východních studií). Po několika letech podpory rozvoje železničního spojení s Čínou je Polsko stále tranzitní zemí s rychle rostoucím dovozem z Číny a z nárůstu objemu dovozu těží především logistický průmysl.
Naděje vládnoucí koalice, že se celkový polský vývoz do Číny masivně zvýší, což povede ke snížení obchodního deficitu, se stala bezpředmětnou. O nápravu jde zjevně jen několika politikům a ještě méně jich má představu, jak situaci dlouhodobě zlepšit. Obavy polské vlády z vysokého obchodního deficitu a asymetrie v obchodních vztazích se zdají absurdní vzhledem k tomu, že tatáž vláda svými kroky růst dovozu z Číny vytrvale podporuje. Podle polského statistického úřadu (GUS) se polský dovoz z Číny (v USD) v prvních pěti měsících letošního roku zvýšil o více než 27,6 % ve srovnání se stejným obdobím roku 2021, zatímco vývoz klesl o 12,3 %.
Ještě důležitějším faktorem pro zachování relativně přátelského přístupu k Číně se zdají být politické důvody. Koalice Sjednocená pravice se opět ocitla ve střetu s Evropskou unií. Urovnání sporu s Evropskou komisí o tzv. právní stát je v současné době velmi nejisté. Zdá se, že PiS rezignovala na jakoukoli snahu plnit závazky, které byly s Komisí dohodnuty. Kvůli neochotě PiS provést opatření požadovaná EU se EU rozhodla zadržet platby spojené s Národním plánem obnovy. Na vztahy s administrativou Joea Bidena, které nejsou, mírně řečeno, nejlepší, naštěstí tato situace zatím neměla vážnější negativní dopad. Politické neshody a spory šly stranou kvůli ruské agresi a nutnosti udržet spolupráci mezi oběma vládami, a to jak bilaterálně, tak v rámci NATO. Zdá se, že vláda Sjednocené pravice se snaží udržovat dobré vztahy s Pekingem pro případ, že by došlo k vážné krizi ve vztazích s dalšími klíčovými partnery. Lze jen doufat, že „čínský sen“ vládnoucí koalice jednoho dne skončí a polská vláda konečně otevřeně zaujme realističtější postoj k politice a působení ČLR.
Z originálu Poland: China’s stable partner in Europe přeložila Hana Do.
Zdroj: Sinopsis
Názory a postoje vyjádřené v tomto článku jsou názory autora článku a nemusejí se shodovat s postoji deníku The Epoch Times.
