Co by se mohlo stát, kdyby se v Evropské unii zavedla „digitální měna“? Co když se Německo bude ve prospěch rozpočtu EU stále více zadlužovat? Bude Německo nakonec čelit úplné ztrátě národní suverenity ve „Spojených státech evropských“? Analýza.
Na konci 60. let zahájil Willy Brandt volební kampaň do Spolkového sněmu heslem „Více demokracie“ a stal se kancléřem. Od roku 2021 převzal vládní odpovědnost ve Spolkové republice Německo opět Olaf Scholz, po Brandtovi, Schmidtovi a Schröderovi čtvrtý soudruh z SPD. Programové prohlášení jeho koaliční smlouvy (pdf) nese název: „Odvážit se dalšího pokroku“.
Stane se Německo „spolkovým státem“ SSE?
Podle koaliční dohody je součástí „pokroku“ zřejmě i záměr přeměnit Evropskou unii (EU) z konfederace států na federální stát: „Konferenci o budoucnosti Evropy využijeme k reformám. Podporujeme nezbytné změny smlouvy. Konference by měla vést k ústavnímu konventu a k dalšímu rozvoji federálního evropského státu, který je rovněž organizován decentralizovaně podle zásad subsidiarity a proporcionality a vychází z Listiny základních práv,“ píše se na straně 131.
Německo, jak se lze dočíst již v předchozím odstavci, převezme svou „zvláštní odpovědnost ve službě porozumění pro EU jako celku“. Tento závazek podřízenosti Německa v rámci EU lze v koaliční smlouvě nalézt dvakrát. Červeno-zeleno-žlutá koalice tak sdílí vizi „Spojených států evropských“ (SSE), kterou kromě mnoha jiných zastánců EU a antinacionalistů formuloval také bývalý ministr zahraničí za stranu Zelených Joschka Fischer.
Otevírání dveří do dluhové unie EU?
Dne 6. prosince 2022 bylo podle kritiků, jako je Spolkový účetní dvůr, dosaženo důležitého milníku přinejmenším pro finanční rozšíření pravomocí EU. Pod číslem 2 BvR 547/21 dal Spolkový ústavní soud zelenou tomu, aby byly peníze německých daňových poplatníků vloženy do corona-fondu pro obnovu EU „nové generace“ (originální název: Corona-Wiederaufbaufonds), který má být naplněn více než 800 miliardami eur, a aby bylo povoleno převzít na financování tohoto fondu nové dluhy.
Dvě ústavní stížnosti, které se tyto kroky pokoušely zastavit, byly zamítnuty. Jedna od Bündnis Bürgerwille kolem bývalého ekonoma AfD Bernda Luckeho, a druhá od bývalého prezidenta průmyslu Heinricha Weisse. To potvrdil mimo jiné i Mitteldeutscher Rundfunk (mdr). Oba žalobci se obávali, že účast Německa v corona-fondu by mohla znamenat, že němečtí daňoví poplatníci budou muset v určitém okamžiku oficiálně kompenzovat deficity ostatních zemí EU v rámci faktické „dluhové unie“.
Digitální měna. Prokletí nebo požehnání?
Podle některých kritiků je klíčové slovo „digitální měna“ nebo „digitální hotovost“ ve skutečnosti také otevřením dveří k větší moci Evropské unie. Pozorovatelé, jako například poslanec Spolkového sněmu Sebastian Münzenmaier (AfD), se však neobávají ani tak otázky dluhu, jako spíše možnosti automatické kontroly platebního styku kteréhokoliv občana, kterou by zavedení „digitální hotovosti“ v zásadě znamenalo.
Pokud spolkový ministr financí Christian Lindner (FDP) dosáhne svého, bude „digitální hotovost“ brzy zavedena v celé EU.
Lindner před několika týdny na Twitteru kontroval podezřívavým lidem, kteří si myslí, že pouze papírové peníze a ražené mince (fyzická hotovost) zaručují finanční svobodu a že digitální peníze jako náhrada nebo doplňková měna by nevyhnutelně vedly ke „státnímu dohledu v čínském stylu“.
„O zrušení #hotovosti se nemluví. Naopak se snažíme zajistit, aby plánované digitální euro mělo stejné vlastnosti z hlediska ochrany osobních údajů jako euro tištěné a ražené,“ uvedl spolkový ministr financí Christian Lindner.
Čína: Peníze s končící platností
Čína je v oblasti státem kontrolovaných digitálních peněz již o velký krok napřed. Ještě před rokem 2020 začal Peking zavádět „elektronickou platbu digitální měnou“ (DCEP), jak uvádí vydavatelství OWC pro zahraniční obchod.
Pro švýcarský zpravodajský portál Uncutnews.ch se čínský jüan DCEP, který byl mezitím dále vyvíjen jako „prototyp digitální měny centrální banky“ (zkráceně „Central Bank Digital Currency“ – CBDC), vyvíjí nebezpečným směrem.
Je to proto, že současný digitální jüan DCEP ztrácí svou kupní sílu, pokud není do určité doby vydán. To znamená, pokud si za něj do určité doby něco nekoupíte, jeho hodnota klesne. Možnost občana hromadit majetek je tím prakticky znemožněna. Na druhou stranu rostou možnosti státu digitálně sledovat a kontrolovat své občany narůstají do téměř neomezené šířky. Díky systému hodnocení sociálního kreditu, který Peking zavedl již dávno, tak může občany libovolně omezovat on-line i v oblasti jejich financí.
Klaus Schwab, zakladatel Světového ekonomického fóra (WEF), autor teorie zvané The Great Reset (Velký reset kapitalismu), a tedy celosvětově vlivný myslitel, během jednoho ze svých nedávných vystoupení v čínském televizním pořadu World Insight výslovně ocenil čínskou cestu jako „model pro transformaci světa“. Více…
Schwab tak zřejmě zůstává věrný své linii „spojení kapitalismu a socialismu ve smyslu prosperity pro všechny lidi“, jak se lze dočíst mimo jiné na internetových stránkách Deutsche Wirtschaftsnachrichten.
Kam kráčíš Německo?
Co když podle vůle Schwaba, Lindnera a spol. „digitální hotovost“ skutečně přijde? Co když se Německo bude stále více zadlužovat na úkor budoucích generací? Nebyla by pak přeměna Spolkové republiky Německo v nesuverénní federální stát Spojených států evropských jen otázkou času?
Takzvané „lisabonské rozhodnutí“ Spolkového ústavního soudu ze dne 30. června 2009 (číslo spisu: 2 BvE 2/08) takovou ústavně relevantní změnu zastavilo. Přenesení svrchovaných práv na „mezivládní instituce, jako je Evropská unie“, bylo podle článku 24 základního zákona v zásadě ústavní, ale mělo své meze. Ústava tedy neumožňuje „přistoupení k evropskému federálnímu státu“, a to navzdory závazku v článku 23 Ústavy, který prohlašuje „realizaci sjednocené Evropy“ za státní cíl, jak potvrdil Tagesschau v roce 2009.
Poslední slovo lidu
Podle názoru Spolkového ústavního soudu by úplné začlenění Spolkové republiky do dosud nevytvořených Spojených států evropských, a tedy vzdání se suverénní státnosti Německa, bylo legitimní nanejvýš tehdy, pokud by k tomu v rámci článku 146 Ústavy dal mandát sám lid. Vědecký výbor Spolkového sněmu k tomu ve svém prohlášení uvádí:
„GG neopravňuje orgány jednající jménem Německa k tomu, aby se vzdaly práva na sebeurčení německého národa v podobě suverenity podle mezinárodního práva tím, že vstoupí do spolkového státu. Vzhledem k neodvolatelnému předání suverenity novému subjektu legitimace, který je s ní spojen, je tento krok vyhrazen pouze pro přímo deklarovanou vůli německého lidu.“ A dále: „BVerfG tedy vychází z toho, že vstup Spolkové republiky Německo do evropského spolkového státu vyžaduje změnu Ústavy.“
Taková „ústavní změna“ by byla zjevně nejen myslitelná, ale dokonce žádoucí, a to podle cílů uvedených na straně 131 koaliční dohody. Konference o budoucnosti Evropy má přece vést k „mezinárodní ústavní dohodě“, která definuje Německo jako součást „federálního evropského státu“. Otázkou zůstává, co si o takových plánech myslí suverénní německý lid.
Z původního článku německé redakce deníku The Epoch Times přeložila G. K., upravil M. K.
