Epoch Inspirace

2. 2. 2023

Následující text je úryvkem z knihy The Gentlemen’s Book of Etiquette, and Manual of Politeness od Cecila B. Hartleyho, vydané nakladatelstvím Locke & Bubier v roce 1875.

Předcházející díl

Vtip a duchaplnost jsou dvě velmi důležité složky konverzace člověka ve slušné společnosti, ale snaha o efekt nebo nucená vtipnost je příliš nevkusná. Nikdo není ve společnosti nesnesitelnější než věční mluvkové, kteří rozhazují slovní hříčky, vtipy a žertíky tak hojně, že se stávají únavnými jako komické noviny, a jejichž hlasitý smích z vlastního vtipu přehlušuje jiné hlasy, které by mohly mluvit o zajímavějších tématech.

Skutečně vtipný člověk nesrší vtipem tak nevybíravě; jeho kouzlo spočívá v tom, že svou mocnou zbraň ovládá jemně a lehce, a že každý vysoce vybroušený vtip přichází ve správnou chvíli a na správném místě.

Ačkoli je skutečný vtip nejrozkošnějším darem a jeho používání nejpůvabnějším úspěchem, je stejně jako mnoho jiných nástrojů nebezpečné používat ho příliš často. Můžete ranit tam, kde jste zamýšleli jen pobavit, a poznámky, které jste chtěli jen obecně použít, mohou být vykládány jako osobní urážky, takže pokud disponujete tímto darem, používejte ho moudře a s rozvahou.

Nejdůležitějším předpokladem pro dobrou konverzaci je vzdělání, a tím se nemyslí jen to, co si člověk uchovává v paměti z pozorování nebo z knih, i když i to je nesmírně důležité, ale také rozvoj duševních schopností a především porozumění.

Jeden anglický spisovatel prohlásil: „Aby se mohl zapojit do rozhovoru, člověk by měl být schopen rychle zachytit smysl všeho, co je předneseno; například, i když nevíte nic o vědě, neměli byste být nuceni zírat a mlčet, když vám člověk, který jí rozumí, vysvětluje nový objev nebo novou teorii; i když jste nečetli ani slovo z Blackstona, měly by být vaše vyrozumívací schopnosti dostatečně bystré, aby vám umožnily pochopit prohlášení, které může být učiněno o nedávné kauze; i když jste možná nečetli nějakou konkrétní knihu, měli byste být schopni ocenit kritiku, kterou o ní slyšíte.

Bez této schopnosti – dost jednoduché a snadno dosažitelné pozorováním a praxí, se kterou se však v běžné společnosti setkáváme příliš zřídka – nelze udržovat konverzaci, která se odchyluje od nejběžnějších témat, aniž by hrozilo, že se zvrhne v přednášku; s touto schopností se společnost stává poučnou i zábavnou a vy nemáte na konci večera výčitky svědomí, že jste promarnili tři nebo čtyři hodiny bez užitku žertováním nebo prostoduchými frázemi.

Tato schopnost porozumění nás často překvapuje u některých žen, o nichž víme, že jejich vzdělání bylo nízké a že mají omezené možnosti četby. Kdyby rychle nepřijaly myšlenky, nemohly by být vhodnými společnicemi intelektuálních mužů, a možná právě vědomí tohoto nedostatku vede k tomu, aby věnovaly větší pozornost tomu, o čem se hovoří.

Právě díky tomu jsou vdané ženy pro přemýšlivé muže mnohem příjemnější, než mohou být zpravidla mladé dámy, neboť jsou zvyklé na společnost manžela a snaha být společnicí jeho myšlenek jim vštípila návyk pozornosti a pohotové odpovědi.“

Tentýž autor uvádí: „Neméně důležitá je i kultivace vkusu. Je-li únavné a ubíjející být s lidmi, kteří nedokáží porozumět a ani se nezdá, že by se zajímali o vaše lepší myšlenky, je potom téměř odpuzující najít člověka necitlivého ke vší kráse a nepohnutého jakoukoli hrůzou.“

„V dnešní době je znalost umění, i když ho nemáte v lásce, nezbytnou podmínkou dobré společnosti. Hudba a malířství jsou témata, o kterých se bude mluvit ve všech směrech kolem vás. Jen ve špatné společnosti chodí lidé na operu, koncerty a výstavy umění jen proto, že je to v módě, nebo aby řekli, že tam byli; a kdybyste se k takové slaboduchosti přiznali ve skutečně dobré společnosti, byli byste právem prohlášeni za kloučka. I k tomu jsou nezbytné určité znalosti knih. Měli byste znát alespoň jména slavnějších umělců, skladatelů, architektů, sochařů a tak dále a měli byste umět přiblížit několik jejich škol.“

„Stejně tak bys měl znát docela přesně výslovnost slavných jmen, a pokud ne, dávejte si pozor, abyste je nepoužívali. Nikdy se nevyplatí neznat jména a přibližný věk velkých skladatelů, zejména ve velkých městech, kde je hudba tak vysoce ceněna a je tak častým tématem. Bude rozhodně odsouzeníhodné, budete-li mluvit o nové opeře ‚Don Giovanni‘ nebo Rossiniho ‚Trubadúrovi‘, nebo nebudete-li vědět, kdo složil ‚Fidelia‘ a ve které opeře se vyskytují tak běžné skladby jako Ciascun lo dice  nebo Il segreto.

Neříkám, že tyto drobnosti jsou nepostradatelné, a když má člověk k dispozici lepší znalosti, zvláště když je podpoří genialitou nebo ‚chytrostí‘, bude mu neznalost nejen odpuštěna, ale může dokonce nasadit vysoký tón a vyznat lhostejnost nebo pohrdání vůči nim. Zároveň však taková neznalost obyčejného člověka poznamenává a brání mu v konverzaci. Na druhou stranu nejlepší společnost nesnese diletantství, a ať už má člověk jakékoliv znalosti o jakémkoliv umění, nesmí je dávat najevo tak, aby to ostatní bolelo.

To však platí pro každé téma. Mít jen jedno nebo dvě témata, o kterých se dá hovořit, a spíše o nich diskutovat, než mluvit, je vždy nevychované, ať už je tématem literatura, nebo jezdectví. Žokejský gentleman pravděpodobně odsoudí to první jako ´nudu´ a nazve nás pedanty za to, že se tím zabýváme; ale pokud nám nedokáže poskytnout nic obecnějšího než diskusi o ‚bodech‘ koně, kterého jsme třeba nikdy neviděli, je svým způsobem stejně velký pedant.“

„Rozum hraje v dobré společnosti méně nápadnou roli, protože její návštěvníci jsou příliš rozumní na to, aby byli pouhými rozumáři. Disputace je vždy nebezpečná pro náladu a únavná pro ty, kdo se nemohou cítit stejně horliví jako diskutující; naproti tomu diskuse, v níž má každý možnost přátelsky a nenápadně vyjádřit svůj názor, musí být častá.

Pěstování rozumu má však kromě vysoké morální hodnoty i tu výhodu, že umožňuje odpovídat i věnovat se názorům druhých. Nic není únavnější a skličující než věčné: ‚Ano, právě tak‘, a nic víc. Konverzace nesmí být nikdy jednostranná. Rozum nám zase umožňuje podpořit nějakou představu nebo názor, když se nás někdo zeptá, proč si to myslíme. Odpovědět: ‚Nevím, ale přesto si to myslím,‘ je hloupé a nudné.“

Pokračování…

Z původního článku newyorské redakce deníku The Epoch Times přeložil P.M.

Související témata

Související články

Přečtěte si také

Distributoři elektřiny chtějí kvůli fotovoltaice navýšit poplatky všem odběratelům. Kritici to považují za nespravedlivé
Distributoři elektřiny chtějí kvůli fotovoltaice navýšit poplatky všem odběratelům. Kritici to považují za nespravedlivé

Distributoři by rádi viděli, aby se na rozvoji sítí uzpůsobené obnovitelným zdrojům podílel každý, bez ohledu na to, jaké nároky na síť vytváří. ERÚ a další odborníci však tento model považují za nespravedlivý pro ty, kdo fotovoltaiku nevlastní.

Desetina mladých má příznaky těžké deprese, lékaři vyzvali politiky k akci
Desetina mladých má příznaky těžké deprese, lékaři vyzvali politiky k akci

Jeden z deseti mladých dospělých v průzkumu přiznává příznaky těžké deprese, střední příznaky zhruba 16 procent.

Na výrobě komponentu pro F-35 by se mohly podílet české firmy, podepsaly dohodu
Na výrobě komponentu pro F-35 by se mohly podílet české firmy, podepsaly dohodu

Na výrobě součástky pro americké letouny páté generace F-35 by se v budoucnosti mohlo podílet konsorcium českých firem PBS Velká Bíteš, One3D a HiLASE.

Čeští podnikatelé spolu diskutovali na setkání reVize Česka 2024 i za účasti prezidenta Petra Pavla
Čeští podnikatelé spolu diskutovali na setkání reVize Česka 2024 i za účasti prezidenta Petra Pavla

„V krásně zrekonstruované Vindyšově továrně jsem dnes diskutoval s osobnostmi českého byznysu na konferenci reVize Česka,“ uvedl v pondělí prezident Petr Pavel na svém účtu X.

Špičkoví hudebníci zahájí Procházky uměním koncertem v Trojském zámku
Špičkoví hudebníci zahájí Procházky uměním koncertem v Trojském zámku

V nádherných prostorách velkého sálu Trojského zámku odstartují mistři barokní hudby další ročník koncertních vystoupení projektu Procházek uměním, které založila první dáma české violy, virtuoska Jitka Hosprová.