Vloni v poslední listopadový den Čína oznámila, že zemřel její bývalý prezident Ťiang Ce-min ve věku 96 let. „Smrt soudruha Ťiang Ce-mina představuje nesmírnou ztrátu pro naši stranu, armádu a lid,“ psala tehdy Komunistická strana Číny. Ťianga vládní úřady vykreslují jako „vynikajícího vůdce, významného marxistu, státníka, vojenského stratéga, diplomata a osvědčeného komunistického bojovníka“, citovala v listopadu čínské úřady Česká tisková kancelář.
Ruský prezident Vladimir Putin zesnulého čínského vůdce označil za „drahého přítele naší země, který neocenitelně přispěl k rozvoji rusko-čínských vztahů, autoritativního politika a úžasného člověka“.
Generální tajemník OSN António Guterres označil Ťiang Ce-mina za „vytrvalého zastánce mezinárodní angažovanosti“ a připomněl jeho „vřelost a otevřenost“. Rada bezpečnosti OSN si úmrtí čínského vůdce připomněla minutou ticha.
Mimo jiných zaslal zaslal současnému čínskému vedení kondolenční dopis také dosluhující český prezident Miloš Zeman. „Ťiang Ce-min byl jedním z významných lídrů čínského lidu. Do dějin Čínské lidové republiky se zapsal především svými ekonomickými reformami.“
Český prezident oceňoval jeho úspěchy jako „zavedení možnosti soukromého podnikání v Číně či vstup Číny do Světové obchodní organizace“. Ocenil „jeho vůdčí schopnosti, které zajistily čínské zemi ekonomický rozvoj a stabilitu“.
Jaká byla hospodářská a sociální stabilita Číny za vlády Ťiang Ce-mina a po něm?
Hospodářský zázrak
Co se týče tzv. hospodářského zázraku, o tom ví své ti, kdo v Číně prožili pár let a byli toho svědky.
Tomáš Etzler, český novinář, pobýval pracovně v Pekingu od r. 2007 do r. 2010, kde působil jako stálý zpravodaj České televize v Číně. Od té doby, co Peking opustil, tvrdí, že ještě v roce 2021 trpí „post-traumatickým syndromem“ a „syndromem vyhoření“ z pobytu v Číně.
O své práci v čínském prostředí napsal knihu Novinářem v Číně aneb Co jsem to proboha udělal? V knize mimo jiné uvádí:
„V letech 2004–2012 byl premiérem Wen Ťia-pao, kdo slíbil snížení rozdílů mezi bohatými a chudými Číňany. Slib pochopitelně soudruzi nesplnili. Ekonomické nůžky se (za jeho vlády) ještě více rozevřely.“
Prezidentem v té době nebyl nikdo jiný než Ťiang Ce-min.
Etzler ve své knize Novinářem v Číně popisuje:
„Byli to právě námezdní sezónní dělníci, kteří vydřeli největší hospodářský růst v historii lidstva, čínský hospodářský zázrak na přelomu století. … V Číně se jim říká min-kung. Min znamená lid, kung práci.
…Když nedáváte pozor, tak si sezonních dělníků v Pekingu, Šanghaji a jiných velkých městech jen tak nevšimnete… Jakoby je komunisté schovávali. … Po práci někteří z nich dřepí ve špinavých pracovních montérkách u vjezdů do stavenišť. Mezi tvrdými mozolnatými prsty drží levné čínské cigarety a na zemi, vedle jejich špinavých bot, se jim v plastové láhvi louhuje zelený čaj,“ popisuje svoje autentické setkání Etzler.
„Sledují malý výsek života megapole, který jim prostranství před bránou umožňuje… Po setmění …můžete nahlédnout přes plot do jejich rozsvícených ubikací. Je vidět, jak lezou v podvlékačkách na palandy, které bývají v jednom malém pokoji až čtyři.“
Jako toalety měli dělníci něco jako venkovní „toi-toiky“, k hygieně sloužila dlouhá plechová umyvadla venku s řadou kohoutků, ze kterých tekla studená voda, sprchy neměli.
Prezidentem v té době nebyl nikdo jiný než Ťiang Ce-min.
Waverozhlas.cz uvedl r. 2017: „Stavební šílenství vrcholilo po krizi v roce 2008, kdy Peking investoval ohromné peníze do stavebních projektů a infrastruktury, aby nastartoval a podpořil ekonomický růst. Centrální vláda doufá, že se nově postavené megalopole stanou prosperujícími ekonomickými centry.
Na Západě se pro ně vžil název ghost cities. Futuristicky vyhlížející města vyrostla v Číně během posledních dvou dekád. Byla projektována pro statisíce obyvatel, většina z nich ale zůstala z velké části neobydlená. Jsou důsledkem divokého čínského kapitalismu i spekulací s realitami a mnohdy nahodilého plánování.“
Místní vlády
Natáčet v Číně je jako otvírat Pandořinu skříňku,“ uvádí Etzler fakt, že jakmile začne dokumentovat jeden problém, vzápětí vyskakují další. Například to, že jistá místní vláda lokálně načerno provozuje černouhelné doly, které rolníkům snižují hladinu spodních vod, a to dává vzniknout problému se závlahou jejich polí.
Po návštěvě čínské vesnice Etzler pochybuje o tom, zda místní lidé v regionu znají koncept demokracie, po čem však všichni touží – je spravedlnost.
To vše se dělo za vlády prezidenta Ťianga Ce-mina.
Cihelny a otroci
Dále Etzler ve své knize podává další svědectví o „stabilní společnosti“:
Na jaře r. 2007 otřásl Čínou skandál – provinční TV odvysílala záběry silně podvyživených a zubožených dělníků v několika cihelnách. Některým lidem zmizeli příbuzní, někteří pak byli dohledáni právě v těchto cihelnách, při otrocké práci spojené s bitím.
„To vyděsilo vládu v Pekingu, která navíc neměla zájem, aby rok před olympiádou Čína vypadala jako otrokářská země,“ píše Etzler. „Vláda v Pekingu slibovala přísné potrestání všech, kdo jsou za situaci zodpovědní.“ O skandálu tehdy informovala i česká TN.
To vše se dělo za vlády prezidenta Ťianga Ce-mina.
„Ťiangova podpora korupce byla naprostým opakem tradičních čínských hodnot. Místo toho, aby zlepšil svůj charakter, ,vynikal‘ v promiskuitě; místo toho, aby harmonizoval rodinu, umožnil svým rodinným příslušníkům nahromadit astronomické bohatství zneužitím politické moci; místo toho, aby dobře spravoval zemi, zahájil takzvané ,udržování stability‘, aby zesílil útlak obyčejných občanů; místo toho, aby podporoval čisté životní prostředí a poctivý trh, ničil přírodní zdroje (vodu, půdu a vzduch) a podporoval padělané zboží. Rozšířený fenomén padělaných výrobků, rostoucí znečištění a rostoucí násilí dosáhly alarmujících rozměrů,“ popisuje Ťiangovu vládu Minghui.org.
Tomáš Etzler dokládá, že čínští lidé jsou velmi srdeční a pohostinní: „I ty nejchudší rodiny se s vámi rozdělí o to poslední, udělají, co můžou, aby vám ve všem vyhověli a abyste se cítili jako doma.“
„Tohle by bez komunistů mohla být docela příjemná země,“ dodává Etzler po novoroční návštěvě na vsi.
Nedávno Komunistická strana Číny veřejně oslavovala svůj „úspěch“ v boji proti covidu-19 a tvrdila, že počet mrtvých v Číně dosáhl pouhých 60 tisíc lidí. To číslo je však statistickým nesmyslem, znamenalo by to totiž, že virus byl ve Spojených státech více než 160krát smrtelnější než v Číně, uvedl redakční komentář epochtimes.cz.
Související:
https://sk.minghui.org/2022/12/06/jiang-zemin-je-zodpovedny-za-rozsiahly-rozvrat-moralky-v-cine
https://sk.minghui.org/2022/12/12/co-chyba-v-nekrologu-jiang-zemina
