Před několika dny byla zveřejněna studie z období mezi zářím 2016 a prosincem 2017, podle níž asi pětina Němců schvaluje násilí na uprchlících. Údaje o tom jsou staré necelých šest let.
Studii zveřejněnou v pondělí předminulý týden (6. února 2023) vypracoval tým výzkumníků pod vedením Rafaely Dancygierové, profesorky politologie na Princetonské univerzitě. Studie se zabývala otázkou, do jaké míry je v Německu akceptováno násilí vůči uprchlíkům. Ve čtyřech kolech provedla průzkum mezi 3 000 lidmi.
Přestože typickým pachatelem je mladý muž s nízkým příjmem, neexistují téměř žádné významné rozdíly mezi věkem, pohlavím a příjmem dotazovaných, pokud jde o akceptaci násilí vůči uprchlíkům. Níže nabízíme podrobnosti i objasnění, z jakých důvodů je násilí dle dotazovaných pochopitelné a akceptovatelné.
Nejnovější referenční údaje jsou z prosince 2017
Je záhadou, proč tato studie spatřuje světlo světa až nyní. Vždyť údaje, z nichž hodnocení vychází, pocházejí z období mezi zářím 2016 a prosincem 2017.
Výběr respondentů probíhal „prostřednictvím našich vlastních názorových platforem a telefonu“. Důraz byl kladen „na vnitřní motivaci“ a byla snaha zabránit zkreslení vzorku „profesionálními“ respondenty, uvádí Dancygierová.
Jak uvádí samotná studie, období sběru dat bylo poznamenáno silnou migrační vlnou v polovině roku 2010. Německo bylo vybráno jako cílová země studie, protože je nejlidnatější evropskou zemí s největším počtem obyvatel narozených v zahraničí (mimo Německo na evropském kontinentu). Navíc je zde násilí vůči menšinám „hluboce zakořeněné“, uvádí se v úvodu studie.
Zpochybněna byla čtyři ústřední tvrzení o násilí vůči uprchlíkům
Podrobně se výzkumníci mimo jiné ptali na souhlas se čtyřmi významnými výroky. Podle průzkumu 18,7 % respondentů uvedlo, že nepřátelství vůči uprchlíkům je „někdy oprávněné, i když končí násilím“. Téměř stejný počet respondentů (17,7 %) souhlasil s výrokem, že v souvislosti s uprchlickou politikou je „násilí někdy jediným způsobem, jak získat pozornost německých politiků“.
Názor, že útoky na uprchlíky jsou „někdy nutné, aby se politikům ukázalo, že existuje problém“, potvrdilo 16,7 % respondentů. 14,2 % souhlasilo s tvrzením, že xenofobní násilí je „obhajitelné, pokud vede k menšímu přílivu uprchlíků do jejich vlastního města“.
Kromě průzkumu souhlasu s výroky proběhl také „volební experiment s kandidáty“. Byli vytvořeni fiktivní kandidáti, kterým byly přiřazeny určité výroky. Výsledkem bylo, že „příznivci zločinů z nenávisti“ dávali přednost kandidátům, kteří „obhajují použití ozbrojené síly proti uprchlíkům“. Pro výzkumníky byla v tomto ohledu ukázkovým příkladem bývalá předsedkyně AfD Frauke Petryová. Ta na začátku roku 2016 vyzvala k použití střelných zbraní „v případě nutnosti“ k zabezpečení hranic.
Ve čtvrtém kole výzkumu by AfD volilo 38,7 až 42,5 % respondentů, kteří souhlasili alespoň s jedním ze čtyř základních výroků. CDU by ve spolkových volbách v roce 2017 volilo 15,1 až 20,7 % dotázaných.
Málo identifikovaných pachatelů
Princetonská studie přitom neodhaluje dosud neznámý jev. Ve skutečnosti německý časopis Panorama již v roce 2015 informoval o úmyslně způsobených požárech v plánovaných ubytovacích zařízeních pro uprchlíky. Kromě zděšení vyjádřili obyvatelé dotčených obcí v některých případech také pochopení. Jako důvod uváděli strach a pocit bezmoci tváří v tvář politikům, kteří rozhodují nad jejich hlavami.
V 90. letech to byli především pravicoví extremisté, kteří z ideologických důvodů zapalovali azylové domy. Široká medializace případů dle studie často přitahovala napodobitele. Naproti tomu v polovině roku 2010 bylo úspěšných vyšetřování v souvislosti s útoky tohoto druhu podstatně méně.
Pokud se policii podařilo identifikovat podezřelé, ve většině případů neměli žádnou spojitost s pravicovým extremismem. Místo toho většina z nich patřila ke „střední třídě“, uvedl Bernd Merbitz, šéf Operative Abwehrzentrum (OAZ) v Lipsku. Odborníci z policie a Úřadu na ochranu ústavy se rovněž shodli na tom, že připravenost k násilí „je zjevně podněcována internetovými příspěvky a společenským uznáním“. V souladu s tím se pachatelé cítili být vykonavateli „takzvané vůle lidu“.
Násilí na uprchlících je nyní opět na ústupu
Poté, co se počet útoků na celostátní uprchlické ubytovny zvýšil již v roce 2014 z 55 na 170, v následujících letech ještě vzrostl. Spolkový úřad na ochranu ústavy hovořil v roce 2016 o 907 žhářských útocích tohoto druhu, zatímco o rok dříve jich bylo 894.
Spolkový kriminální úřad (BKA) později uvedl, že v roce 2015 došlo celkem k 1031 útokům na uprchlické ubytovny a v roce 2016 k 988 útokům. Celkem bylo v roce 2016 v souvislosti s uprchlickou krizí zaznamenáno více než 3 500 trestněprávně relevantních „incidentů“.
Od té doby tato forma trestné činnosti zřetelně klesá. Podle odpovědi Spolkového ministerstva vnitra na dotaz strany Levice došlo v roce 2021 ještě k 70 útokům na uprchlické azylové domy. Podle Spolkového kriminálního úřadu došlo v roce 2016 k 2 545 trestným činům proti uprchlíkům mimo azylové domy, zatímco před dvěma lety bylo zaznamenáno 1 184 útoků tohoto druhu.
Nevládní organizace, jako je Nadace Amadeua Antonia (AAS) nebo Pro Asyl, uvádějí výrazně vyšší počty případů. Odvolávají se na zdroje, jako jsou shromážděné zprávy z médií nebo informace z poradenských center.
Z původního článku německé redakce deníku The Epoch Times přeložila G. K.
