TÉMA: Česko-čínské vztahy
Reportáž z konference v Poslanecké sněmovně
Podle náměstka českého ministra zahraničí nemá pro Českou republiku přínos účastnit se čínským režimem organizované platformy 16+1, a i když „vztahy s Čínou budou muset i nadále pokračovat, ministerstvo zahraničí připravuje revizní dokumenty,“ které změní oficiální zahraniční politiku vůči Číně a postoj ke Komunistické straně Číny, uvedl Jiří Kozák na konferenci v Poslanecké sněmovně.
„Mnozí spěchají na urychlené vydání tohoto revizního dokumentu, ale já zastávám názor, že je lépe to nedělat rychle, ale udělat to dobře,“ uvedl Jiří Kozák, náměstek ministra zahraničních věcí pro vysvětlení toho, proč prozatím nedošlo ke slibované revizi vztahů, kterou vládní koalice slibovala před volbami.
„Zpravodajské služby odhalovaly operace čínského režimu proti národním bezpečnostním zájmům. Byly jsme o některých operacích jako poslanci informováni a byly nám některé věci prezentovány,“ uvedl Pavel Žáček, předseda poslaneckého výboru pro bezpečnost.
Žáček upozornil, že za předchozí vlády a za působení prezidenta Miloše Zemana bylo zveřejněno varování, které vydal Národní ústav pro kybernetickou bezpečnost (NÚKIB) o nebezpečnosti výrobků čínských společností Huawei a ZTE.
„Toto varování stálo ředitele NÚKIBU místo,“ uvedl Žáček. „Jsem rád, že za pár dní nastane soulad mezi nejvyššími představiteli ČR k zahraniční politice s Čínou.“ Ředitel Bezpečnostní informační služby (BIS) Michal Koudelka označil upozornění NÚKIBU za „odvážný krok“, který napomohl ke zlepšení bezpečnosti země a změnit nazírání na tuto oblast.
Senátor Pavel Fischer zmínil, že v rámci bezpečnostního výboru byl vypracován přehled o tom, kolik bylo na úrovních krajů podepsáno memorand s různými čínskými oblastmi o velikosti několika milionů obyvatel. „České kraje nemohly vůbec konkurovat týmům tak velkých celků a měly velice slabé týmy,“ uvedl Fischer.
Podle Fischera byly snahy Komunistické strany Číny o navazování spolupráce na všech úrovních české společnosti v podstatě formou screeningu, hloubkového testování a vyhodnocování vládního systému naší země.
Podle profesorky na Filosofické fakultě Kralovy univerzity Olgy Lomové byla spolupráce, kterou nabízela Čína České republice, založena na klamné rétorice. „Bylo neustále opakováno, že půjde o „win-win“ spolupráci, tedy o výhodný obchod na obou stranách, to s oblibou používali čínští obchodníci, kteří tvrdili, že nejde o nic než o byznys,“ uvedla Lomová.
„V obchodní oblasti se spolupráce nepromítla, ale promítla se v politické oblasti,“ hodnotí uplynulé česko-čínské vztahy Lomová. „Politici obhajovali prohlubování vztahů potřebou investic a robustních vztahů s Čínou.“
Strategie české vlády s podle Lomové v roce 2013 odvíjela v duchu „přimhouříme oko nad situací lidských práv v Číně a výměnou za to získáme ekonomické zisky“. Ve skutečnosti bylo cílem prosazování geopolitických zájmů Komunistické strany Číny prostřednictvím nabízení ekonomických výhod, ke kterým však nikdy nedošlo.
„Čínská strana využívá ekonomickou spolupráci k vyvíjení nátlaku na podnikatele za účelem dosažení politických cílů,“ uvádí Lomová.
„Je třeba vyvodit závěry z uplynulých let, aby se podobná systémová selhání nemohla v budoucnosti opakovat,“ komentoval vzestup česko-čínských vztahů sinolog Martin Hála, ředitel think-tanku Sinopsis.
Velká očekávání velkých finančních zisků skrze spolupráci s Čínou začala podle Hály ještě před nástupem Miloše Zemana, ale nejvíce se rozvinula po roce 2013. V té době se podle Hály projevilo zjevné prorůstání byznysu a politiky. Zejména se jednalo o byznysové zájmy skupiny PPF a politické zájmy ČSSD.
Doba prohlubování vztahů byla pozoruhodná „konfliktem zájmů v postavě Jaroslav Tvrdíka, který působil jako lobbista investiční skupiny PPF pro Čínu, současně jako poradce prezidenta Miloše Zemana a premiéra Sobotky, a zároveň byl představitelem čínské obchodní společnosti CEFC“, uvedl Hála.
Nejdříve se podle Hály zdálo, že se vztahy vyvíjejí nadějně ku prospěchu některých aktérů, jakým byla například PPF, jejíž Home Credit získal v Číně celostátní licenci, díky čemuž silně navýšil zisky.
Čína naopak v roce 2015 přišla do české republiky se společností CEFC, která byla podle Hály „od počátku podezřelá kontakty na čínskou vojenskou rozvědku a nestandardními obchodními praktikami“. CEFC podle Hály „dominovala vzájemnému česko-čínského vztahu, měla otevřené dveře do nejvyšší politiky a českého byznysu. Namísto byznysu podle ředitele Sinopsis společnost vyhledávala zejména politický vliv a investovala do lidí, tedy „najímala dosti vysoké představitele českého státu“ (bývalé nebo aktuální).
CEFC v roce 2018 náhle zkolabovala, a to nejenom ekonomicky, ale především politicky a kriminálně, když byl jeden z jejích vysokých představitelů Patrick Ho odsouzen za korupci a její ředitel Jie Ťie-ming byl „zmizen komunistickou stranou a nikdo o něm už dále neslyšel“.
Kolaps CEFC způsobil podle Hály „šok“ a vliv čínského režimu v ČR od té doby začal slábnout a se začátkem invaze ruských vojsk na Ukrajinu a s tichou podporou invaze jeho vliv nadále slábl.
„Odolnost proti infiltraci vlivu čínského režimu do české společnosti byla různá, ale nakonec z toho Česká republika nevyšla tak špatně jako jiné země,“ uvádí Hála. „Otevřená a pluralitní média napomohla tomu, že vměšování a škody nedosáhly větších rozměrů. Média napomohla, že po 10 letech můžeme konstatovat, že naše země projevila značnou systémovou odolnost.“
