V Senátu proběhla konference na téma „Co můžeme dělat pro řešení krize v Tibetu“.
Pozornost zaměřuje Evropská unie v současné době především na válku na Ukrajině a otázky týkající se Číny se odsunuly na vedlejší kolej. Na tom se shodovali téměř všichni řečníci konference na téma řešení krize v Tibetu. Diskuse se ale netočila pouze okolo Tibetu, ale dotkla se také událostí v Hongkongu, Tchaj-wanu a dalších oblastech.
Přítomní Tibeťané i politici zmiňovali zejména problémy zneužívání obyvatel Tibetu k otrocké práci. Starší Tibeťané jsou odváženi z Tibetu do vnitřní Číny jako levná pracovní síla a mladí jsou oddělováni od svých rodin, aby byli vzděláváni mimo své rodiny, vyučováni jinému jazyku a vychováváni k jiné kultuře. Tento trend podle řečníků trvá již po tři poslední generace.
Místopředseda českého Senátu Jiří Oberfalzer označil takový postup čínského režimu za „kulturní genocidu“. „Nebudou znát svůj jazyk, nebudou znát svoji kulturu a historii,“ říká Oberfalzer, který prohlašuje, že Tibet „není a nemůže být uznán jako součást Číny“.
S tímto postojem souhlasí také Michael van Walt, profesor mezinárodního práva, autor knihy Tibet Brief 20/20. Podle výzkumu, který van Walt prováděl během deseti let, není pravdou, že byl Tibet někdy v historii součástí Číny. To podle van Walta znamená, že vojenská invaze vedená Komunistickou stranou Číny do Tibetu v roce 1950 by měla být považována za porušení mezinárodního práva.
Čínský režim legitimizuje svoji přítomnost v Tibetu právě tím, že prohlašuje Tibet za historickou část Číny.
„Pojďme říkat o Číně pravdu, to je jediná cesta ven z tohoto marasmu,“ říká senátor Oberfalzer a dodává, že „je nejvyšší čas, aby se demokratický svět probudil a začal se k čínskému režimu chovat jako k rovnocennému partnerovi, od kterého očekáváme mravné chování“.
Podle Oberfalzera jsou to obchodní vztahy, které brání jednotlivým zemím ve zvyšování tlaku na čínský režim. Panelisté na konferenci popisovali vztahy s Čínou v praxi jako rozdělené na dvě oddělené oblasti –lidskoprávní a obchodní.
Podle Oberfalzera je obchodní spolupráce s Čínou obecně vnímána jako výhodná kvůli levnému zboží a levné práci, „ale jak dlouho“. „Když budeme mít pouze levné zboží z Číny a budeme na něm velice závislí, potom možná uvidíme, že tyto výrobky začnou být dražší,“ říká Oberfalzer, který poukazuje na to, že ekonomická závislost se může snadno stát pákou, kterou bude čínský režim tlačit na ty země, které se na něm stanou existenčně závislé.
Problematika „okupace Tibetu“ je podle řečníků v dnešní době chápána jako spojitá nádoba, do níž patří situace v Hongkongu, Macau nebo na Tchaj-wanu, v nichž Komunistická strana Číny již efektivně omezuje základní svobody a práva nebo vyhrožuje anexí v případě Tchaj-wanu.
Fotogalerie
Situace v OSN pod kontrolou komunistické strany
Vliv Komunistické strany Číny je na mezinárodní úrovni stále větší, říká Kai Müller, který stojí v čele mezinárodní kampaně pro Tibet a působí v týmu obhájců při OSN. Čínský režim chce podle Müllera reinterpretovat hodnoty i fakta, aby je pozměnil ve svůj prospěch.
Jedním ze zájmů komunistické strany je podle Müllera preventivně zamezovat diskusi v OSN o problémech v Sin-ťiangu, Tibetu a dalších oblastech. Oběti represí čínského režimu ani nemohou promlouvat na půdě OSN, protože jim v tom komunistická strana účinně zamezuje skrze orgány OSN. Čína je členským státem OSN.
Zdá se, že OSN již ve výhledu posledních let nemůže plnit žádnou úlohu, pokud jde o otázky porušování lidských práv, zločinů proti lidskosti nebo dokonce obvinění z genocidy páchané čínským režimem.
Podle Müllera je čínský režim dokonce schopen preventivně zastavovat jakoukoliv zemi, aby ve věci Tibetu navrhla nějakou rezoluci. Současná situace je podle něj „porážkou mezinárodního společenství“.
Evropská unie podle Müllera „příliš dlouho sledovala“, co se děje v Číně a o co se Komunistická strana Číny snaží na mezinárodní úrovni. „Volám po novém konceptu bezpečnosti ohledně Tibetu, Sin-ťiangu, Hongkongu a Tchaj-wanu. Mír v těchto oblastech je náš mír a jejich bezpečnost je naší bezpečností,“ říká Müller a vysvětluje svůj přístup tím, že jedině se takovým přístupem zabezpečíme vlastní země před vlivem čínského režimu, který projevuje odhodlání expandovat a zabírat území v Jihočínském moři nebo anektovat demokratický ostrovní stát Tchaj-wan.
Čínská vláda podle Müllera také účinně znemožňuje monitorovat situaci v Tibetu. Ani OSN, ani jiné vládní či nevládní instituce nemají do oblasti přístup. Místní obyvatelé jsou rovněž odříznuti od zbytku světa.
Tibeťané se v zahraničí stále snaží získat podporu
Zástupkyně dalajlámy paní Thinlay Chukki hovořila o případech mučení a zmizení některých obyvatel Tibetu. Místní lidé tam podle ní dostávají dlouhé tresty vězení ve zinscenovaných procesech, během nichž se ani nemohou obhajovat, nemohou mít právníka a soud probíhá v čínštině, tedy v jazyce, kterému nerozumějí. Tibeťané nemají základní právo na spravedlivý proces.
Mít obrázek dalajlámy je pro Tibeťany podle paní Thinlay Chukki zakázané. Ten, u koho je portrét nalezen, je čínským režimem označován jako „separatista“. Situace je podle ní taková, že Tibeťané dokonce ani nemohou z Tibetu uprchnout, protože hranice je pevně uzavřená.
Čínský režim také provedl zásadní „strategický akt“, aby dostal pod kontrolu rozhodování o dalším dalajlámovi. Komunistická strana již před lety unesla pančenlámu, který má historickou pravomoc určit dalšího dalajlámu. Tato tradice vyplývá z tibetské víry v existenci duše a její převtělování. Zatímco dalajláma hledá po smrti pančenlámy, kam se jeho duše převtělila, pančenláma naopak hledá dalajlámovu duši po smrti jeho fyzického těla.
Komunistická strana dosadila vlastního pančenlámu, po únosu původního pančenlámy, a čeká na to, až zemře současný dalajláma. „Jejich“ pančenláma potom vybere nového dalajlámu. „To je třeba jasně odsoudit. Komunistická strana Číny se nemůže vměšovat do náboženských záležitostí,“ říká Thinlay Chukki.
Dalajláma v reakci na současnou situaci prohlásil, že přeruší tuto tradici a bude posledním dalajlámou a po své smrti předá vládu nad Tibetem cele do rukou exilové tibetské vlády. Přesto paní Thinlay Chukki doufá, že „jednou bude opět moci naslouchat učení dalajlámy v Potale“, v tomto tibetském paláci.
