Názor
Čína se stala centrem velkých nadějí i největších prohřešků 21. století. Bohužel, ony naděje se omezily pouze na vyhlídky, jak vydělat co nejvíce peněz, a prohřešky shrňme jako „zavírání očí nad zločiny komunistické strany“.
Kanadský lidskoprávní obhájce David Matas nedávno prohlásil, že v současné době „trpíme důsledky zavírání očí nad porušováním lidských práv v Číně“. A na tom je kus pravdy.
Od roku 2000 můžeme napočítat množství případů, kdy mezinárodní lidskoprávní organizace, aktivisté, ale i obyčejní lidé doslova bijí na poplach a upozorňují na masové represe, omezování svobody slova, svobody tisku, svobody myšlení a víry.
Od celostátního pronásledování příznivců meditační praxe Falun Gong (které začalo už v roce 1999), přes násilné odběry orgánů politickým vězňům diskutované od roku 2006, „stabilizaci“ situace v Tibetu a násilné represe v roce 2008 a případy sebeupálení v roce 2014, přes represe a koncentrační tábory v provincii Sin-tiang v roce 2018.
Vzpomeňme neustálý tlak na ostrov Tchaj-wan a zejména násilné represe a doslova válku v ulicích Hongkongu v roce 2019.
Během všech zmiňovaných událostí se neustále rozvíjel byznys a investoři ze všech koutů světa šli vydělávat do Číny. O uvedených událostech se velmi dobře vědělo, a není tedy možné, že by o tom podnikatelé a politici, směřující do Číny, nevěděli.
Kolik českých firem dnes vyrábí v Číně? Stačí se podívat na nálepky výrobků, které jsou v obchodech – Made in China nebo Made in PRC nalezneme téměř na všech značkách. Taková je prostě realita.
Případy, kdy podnikatel stáhl výrobu z Číny poté, co se dozvěděl o zločinech čínského režimu také existovaly, ale jednalo se pouze o čestné výjimky. Drtivá většina zahraničních vlád, podniků a organizací se do Číny hrnula za výdělkem.
Ano, byla zde také teorie všemocných peněz, kdy se předpokládalo, že s přílivem financí se v Číně také postupně změní systém, a někteří v tom dokonce viděli strategii, jak přivést Čínu k demokracii. Ale nic z toho se nestalo. Ve skutečnosti příliv financí a technologií ze Západu neustále posiloval čínský režim (Komunistickou stranu Číny) a pomáhal jí ustanovit si pevnější pozici.
Ve chvíli, kdy se z čínských komunistů stala skupina ovládající největší výrobní oblast světa a využívající moderní digitální technologie k ovládání toků informací, začali do světa vyvážet svůj způsob vlády a totalitní vize společnosti.
Při sledování příčiny a následku by bylo skutečně absurdní, kdyby Západ teď zavíral oči i nad svojí spoluúčastí na vývoji této situace. Každý, jak se říká, „přilil olej do ohně“ a mohl by se zamyslet nad tím, jakou roli v celé věci sehrál. A mělo by také (kromě upřímné retrospektivy) dojít k poučení, změně postoje a reálným krokům k nápravě.
Tu a tam se také objeví zprávy o tom, jak obří výroba, která se v celosvětovém měřítku přesunula do Číny, přináší svoji daň v oblasti životního prostředí. Doly a továrny u čínského města Pao-tchou těží a zpracovávají vzácné prvky. Vyrábějí se v nich magnety do větrných turbín, motory elektrických automobilů, chytré telefony a televize s plochými obrazovkami. Odpad z továren vytváří obří mrtvé jezero průmyslového kalu.
Průzkumy také ukazují, že plast z čínských řek Jang-c’-ťiang a pěti dalších o celkové hmotnosti 8,8 milionů tun tvoří zhruba 91 procent celosvětového plastového odpadu, který se každoročně dostane do oceánů.
Čína je možná daleko, ale jak se ukazuje, nikdo neunikne před principem příčiny a následku. Nakonec se nám vše jednou vrátí. Bezohlednost, přehlížení problémů i přílišná hamižnost. A těm, kdo se snaží, jednají poctivě a ohleduplně, se také v dobrém vrátí odměna za jejich ohleduplnost, otevřenost kritice, střídmost nebo snahu o nápravu vlastních chyb.
