Názor
Od 4. března probíhá v Číně zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců, kde se bude schvalovat nová politika čínského režimu. Co si budeme povídat. Zasedání je plně pod kontrolou komunistické strany a předem připravené návrhy jsou vždy téměř jednohlasně schváleny.
Řekněme si to napřímo. Čínský režim je totalitní moc. Jak už název této vládnoucí strany napovídá, (Komunistická strana Číny) vychází z historie, kterou lemují mrtvá těla. Ať už to byla kulturní revoluce nebo jiná násilná hnutí. A jak je na tom čínský režim dnes? Je to nějaká reformovaná a mírumilovná skupinka lidí, nebo lidé s absolutní mocí a bohužel také zbavení morální základny, kterou položila prastará čínská kultura a civilizace?
Za posledních sto let vlády komunistické strany v této zemi padla nejenom víra v Boha a vesmírné principy, ale i v samotný komunismus. Jedinou hmatatelnou konstantou materialismu se staly peníze (pro ty chudé) a moc pro ty bohaté.
Možná se vám zdají duchovní otázky podružné, ale jak praví komunisty prosazovaný dialektický materialismus – duše neexistuje a dále jsou veškeré duchovní záležitosti, a tedy i morální principy a závazky, výplodem lidské fantazie. A teď přemýšlejte: Co je tedy pro takovou společnost smyslem života? Existuje pro ně ještě nějaká definice dobra a zla?
Čínský režim se právě chystá udusit zbytky demokracie v Hongkongu, městě čítajícím více než 7,5 milionu obyvatel, které bylo pulzující mezinárodní křižovatkou s demokratickým vedením a rozdělením moci.
Stále více vyhrožuje nezávislému ostrovnímu státu Tchaj-wanu a naprosto bez ohledu na mezinárodní právo zabírá stále větší území Jihočínského moře.
Teorie, která zněla: „Napumpujeme do Číny peníze a s penězi přijde do Číny uvolnění poměrů a demokracie“ byla naprosto mylná. Tyto finance daly pouze větší moc komunistické straně, a jak je vidět nevedly ke zlepšení poměrů v zemi, ale pouze k tomu, že komunistická strana nyní dělá vše s ještě větší silou. Ale používá stále stejné totalitní praktiky.
Více cenzury, která se rozšířila do čínského kyberprostoru a kontroluje internet, televizní i radiové vysílání, tisk a začíná již působit i za hranicemi Číny.
Prozatím jsme se dotýkali pouze kontroly virtuální oblasti myšlení a šíření informací, ale čínský režim neopustil ani násilné praktiky.
Nejdiskutovanějším tématem je dnes genocida Ujgurského etnika v provincii Sin-ťiang. Někteří experti na lidskoprávní otázky v Číně uvádějí, že čínský režim své techniky cenzury a násilných represí neustále zdokonaluje.
Co se naučil při vyhlazování tibetské kultury a likvidaci následovníků meditační praxe Falun Gong, nyní využívá a dále zdokonaluje při likvidaci a takzvané „převýchově“ ujgurského etnika.
A jaká je na to celé odpověď?
Jak se ukazuje, celá řada mocností se nebrání vizi celosvětové (dokonce totalitní) vlády. V USA v roce 2020 silně zaznívají nejenom z úst aktivistů, ale také vrcholových politiků vládnoucí Demokratické strany USA, ultralevicové výroky o „převýchově republikánů“ a nastoupila silná cenzura velkých technologických společností (Google, YouTube, Twitter, Facebook, Amazon…).
Evropská Unie nevede proti čínskému režimu reálný a tvrdý boj ve smyslu odporu proti totalitě. Politika je stále na úrovni: „Spolupracovat a napomáhat, aby se Čína otevírala světu.“ A v tom je spatřován onen „magický přístup“, který pomůže změnit čínský režim k lepšímu. Ale jak se ukazuje, nic se nemění, kromě toho, že čínský režim využívá otevřenost Západu, aby ho infiltroval a postupně měnil k obrazu svému.
Zdá se, že v Evropě zaujímá proti čínskému režimu nejtvrdší postoj Velká Británie, která se od Unie odtrhla a začala vést vlastní zahraniční politiku.
Tolerantní a civilizovaný přístup Západu nemůže uspět proti agresivnímu přístupu čínského režimu, který nemá ony civilizované a morální cíle. Uvědomte si, že v této zemi vládnoucí režim cíleně vykořeňoval víru a morální hodnoty prastaré čínské civilizace po dobu 100 let. A sledujte, co se děje v praxi.
Má čínský režim zábrany, pokud jde o duševní vlastnictví, výzkum a vědu? Ne. Neobává se ukrást cokoliv. Má na to dokonce vlastní armádní jednotky, které se specializují na kradení dat a know-how. Ukradená data zpracovávají vysokoškolské výzkumné projekty a zavádějí je do výroby.
Má čínský režim zábrany, pokud jde o mezinárodní právo a územní vlastnictví? Podívejme se na akce v Jihočínském moři. Nejprve čínská armáda zakotvila u malých atolů, potom na nich zbudovala menší plošiny, na které dovezla stavební materiál. A plošiny rostly a rostly až se z nich staly základny. A celou dobu všem tvrdili, že se nejedná o zabírání území. Jenomže dnes ta území křižují čínské válečné lodě a přelétají bojové letouny.
Podobně se pokouší postupovat na hranicích s Indií nebo v okolí ostrova Tchaj-wanu nebo Vietnamu.
Osudovou chybou je vůbec čínskému režimu věřit.
Zakončeme toto hodnocení posledních let začátkem celosvětové pandemie v roce 2019. Jak je známo, čínský režim pokračoval v cenzuře a umlčování i na začátku epidemie nového koronaviru. Nyní se však ukázala tato forma totalitních praktik jako osudná pro celý svět.
Namísto, aby se všichni o epidemii a podrobnostech o novém viru včas dozvěděli, nechal čínský režim proudit nakažené lidi po celé Číně a létat do různých destinací po celém světě, aniž by o nebezpečí informoval. V začátcích epidemie v Číně nechal pozatýkat na 250 lidí (mezi nimi mnohé lékaře), kteří o nebezpečí nového smrtelného viru, který je přenosný z člověka na člověka, informovali.
Neskutečnou drzost, ovšem sobě vlastní, čínský režim provil v následujících měsících, kdy se sám pasoval do role světového vůdce v „boji proti pandemii“, kterou sám zapříčinil. Režim, který vám vrazí kudlu do zad a potom se nechá oslavovat za to, že vám přistavil záchranku, za kterou jste musel zaplatit sám z vlastní kapsy. Přesně takto celá věc probíhala, ale ve skutečnosti byla ještě absurdnější. Nejenom, že jsme museli za dodávky lékařského materiálu z Číny zaplatit, ale vrcholoví politici museli čínskému režimu také veřejně za dodávku poděkovat.
A tak celý svět už začal doplácet na tolerování nehorázných zločinů čínského režimu (omlouvám se, že nebyl dostatek času je všechny vyjmenovat) a podporování tohoto režimu samotného.
Na závěr vzpomenu na slova Alexandera Solženicyna: „Političtí a intelektuální byrokrati vysvětlují, jak je pragmatické, ba mravně oprávněné zakládat státní politiku na zbabělosti a podlézání.“ Ale co, někdo tvrdí, že se někteří tito politici zapřeli a se skřípěním zubů jim poděkovali, protože jinak by nic nedostali. Což samozřejmě také ukazuje, kam jsme se dostali naivním podporováním totalitní moci, jakou je komunistická strana v Číně.
