Paní Hašková Coolidge pracovala sedmadvacet let pro americkou vládu, z toho osmnáct let v týmu Bílého domu jako zvláštní asistentka pěti amerických prezidentů – Johna Fitzgeralda Kennedyho, Johnsona, Nixona, Forda a Jamese Cartera. V současnosti v České republice vyučuje etiketu a společenské chování. O svých osudech napsala knihu „Pět amerických prezidentů, česká babička a já“, představuje Rádio Universum osobnost, kterou pozvala Martina Kociánová.
Jaká je dnešní Amerika vůči té, jakou znala Eliška Hašková Coolidge během své kariéry v týmu Bílého domu? Amerika v čele Západu, Amerika – záruka míru a bezpečí, americké hodnoty, američtí spojenci, americké války – to vše náleží k nejskloňovanějším pojmům nejen dneška.
Je dnešní Amerika ve všem důležitém, hodnotovém stejná nebo podobná, jako dříve? Kam směřuje vývoj v Americe a jaké jsou její cíle, motivace a budoucnost a co z toho všeho vyplývá pro nás, zemi uprostřed Evropy? ptala se paní Elišky Martina Kociánová.
Paní Hašková Coolidge má jedinečnou možnost dívat se na Ameriku jako člověk, který se tam přistěhoval, ale který je doma i jinde. A může porovnávat americkou současnost třeba i s pohledem na Českou republiku.
Krátce po zvolení současného amerického prezidenta na konci roku 2020 řekla: „Děsí mě, kam bude Amerika směřovat pod vedením Bidena.“
Už uplynulo nějakých dva a půl roku: Řekněte mi, vyplnily se vaše obavy, nebo to nakonec není tak horké? ptá se Martina Kociánová.
Eliška Hašková Coolidge odpovídá, že to horké je, a že je tím velmi zklamána. V Americe pracovala jak pro demokraty, tak pro republikány, ale podle ní to nemá co dělat se stranou, „protože to má opravdu co dělat s hodnotami“. Bohužel se vyplňují slova A. Solženicyna, který byl velmi vděčný za domov v Americe, když se konečně dostal z gulagu, ale řekl, že se obává, „že excesivní materialismus, tedy korupce a egoistický individualismus, zlomí v Americe sociální strukturu. A ono se tak nyní stává…“
A srovnává i citát Tomáše Bati, který v roce 1932 řekl: „Mravní bída je příčina. Hospodářský pád je následek.“ Měl pravdu.
„ A podobné věci se dějí v celém světě, nejenom v Americe. A myslím, že toto je to, na co nyní musíme upozornit, a snažit se každý naším malinkým způsobem to začít trošku měnit, a vzít si zpět to, čeho si vážíme, dobra, které nám padalo do klína, a zároveň si chránit svobodu. Protože ten, kdo se trošinku vzdá svobody, aby získal trošinku jistoty, si nezaslouží ani svobodu, ani jistotu,“ dodává paní Eliška.
Výrok Alexandra Solženicyna pochází z roku 1978. Kdy se začala tato jeho prorocká slova, konkrétně třeba v Americe, naplňovat? Kdy se to zlomilo? ptá se moderátorka.
Eliška Hašková Coolidge: „Myslím, že se to začalo lámat při Trumpově administraci, protože oni viděli člověka, který toto cítil, a nedal tomu volnost k tomu, aby se to stalo.
Trump se tomu snažil zabránit.“
Eliška Hašková Coolidge je přesvědčena, že „kdyby Trump byl prezidentem, tak by ukrajinská válka nebyla, protože myslím, že on měl přízvuk jako velký, silný člověk“.
Takže podle ní by se to dalo řešit ještě před tím, než tolik nevinných lidí ztratilo život, živobytí a všechno.
Eliška Hašková Coolidge pamatuje, že když byla ve státní službě, měli v Bílém domě silnou představu, že fundraising nemá s Bílým domem co dělat. A to za demokratů i republikánů, začínaje s J.F.K. Když Kennedyho žena třeba dostala „úžasný kožich z Etiopie, tak tento kožich šel na dražbu pro chudé. Byla to dražba, která byla zřízená americkou ambasádou, totiž vládním orgánem americké vlády, který tyto dražby vedl. A všechno šlo“. První dáma si nemohla nechat ani státní dar, protože by v tu chvíli přestala být ekonomicky čistá.
Všichni prezidenti USA chápali svůj úřad jak službu národu, a nikoli jako získávání bohatství korupcí, vzpomíná Hašková – a to až do Clintona. A doopravdy si myslím, že toto bylo dodržováno všemi prezidenty, se kterými sloužila. Až do doby Clintonovy.
Martina: Až do doby Clintonovy? Tam se fundraising v Bílém domě zabydlel?
Eliška Hašková Coolidge: Zabydlel. … A tyto vlivy byly: „Udělej něco pro mě, a já ti dám tohle.“ To je šílený způsob jednání.
„Myslím, že děláme věci, protože v ně věříme, a ne proto, že nám za to někdo zaplatí, abychom je dělali. Když jsme ve státní službě, tak máme mzdu, a s touto mzdou bychom se měli obejít. A toto padlo, už to tam není.“
Martina: Kdo byl podle vás poslední schopný, a řekněme i poctivý a mravný, americký prezident?
Eliška Hašková Coolidge: „Všichni, pro které jsem pracovala, byli mravní. Někdo trochu méně schopný, někdo trochu více, ale všichni byli mravní. Za to bych opravdu dala ruku do ohně, že byli mravní. A byli to demokrati i republikáni, a všichni, jak demokrati, tak republikáni, respektovali to, že jsou ve funkci, která je službou národu, a proto se to jmenovalo ,státní služba´. To bylo zřejmé. V Americe byl respekt nahrazen politickou korektností, což je něco úplně jiného.“
Martina: A paní Eliško, řekla jste, že Amerika už není zemí Under the God, to znamená pod Bohem. Jak si to vysvětlujete?
Eliška Hašková Coolidge: „To je silná otázka, kterou jste mi dala. To je věc, která je, myslím, jádrem všeho zla, které vidíme. Amerika se poprvé v mém životě obrátila od Boha. A já pevně věřím, že slova Under the God, která jsou v americké ústavě, měla význam. Já mladým lidem tady říkám, když je vyučuji etiketu: ,Reputace je to, co si druzí o vás myslí. A charakter je to, co děláte, když si myslíte, že se nikdo nedívá. Když vás nikdo nevidí.´ A to je to důležité, v tom je pán Bůh, protože když víte, že je někdo nad vámi…
Celý rozhovor najdete zde
