Jedna z trojčat, jejichž matka pro ně připravila speciální časovou schránku, kterou měli otevřít, když jim bude 25 let, se o tento výjimečný okamžik a neuvěřitelný obsah schránky podělila se světem.
Jamie Poepoeová z Pittsburghu v Pensylvánii, USA, pracuje jako personalistka. Její mámě je 60 a tátovi 63. „Jsem jedna ze čtyř dětí. Trojčatům – Scottymu, Jonnie a mně (v pořadí narození) je 25 let a máme starší sestru Jessie, které bude v červnu 27 let,“ napsala Jamie The Epoch Times.
Když byla Jamie malá, začala její matka sestavovat časovou schránku, kterou chtěla dát svým dětem k 25. narozeninám. Jamie si živě vzpomíná, jak v dětství zírala na tuto tajemnou krabici na poličce nad bratrovou skříní, a nikdy nevěřila, že přijde čas ji otevřít. Ale před narozeninami trojčat letos 21. dubna nastal ten správný čas.
„Moje starší sestra Jessie měla jednu vlastní a trojčata se o ni musela podělit. Když jsme odjeli na vysokou, na schránku jsem zapomněla. Rozhodli jsme se otevřít kapsli týden před našimi narozeninami, protože to bude jediná chvíle v dubnu, kdy budeme skoro všichni pohromadě,“ svěřila se mladá žena.
Protože jejich sestra z trojčat Jonnie byla v jiném státě a připravovala se na stěhování kvůli práci, Jamie a Scotty otevřeli časovou kapsli sami s Jonnie přes FaceTime. Jamie tento výjimečný okamžik natočila. „Chtěla jsem, abychom si ten okamžik mohli navždy pamatovat a přehrát si ho, až budeme chtít,“ řekla.
Časová schránka obsahovala množství pokladů z dětství trojčat, včetně dopisů od členů rodiny a blízkých přátel, dětského oblečení a hraček, a dokonce i videokazety. Na všech byla patrná láska a péče maminky Lisy.
Jamie řekla: „Máma nám napsala několik dopisů. … V jednom dopise se svěřila, že pro nás trojčata vybrala jednu časovou schránku místo tří v naději, že nás to v den našich narozenin spojí. Vybrala si věk 25 let, protože to byl v jejím životě velmi zlomový okamžik. Věděla, že do té doby uděláme několik velkých životních rozhodnutí a chystáme se udělat mnoho a mnoho dalších.“
Krabice obsahovala celou řadu rodinných pokladů. „Byly tam bryndáčky z naší první narozeninové oslavy, dupačky, které ušila moje máma a na kterých byla naše jména, čepičky z porodnice, když jsme se narodili, přívěsky s křišťálovým křížem, noviny z 21. dubna 1998, upravené lahve na víno z naší dětské oslavy, upravené dětské boty, které měly na podrážce jedné boty naše jména a na druhé naše narozeniny, čepičky a panenky, které jsme měli rádi, a půldolar pro každého z nás od našeho dědečka,“ vypráví Jamie.
Jamie dopisy zasáhly přímo do srdce a předměty v ní vyvolaly hlubokou nostalgii. „Máma nám napsala skoro deset dopisů. Můj nejoblíbenější byl ten, kde popisovala všechny naše osobnosti, a to i ve věku jednoho roku. Nejvíce ve mně rezonovala část, kde poznamenala, že si byla jistá, že jsme po celých pětadvacet let strávili život tím, že jsme se navzájem srovnávali ve škole, ve sportu, ve vzhledu, ve všem… ale ona slíbila, že nás vždycky bude vnímat jako naše vlastní jedinečné individuality.“
Sourozenci se při otevírání časové schránky „smáli, usmívali a ronili šťastné slzy“. Dokonce se smáli i tomu, že kapsle vypadá dost ošuntěle, a „perfekcionistická“ maminka Lisa vysvětlila, že byla příliš zavalená péčí o čtyři děti mladší tří let, než aby krabičku zkrášlila.
Jamie byla časovou schránkou, která zůstává v domě její matky v Severní Karolíně, tak dojata, že slíbila, že něco podobného vytvoří i pro své budoucí děti. „Jak stárneme, scházet se je čím dál těžší. Když jsem tu schránku viděla, měla jsem pocit, že čas, který jsme strávili všichni společně v jedné domácnosti, utekl tak rychle, a přála bych si, abych ho nebrala jako samozřejmost,“ podotýká.
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký. Článek byl redakčně zkrácen.
