Přátelé – v ústavním řádu máme mj. zakotveno, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. Je tomu ale tak i v reálném životě?!
Vrchní soud v Praze potvrdil Tomášovi Čermákovi trest vězení ve výši 5,5 roku za podporu a propagaci terorismu. Tedy další příběh občana ve stínu české justice.
Z jednoho z mnoha úhlů pohledu je pro mne kauza Čermák opětovným ujištěním o tom, jak v obecných kauzách je česká justice obvykle těžce invalidní, ba mnohdy až dysfunkční, tak v kauze Čermák byla ta samá justice neobyčejně akční.
Zmíněná justice tak v mých očích opět a bravurně obhájila můj názor, že je významným politickým nástrojem vládnoucí skupiny, a že ve zdejší justiční žumpě věří v průnik spravedlnosti či dovolání se práva a spravedlnosti snad jen pošetilec či idealista.
Z jiného z úhlů pohledu však Čermákovu kauzu vnímám jako jeden ze zastrašovacích aktů totalitně-protektorátního režimu proti jeho odpůrcům, a v rámci svého úsudku nevylučuji, že i tento akt byl zmíněným režimem učiněn v obavě před procitnutím národa, souznění občanů a sjednocováním lidí za účelem míru, lidských práv a svobod, ústavnosti, státní svrchovanosti a samostatnosti ČR, včetně svobody projevu, vyjadřování názorů, myšlenek či vlastenectví.
Kauza ČERMÁK v mých očích potvrzuje systém zneužívání práva k politickým cílům a je mi i důkazem o zpolitizovaném policejně-justičním aparátu a současně jeho praktickém využití k postihu oponentů či kritiků ideologie vládnoucí politické skupiny, a to pravděpodobně i v jejím strachu ze zmíněné svobody projevu, vyjadřování názorů, myšlenek či vlastenectví.
Krom toho mě ona kauza znovu a znovu utvrzuje v názoru, že česká trestní justice je jeden obrovský prohnilý a zapouzdřený bordel!
Zaslechl jsem i „talárnický názor“, že nebudou konat podle názorů v internetu nebo lůzy z ulice. OK – mám za to, že je úplně postačující, když oni „talárníci“ budou konat přesně dle zákona; tedy soudit výhradně a jen praktickou jistotu o vině, v pochybnostech vždy ve prospěch obžalovaného, soudit na základě důkazů a nikoli domněnek, závěrů a úsudků, zákony neohýbat, a všem měřit jedním metrem!
Trestní kauzy: Robert Tempel, Michal Šnajdr, Skalický & Zezula, Lukáš Nečesaný, Kamil Kolář, Brůček & Buchel, Straňák & Šimon, Martin V. Fabián, Pavel Nárožný, Petr Kramný a řada dalších však o praktické jistotě o vině odsouzených rozhodně nesvědčí.
Justice je samolibě spokojena sama sebou.
Z konkrétních kauz a případů se také utvrzuji v názoru, že se nikterak nezmenšila řada policajtů, státních zástupců, a bohužel i soudců, kteří mi připomínají spíš zakázkové krejčovství než orgány právního státu, neboť na objednávku na kohokoliv ušijí nebo komukoliv odpárají téměř cokoliv! Mnozí státní zástupci, ale bohužel i soudci k tomu využívají mechanismus „palec nahoru“, či „palec dolů“, k čemuž svými – tzv. „právními názory“ právo neprovádějí, ale bravurně nahrazují, deformují, upravují či ohýbají.
Stále častěji tak rozhodují o osudech nás, občanů tací státní zástupci a tací soudci, kteří nanejvýš pravděpodobně sami patří za katr.
Justici je třeba očistit od svévole, účelového ohýbání zákonů, neodbornosti, korupce a klientelismu. V justici je nanejvýš potřebné zavést neformální a účinnou odpovědnost jak státních zástupců, tak zejména soudců za jejich rozhodovací praxi, a ideálně zřídit též občanskou kontrolu jejich činností.
Českou trestní justici je nutno restartovat tak, aby dosažitelnost práva a spravedlnosti reálně
fungovala, aby mnozí z těch, co mají sloužit spravedlnosti, nestáli na opačné straně, aby zneužívání veřejné moci bylo považováno za jeden z nezávažnějších trestných činů!
V důsledku zcela konkrétních kauz a poznatků považuji současnou českou trestní justici za hydru požírající spravedlnost, a stav české trestní justice považuji za kritický!
Jsem názoru, že zatím co nosit talár byla dříve čest – dnes je to spíš ostuda!
Každým dnem se hlouběji a hlouběji utvrzuji ve svém přesvědčení, že český stát, a potažmo tak ČR svoji ekonomickou a politickou nesvéprávností, totalitou a justiční žumpou již téměř zcela pozbyla státní suverenitu, a jakož to vazal Bruselu a provincie Pentagonu je de facto už jen bezcenná služka dvou pánů, a poskok či děvka pro cizince.
Názory a postoje vyjádřené v tomto článku jsou názory autora článku a nemusejí se shodovat s postoji deníku The Epoch Times.
