Bude Tchaj-wan tím, kdo dokončí nešťastné trio napadených zemí?
Když před našima očima na světové scéně propuká další brutální konflikt, taková otázka napadne řadu lidí. A pokud nenapadne, tak by měla.
V nedávné době jsme byli svědky brutality ruských sil, které se snažily dobýt ukrajinský lid, což jen odhalilo, že Západ není plně oddán soudržné obraně demokracie. Jsme svědky toho, jak Írán a další diktátorské režimy podporují ruskou invazi. Mlčení z Pekingu bylo očekávané a výjimečně výmluvné.
Byli jsme svědky zkaženosti Hamásu, s jeho vpády do Izraele, kdy i tolik vychvalovaná izraelská komunita tajných agentů lapala po dechu a hledala vysvětlení.
Reakce mnoha zemí byla silná a jednoznačná, byť reakce australského ministra zahraničí nabádající k „zdrženlivosti na obou stranách“ šokovala naslouchající veřejnost.
Výmluvnější jsou oficiální čínské zprávy zdůrazňující izraelské bombardování Gazy na úkor invaze Hamásu a jeho zvěrstev.
Mimořádného pokrytí se však dostává „zlovolnému vměšování“ Washingtonu na Blízkém východě, takže jen ti nejdůvěřivější mají pochybnosti o tom, na kterou stranu se čínští komunisté postaví. S možností volby mezi demokracií a diktaturou bude čínská diktatura vždy stát na straně útlaku.
Pro Rusko je jeho pozice tíživější, nicméně jeho úzké vazby s Íránem a jeho potřeba íránských dronů na Ukrajině zanechává Rusko v extrémně obtížné pozici vzhledem k jeho snahám o poziční nuanci.
Se všemi těmito zmatky kolem demokracií oslavujících svobodu, které jsou konfrontovány na různých úrovních a scénách po celém světě, se znepokojivě vytratila pozornost od čínské šikany a narušování vzdušného a námořního prostoru vůči jejím sousedům. Zejména Tchaj-wanu.
Pozornost se také přesunula od čínské diktatury, která korupcí financuje programy vlád tichomořských ostrovů, aby umožnila výstavbu přístavů a dalších zařízení na podporu svých agresivních ambicí.
Austrálie a Tchaj-wan mají společné zájmy
Zatímco svobodumilovné země světa musí podpořit ukrajinský a izraelský lid, nemohou odtrhnout svůj kolektivní zrak od stále rostoucí hrozby čínské komunistické diktatury, která ohrožuje Tchaj-wan i celý region.
Pokud země světa, které milují svobodu, rozptýlí svou pozornost, mohou zůstat stejně překvapené jako Izraelci. S ochabující ekonomikou a stále rostoucím vnitřním zpochybňováním legitimity čínského režimu může apel na pomýlený pocit nacionalismu s voláním do zbraně znamenat reset komunistického režimu.
To představuje hrozbu obřích rozměrů nejen pro tchajwanský lid, ale pro celý region včetně Austrálie. Japonsko a jeho spojenci spolu s Austrálií by nemohli zůstat stranou.
Pokud země tak vzdálená jako Ukrajina (12 975 kilometrů) zaujala oprávněný zájem Austrálie jako demokracie, která si zaslouží podporu ve vojenských i civilních problémech, pak potenciální trápení Tchaj-wanu musí přitahovat dvojnásobný zájem a podporu, koneckonců je mnohem blíže (5 600 kilometrů).
Ve všech těchto úvahách má Austrálie povinnost stát na straně demokracie a svobody. I když je obchod s Čínou důležitý pro blaho Austrálie, nikdy nelze dovolit, aby překonal důležitější ohledy na lidská práva a demokracii.
Umožnit australským zdrojům pohánět omlazující se Čínu dávalo tehdy smysl, protože se zdálo, že čínská diktatura nastupuje na cestu svobody a liberalizace. Svět považoval pomáhat Číně za dobrou věc. Nyní, když Peking odhalil své stalinistické tendence, je nejvyšší čas na strategické přehodnocení.
Rekalibrace a bdělost v australské části světa jsou důležitější než kdy jindy. Čínská diktatura by neměla být ponechána na pochybách, že Tchaj-wan je náš přítel, sdílí podobnou velikost populace, a co je ještě důležitější, podobný soubor univerzálních hodnot, za které minulé generace Australanů ochotně bojovaly po celém světě.
Odvrácení třetího velkého světového konfliktu, zejména v našem regionu, vyžaduje rozhodnou ostražitost a odhodlání.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí odrážet stanovisko The Epoch Times.
Přeloženo z původního článku australské edice The Epoch Times.
