Analytický komentář
Poslanec Martin Exner (STAN), který výrazně podporuje změnu významu manželství a uzákonění institutu stejnopohlavního svazku se stejnými právy a povinnostmi, jaké má tradiční forma manželství, zároveň požaduje silnou regulaci využívání „náhradního mateřství“. Na závěr jednání komise pro rodinu však nabídl překvapivou odpověď na dotaz poslance Juchelky.
V souvislosti se svobodnými muži nebo homosexuály se často probírá ožehavá otázka takzvaného „náhradního mateřství“, které využívá výdobytky moderní vědy k umělému oplodnění, kdy se vpravuje oplodněné vajíčko do dělohy ženy, která dítě na objednávku, a často za finanční úplatu, odnosí.
Poslanec Aleš Juchelka (ANO) v této souvislosti zmínil důležitost myšlení na takto narozené děti. „Chci řešit práva dětí.“ Ta jsou podle něj klíčová, protože „každý hájí jen potřeby dospělých, které nemohou nikdy být naplněny“, a poukázal na případy obchodování s dětmi prostřednictvím náhradního mateřství.
O dopadu procedury náhradního mateřství na děti nedávno promluvila žena narozená náhradním mateřstvím, která v Poslanecké sněmovně apelovala na zákonodárce, aby tuto proceduru postavili mimo zákon.
„Já jsem produktem náhradního mateřství. Měli bychom to zakázat, jednoduše pro dobro dětí. Dítě by nikdy nemělo být prostředkem tohoto obchodu,“ řekla dnes již 31-letá Olivia Maurel, která byla na objednávku odnošena a porozena náhradní matkou v americkém státě Kentucky.
Poslanec Exner by náhradní mateřství nezakazoval, ale podrobil regulaci. „Já se také domnívám, že je třeba chránit práva dětí. Považuji za správné nastavit surogátní mateřství jako velmi ostražité, velmi, velmi konzervativní,“ říká Exner, ale zároveň naznačuje, že by náhradní mateřství umožnil i pro homosexuální páry.
V současné době se náhradní mateřství v České republice využívá výlučně pro neplodné heterosexuální páry. V případě homosexuálního páru by pravděpodobně podle Exnera měly být nastaveny stejné podmínky. Homosexuální pár nemůže mít přirozeně zplozené dítě, protože je to biologicky nemožné.
„Pokud tedy máme vyřešit ono náhradní mateřství, jak si tedy ten dvacetiletý homosexuál, pokud touží po dítěti a tu rodinu by chtěl mít, jak on tedy k tomu dítěti přijde? Jak se k němu to dítě dostane? To je zásadní otázka, když tedy odmítáme náhradní mateřství,“ ptá se poslanec Juchelka v reakci na paní „z lidu“, která vstoupila do diskuse a požadovala možnost založit rodinu pro homosexuální muže.
Poslanec Exner na opozičního kolegu reagoval: „Samozřejmě i dvacetiletý homosexuál biologicky funguje, takže může s nějakou ženou mít dítě, ale pak s ní nemusí žít a může žít s někým jiným.“
Takovýto z obou stran dobrovolný způsob zplození dítěte zákon nezakazuje, ale zároveň se v podstatě neliší od formy „náhradního mateřství“, kdy žena odnosí dítě pro homosexuálního muže a poté mu ho předá k výchově. I v tomto případě existuje otázka, zda více záleží na naplnění touhy homosexuálního muže po tom, „mít dítě“, nebo naplnění práva dítěte na to, mít matku a otce a vyrůstat s nimi, což je stav, který náhradní mateřství už od počátku „plánování dítěte“ v podstatě porušuje.
Co říkají zástupci českých reprodukčních klinik
V České republice podniká řada takzvaných reprodukčních klinik, které nabízejí umělá oplodnění ženy v případě neplodnosti muže nebo také zabezpečení „náhradního mateřství“ pro neplodné páry.
Na nedávném semináři v Poslanecké sněmovně vystoupila mimo jiné také MUDr. Kateřina Veselá, PhD., z kliniky Repromeda, která na problematiku náhradního mateřství nahlíží jako na „proces léčení neplodnosti“.
„Když přijdou neplodné páry, je náhradní mateřství to, co jim může pomoci,“ říká Veselá. „Neplodnost je nemoc a my ji léčíme. Když se podíváme na problematiku jako na léčbu, je to léčba a neplodnost může být takto léčena. Na našem oddělení máme zkušenosti s náhradním mateřstvím. Jsem schopná vám zdokumentovat desítky případů, které dopadly velmi dobře.“
Úskalím v prohlášení lékařky je otázka, co znamená „léčení“ a „vyléčení“. Neplodný muž ani neplodná žena nejsou procesem náhradního mateřství léčeni ani vyléčeni, protože nepodstupují žádnou léčbu a ani nedochází k jejich vyléčení. Muž se nestane plodným a žena se nestane plodnou. Jediné, co se v procesu uskuteční, je naplnění touhy páru po tom, „mít dítě“.
Je tedy prohlášení o „léčení a vyléčení“ správné z hlediska medicíny nebo práva? Je náhradní mateřství léčbou, nebo pouhým naplněním tužeb? To je rozhodující pro další diskusi v rámci této problematiky.
A opět se zde otevírá otázka, zda je tento proces vhodný pro vývoj, sebeurčení a psychickou stabilitu dítěte, které odnosí, živí a porodí žena, která jej po porodu předá někomu jinému k výchově. Již zmíněná Olivia Maurel, která se narodila náhradním mateřstvím, prohlásila, že jí toto odloučení způsobilo silné psychické potíže, které se projevovaly celoživotními obavami z opuštění.
„Pro mě je matka ta, která odnosí dítě a dá mu život,“ řekla Olivia v Poslanecké sněmovně. „Když jsem se narodila, byla jsem oddělena od své biologické matky. Matka, která mě devět měsíců nosila, mluvila ke mně a krmila mě, jejíž emoce jsem pociťovala, byla pryč. Byla jediným člověkem, kterého jsem znala. Musela jsem být prodána a předána do rukou svých adoptivních rodičů, které jsem vůbec neznala,“ říká Olivia, která je dnes sama matkou tří dětí a žije ve Francii.
Podle MUDr. Davida Rumpíka, Ph.D., který provozuje reprodukční kliniku IVF Zlín, by se téma náhradního mateřství nemělo „démonizovat“. Klinika mimo jiné realizuje „sběr darovaných ženských vajíček“. „Nejsme servisní organizace. Dnes se rodí asistovanou reprodukcí v České republice 5000 dětí,“ řekl Rumpík na semináři v Poslanecké sněmovně v reakci na probírání kauzy Španěl.
Policejní operace Španěl poškodila pověst reprodukčních klinik, protože vedla k odhalení reprodukční kliniky, která operovala v Praze a využívala ukrajinské ženy jako náhradní matky, které za peníze nosily a rodily děti pro zákazníky z evropských zemí. V České republice docházelo k porodu, legalizaci celého procesu a předávání dětí.
Plukovník Mgr. Libor Honeš, vedoucí 2. oddělení Odboru obchodu s lidmi a nelegální
migrace při Národní centrále proti organizovanému zločinu, uvedl, že ve spolupráci s europolem dohledávali všechny takto narozené děti, aby se ujistili, že nejsou zneužívány k výrobě pornografie či k jiným účelům.
Bylo zjištěno že klinika, která oficiálně tvrdila, že zajišťuje náhradní mateřství pouze pro neplodné páry (muž a žena), ve skutečnosti většinu dětí zprostředkovávala pro o samotě žijící muže nebo homosexuály.
Celá věc byla předána prokurátorům na Ukrajině.
Manipulace s přirozeností na všech frontách?
Před současnou společností stojí řada etických otázek, které spojuje na jedné straně vědecký pokrok a na druhé hranice toho, co je nazýváno lidskostí nebo přirozeností.
Mladé plodné ženy a muži využívají antikoncepci, aby neměli děti a „mohli si užívat sexu“ bez „hrozby“ otěhotnění. Neplodné páry se zase nechtějí smířit s neplodností a využívají umělá oplodnění či náhradní mateřství. Podle statistik stovky tisíc žen v Evropě přistoupí k potratu (usmrcení svého nenarozeného dítěte), protože se obávají zplození a výchovy dítěte. Homosexuálové nechtějí žít s partnery opačného pohlaví, ale chtějí mít děti, a tak hledají možnosti, jak dítě „pořídit“.
Asistovaná reprodukce, antikoncepce a moderní věda umožňují lidskou přirozenost obcházet a spolu s tím vznikají etické otázky, zda je třeba se v určitém bodě zastavit, jaké to bude mít důsledky a zda existuje hranice lidství a lidské přirozenosti, kterou bychom měli respektovat.
Podle nedávného průzkumu by chtělo 58 % Čechů zachovat manželství jako svazek muže a ženy. Jiné průzkumy zase podle Exnera ukazují, že většina Čechů je pro otevření institutu manželství i pro homosexuální páry. Bylo by zajímavé rovněž podniknout průzkum současného postoje veřejnosti i k otázce náhradního mateřství.
