Město i venkov mají co nabídnout. Osobně jsem vždy dával přednost životu na venkově a téměř celý život jsem bydlel na statku buď na okraji města, nebo na venkově. V současné době vlastníme s manželkou něco přes tři akry na slepé cestě. Na pozemku stojí starý přestavěný statek a velká zrezivělá kůlna v tichém nenápadném údolíčku lemovaném hřebeny kulis, které jsou napůl divoké, napůl zemědělské. V létě se kopce zelenají. V zimě se obnaží do strohé krásy černých holých kmenů stromů na pozadí třpytivého sněhu. Považujeme to, že tu můžeme být, za požehnání.
Život na venkově samozřejmě není pro každého a má i své stinné stránky. Může být těžší poznat lidi a musíte být připraveni na to, že budete muset hodně jezdit autem. Vyhazování odpadků a odklízení sněhu z příjezdové cesty jsou opakující se nepříjemnosti. Ale přinejmenším pro mou rodinu přínosy výrazně převažují nad nevýhodami. Zde je pět výhod, které nám (a mnoha dalším) život na venkově přinesl.
1. Některé suroviny si vypěstuji sám
Venkov nabízí mnohem lepší možnosti produkce vlastních potravin než město, alespoň pokud chcete jít dál než k malé předměstské zahrádce nebo ke květináči s rajčaty na balkoně bytu, i když i to je cenné. Venkov také poskytuje potřebný prostor a není pln městských pravidel pro chov zvířat a pěstování velkých plodin. Některá města povolují obyvatelům chovat slepice (což vysvětluje, proč jsem v nedalekém městě viděl slepice zběsile pobíhat v kruzích uprostřed světelné křižovatky), ale pokud se pokusíte na městském dvorku chovat roční zásobu hovězího masa, budou se objevovat různé dotazy.
Vlastní pěstování rostlin nebo chov zvířat přináší řadu výhod. Vyprodukovali jsme si vlastní mléko a máslo, rajčata, cibuli a velké množství jablek. Ke zpracování jablek jsme používali staromódní lis na mošt na ruční pohon. To vše nás přivedlo častěji ven a do bližšího kontaktu s přírodou.
Ačkoli se mám o pěstování plodin ještě hodně co učit, cítím, že nás tyto činnosti spojují s naší minulostí (většina lidí v historii byli zemědělci) a s přírodními, biologickými a ekologickými systémy, které nám dávají život a živí nás. Koneckonců tvoří základ lidské kultury, společenství a ekonomiky. Zemědělský spisovatel Wendell Berry poznamenal: „Pocházíme ze země a vracíme se k ní, a tudíž žijeme v zemědělství jako bychom žili v jeho těle. Zatímco žijeme, jsou naše těla pohyblivými částečkami země, neoddělitelně spojenými jak s půdou, tak s těly ostatních živých tvorů.“
Uvědomění si naší závislosti na životě rostlin a živočichů, stejně jako na proměnlivosti ročních období a počasí, nás drží při zemi. S mojí ženou produkujeme jen zlomek potravin, které spotřebujeme, takže nás zahradní katastrofy neohrožují na životě, ale připomínají nám, jak moc jsme závislí na silách, které nemůžeme ovlivnit. Pokud se neúroda mrkve může stát na naší zahradě, může se to stát i na komerčních polích, která poskytují potraviny v obchodě s potravinami. Takové připomínky nás udržují pokornými a vděčnými.
2. Učím se novým dovednostem
Nikdy jsem nebyl (a stále nejsem) příliš zručný a obdivuji muže, jako je můj dědeček, kteří si zřejmě umějí poradit téměř se vším. Dokážou vyřešit jakýkoli praktický problém, od mechaniky přes tesařství a kamenictví až po zahradničení a lov. Život na venkově mě však donutil zdokonalit své praktické dovednosti. Loni v létě jsem se naučil něco o oplocení, když jsme přidali další akr pastviny pro naši krávu. Stát se schopnějším člověkem a živitelem a postavit něco, co je vidět a čeho se člověk může dotknout – jako plot nebo zeď – poskytuje uspokojení, které se těžko získává jiným způsobem. Carla Emeryová v knize The Encyclopedia of Country Living (Encyklopedie života na venkově) píše: „Myslím, že může být uspokojením dělat vlastní věci, učit se novým dovednostem, vyrábět něco od základu. Také si myslím, že schopnost jednat nezávisle je osobně povzbuzující a může být faktorem přežití v krizi.“
Filozof a chalupář John Cuddeback tvrdí, že udržování zahrady učí pracovní etice, což je dovednost a návyk, který může využít každý v jakémkoli životním období. Říká, že o naši půdu je třeba pečovat, sloužit jí, i když se nám naše úsilí bohatě vrátí. Cituje antického filozofa Xenofóna a dodává, že půda „prokazuje lidem laskavost úměrně tomu, jak dobře jí slouží“. Cuddeback k tomu poznamenává: „Jak pozoruhodné! Jako by země byla stvořena k tomu, aby z nás vytáhla dobrou náladu. Země si žádá, aby o ni bylo pečováno – dokonce používá slovo ‚sloužit‘. A půda nám ukáže – opět pokud máme oči otevřené – když ji dobře obděláváme.“
3. Vnímám lépe přirozenou krásu
Když píšu tato slova, dívám se na scénu zvlněných kopců jako na velké vlny, které zamrzly v čase a věčně se nehýbou. Pásy zemědělské půdy se táhnou částečně vzhůru po svazích, kde se setkávají s linií stromů, která odívá horní svahy a hřebeny kopců. Každé roční období má svou osobitou krásu. Na začátku jara je krajina hnědá a khaki, v ranním slunci téměř bronzová, ale pod hnědou barvou se objevuje nádech zeleně, příslib budoucího rozkvětu. Slyším divoké, osamělé, ale klidné foukání silného, sladkého jarního větru, který přináší život – tedy pyl, z něhož vyrostou nové rostliny.
Když žiji na venkově, jsem obklopen takovými pohledy – nemluvě o bohatých vůních, zpěvu ptáků, doteku trávy a listí. Výše jsem se zmínil, že život na venkově obecně vyžaduje hodně jízdy autem, protože obchody, práce a školy jsou většinou daleko. To může být nepříjemné, ale pro mě je to často radost, protože miluji pohled na krásnou krajinu, která se mi míhá za okny auta. Toto setkání s krásou má zdravý, formující účinek na mysl a srdce. Na fyzické úrovni je pobyt v přírodě spojen se silnějším imunitním systémem, nižším krevním tlakem, snížením stresu, zlepšením nálady a spánku a zvýšením hladiny energie.
4. Dokážu vytvořit skvělé zázemí pro děti
Děti mají prospěch ze všech již zmíněných výhod venkova, ale život na venkově má i další specifické výhody pro děti. Pozemek na venkově nabízí dětem prostor pro objevování, vybízí je k dobrodružství. Z vlastní zkušenosti vím, že lesy za domem mých rodičů znamenaly neznámé, divoké prostředí. Výlety do lesa podněcovaly mou představivost a poskytovaly mi prvotní kontakt s realitou a přírodou, který dnes tolika dětem chybí.
Kromě poznávání divočiny učí malá usedlost děti a dospívající disciplíně, o jejíž důležitosti jsem již psal. Pozorování životních cyklů rostlin a zvířat navíc děti učí o realitě života, smrti a zrození. Moje žena vyrostla na mléčné farmě a navzdory jejím obtížím často mluví o tom, jak je za tuto zkušenost vděčná. Díky každodennímu dojení a domácím pracím se naučila, jak je důležitá tvrdá práce a disciplína, a zároveň se sblížila se svými sourozenci a rodiči v úsilí o společný cíl. Jedním z faktorů našeho rozhodnutí žít na venkově je poskytnout podobnou zkušenost našim vlastním dětem.
5. Jsem v bezpečí
Ačkoli k přestupkům může dojít na jakémkoli místě, podle webu USA Facts.org se trestná činnost vyskytuje méně často na venkově. V roce 2021 došlo v městských oblastech k násilným trestným činům v poměru 24,5 obětí na 1 000 obyvatel. Na venkově to byla méně než polovina, 11,1 obětí na 1 000 obyvatel. Stejně tak míra vloupání a krádeží v městských oblastech činila 157,5 obětí na 1 000 obyvatel a na venkově pouze 57,7 obětí na 1 000 obyvatel. Jak již bylo řečeno, izolovanější povaha venkovského bydlení mě povzbudila k instalaci bezpečnostních kamer a výstražných upozornění. Také jsem se snažil poznat lidi v mém údolí, což buduje důvěru a pocit sounáležitosti. Podle mých zkušeností jsou lidé na venkově přátelští a vstřícní.
V průběhu lidských dějin žila většina lidí venkovským způsobem života, často z nutnosti. Vezmeme-li v úvahu všechna civilizační staletí, běžný lidský život probíhal na venkově a zabýval se tradiční zemědělskou praxí. Teprve v moderní, postindustriální době, kdy se rozrůstají města, se stal život na farmě neobvyklým.
Většina lidí ve starověku až do novověku se zabývala zemědělskou prací. V Americe v roce 1790 žilo a pracovalo na farmách 90 % lidí. V roce 1920 to bylo ještě asi 40 %. (Dnes jsou to pouhá dvě procenta.) Rytmus ročních období, vůně petrklíčů, bučení dobytka u řeky – to vše máme v krvi. Tisíce let. Moderní městský život je jistě snazší a v mnoha ohledech lepší než pracovně náročná existence většiny našich předků, ale přechod se neobešel bez určitých nákladů.
Život na venkově mi umožnil získat zpět některé věci, které jsem ztratil v důsledku urbanizace. Neustále jsem vděčný za to, že vlastním malý kousek této krásné země a že mám prostředky, abych mohl vlastníma rukama zajistit některé potřeby své rodiny.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
